No tady to tedy vypadá, říká nejeden Plzeňan v narážce na rozkopané ulice a chodníky. Už řadu let ale místní kritizují i nevzhlednou díru po kulturáku Inwest i situaci s pochybnými osobami, které se potloukají kolem nádraží nebo na Americké třídě. Sice jsme si zvykli, ale co třeba návštěvníci, kteří přijedou do západočeské metropole na výlet?
Směrem od nádraží do centra města proudí denně stovky lidí. Většina z nich kouká před sebe a moc se nerozhlíží. Místní vědí proč. Občas se jim totiž naskytne pohled na bezdomovce na lavičkách nebo nepořádek, co po sobě zanechají. Tentokrát jsme si řekli, že budeme vnímavější a pokusíme se zachytit věci pohledem člověka, který je v Plzni poprvé.
Začínáme tedy na nádraží, které prošlo miliardovou rekonstrukcí a je to znát. Horní moderní hala je čistá a světlá. Po eskalátorech dojedeme do hlavní haly, kde je taktéž klid. Pár lidí sedí na lavičce a z povzdálí situaci jistí sekuriťák. Ale teď už honem do průchodu kolem Paluby Hamburk. Tohle místo je častým terčem kritiky a strážníci tam už řešili nejeden konflikt s agresivními a opilými jedinci. Dnes je ale klid.
Už ale kráčíme po Šumavské a směrem na Americkou musíme horem po přechodu. Podchod je totiž uzavřený, o čemž informuje cedule, která hned praští do očí. Také u zastávky Pařížská u bývalého Prioru je někdy velmi živo. Ale v těchto vedrech jsou asi všichni raději někde zalezlí. Míjíme stánek s grilovanými kuřaty a koho nevidíme! Pán v černém triku s košíčkem právě nabízí jedné ženě voňavky.
„Máme imitaci od Versaceho, ale je nádhernej. Originál se prodává za 1900, ale my ho máme za tři stovečky, což je fakt super! Jezdíme sem už 20 let a chceme vás překvapit. Takže tento pánský Boss, který milují i ženy pro jeho vůni santalového dřeva, máte od nás zdarma,“ spustí na nás jako kulomet. Na dotaz, jestli mají i klasickou prodejnu nebo stánek odvětí, že ne. „Co nám vždy dá firma… jezdíme sem každé pondělí,“ dodává s další nabídkou, ale to už se jako správný „turista“ slušně loučíme a jdeme dál.
Naše kroky vedou kolem proslulé díry po kulturáku, která by se měla do budoucna proměnit v moderní čtvrť za miliardy. Zatím je tam prašné parkoviště. Pohled je ale pro někoho natolik uchvacující, že tam chodí na záchod.
Řeku Radbuzu překonáme po lávce kolem oceňované náplavky a bereme to směrem přes sadový okruh. Před muzeem vidíme první těžkou techniku, právě tam totiž opravují kašnu. Šafaříkovy sady jsou dnes také poměrně vylidněné a ani u laviček není nepořádek jako v jiné dny. Tu a tam leží plechovka piva nebo od energeťáku. Zarážející je ale to, že to nejsou někteří jedinci schopni odnést do košíků, kterých je tam hned několik a opravdu od sebe nejsou závratně daleko. U Lavičky Václava Havla se válí poměrně velké množství vajgů a obal od cideru.
Největší armagedon ale nastává u Zbrojnické ulice, která je totálně rozkopaná. Po jedné straně se nedá na náměstí vůbec dojít. A po té druhé se nám nechce klopýtat. Bereme to teda oklikou přes Křižíkovy sady. Opět míjíme bagry, přetékající popelnice a jednoho spícího bezdomovce. Šup do Dřevěné ulice a jsme v cíli cesty. U katedrály s nejvyšší kostelní věži v Česku.
Musíme ale dodat, že jsme během těch zhruba 15 minut potkali několik služebních aut městské policie a také v sadech chodilo několik strážníků, kteří řešili posedávající bezdomovce na lavičkách.
Foto Zuzana Duzbabova
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
