Stovky mužů, žen a dětí odjely v chladných lednových dnech roku 1942 ve třech transportech do ghetta v Terezíně. Nejstarší Židovkou byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu, nejmladším byla osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou naštěstí válku přežila. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo západočeskou metropoli 2 064 obyvatel, svobody se dožilo jen 204 z nich.

Více než dva tisíce žen prošly mezi lety 1943 a 1945 koncentračním táborem Svatava (Zwodau) na Sokolovsku. Na místě pobočného lágru nacistického koncentračního tábora Flossenbürg dnes stojí rodinné domy i mateřská škola. Na jednom z přístupných pozemků začali pracovat archeologové z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (FF ZČU). Objevili pozůstatky po táborové kuchyni a části někdejšího oplocení.

Kameny zmizelých, které připomínají oběti nacistické perzekuce, umístili tento pátek v Rokycanech, a to přesně v den 82. výročí transportu rodiny Stadlerových do Terezína. Kostky s mosaznou cedulkou nesou jména tří sourozenců a jsou umístěné před domem na okraji Masarykova náměstí. Objekt je památkově chráněn, starší generace mu říká U Stádlerů.

Pátrání v archivech zavedlo pracovníky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) k zajímavému objevu. Při prověřování seznamu nedostatečně identifikovaných vlastníků pozemků narazili v Radčicích u Plzně na plochu o rozloze 6000 metrů čtverečních, jehož majitelka zemřela v roce 1943. Pozemek tak měl přejít na její dceru, jenže ta v té doby byla v hledáčku gestapa, jelikož s manželem pomáhali parašutistům napojených na operaci Canonbury a Anthropoid.

Dalších 29 kamenů zmizelých, které připomínají oběti nacistické perzekuce, přibylo do chodníků v osmi ulicích Plzně. Žulové kostky s mosaznou destičkou na sobě nesou jména Židů, kteří byli nuceni opustit Plzeň, přičemž drtivou většinu z nich nacisté zavraždili. Slavnostního usazení kostek se účastnili potomci přeživších, kteří zavzpomínali na své milované. Plzeň a českou kulturu údajně milovali a rádi se sem vraceli.

O životě dvanáctileté plzeňské židovské dívky Věry Kohnové, která si za druhé světové války psala deník, vypráví nová kniha plzeňské autorky Jany Poncarové a historika Jiřího Sankota nazvaná Deník Věrky Kohnové. Kniha obsahuje vyprávění o životě rodiny Kohnových před válkou a před transportem, přepis deníku i osudy rodiny po odjezdu do koncentračního tábora v Terezíně v lednu 1942, řekla Poncarová. Téma se jí osobně dotýká, ukrytý deník přechovávala přes válku její prateta.

Ve třech židovských transportech odjelo z plzeňského nádraží v lednu 1942 celkem 2064 nevinných lidí. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Smutné výročí si v Plzni pravidelně připomínají zástupci Židovské obce, politici i veřejnost.

Tři desítky kamenů zmizelých, které připomínají oběti nacistické perzekuce, přibyly do chodníků v ulicích Plzně. Mosazné kostky jsou vkládané před domy, nichž tito lidé žili před násilným sestěhováním a deportací do koncentračních nebo vyhlazovacích táborů. Letos si zároveň připomínáme 80 let od doby, kdy byly z Plzně vypraveny tři transporty s více než 2 600 Židy, konce války se dožilo pouze 209 z nich.

Dvanáctiletou židovskou dívku Věru Kohnovou, která se za druhé světové války stala jednou z plzeňských obětí holokaustu, připomíná pamětní deska na jejím rodném domě v Koperníkově ulici pamětní deska. Dívčina podoba se nedochovala, zůstal po ní jen deník, který si psala půl roku před nuceným odjezdem do Terezína. Na devadesáti stránkách v něm dětskýma očima zachytila poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně před transportem do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Díky deníku je Věra Kohnová přirovnávána ke známější židovské autorce deníku Anně Frankové.

Čas nezapomnění, tak se jmenuje nová výstava, kterou si město Plzeň prostřednictvím historických dokumentů a fotografií připomíná 80 let od transportů Židů do Terezína. V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února.