Tři kameny zmizelých připomínají členy rodiny Stadlerových, které před 82 lety odvezl transport do Terezína
Kameny zmizelých, které připomínají oběti nacistické perzekuce, umístili tento pátek v Rokycanech, a to přesně v den 82. výročí transportu rodiny Stadlerových do Terezína. Kostky s mosaznou cedulkou nesou jména tří sourozenců a jsou umístěné před domem na okraji Masarykova náměstí. Objekt je památkově chráněn, starší generace mu říká U Stádlerů.
Betonové kostky s mosaznou cedulkou jsou věnovány Pavlu, Juliu a Bohumile Stadlerových. V Rokycanech v sobotu 27. ledna u příležitosti Mezinárodního dne obětí holocaustu také nasvítí budovu radnice v modré barvě.
„Stojíme před domem č. p. 96 a 97 na východním okraji Masarykova náměstí, který koupil v roce 1880 obchodník Benedikt Stadler. Původně šlo o domy dva. Objekt je památkově chráněn, starší generace mu říká U Stádlerů,“ uvedl starosta města Tomáš Rada (Rokycanští patrioti). Iniciátorem uložení kamenů zmizelých byl Jan Stadler, který takto chtěl připomenout osudy svých předků.
Z početné rodiny Stadlerových řada členů odešla do Plzně či Prahy, a tak do transportu v lednu 1942 nastoupili tři sourozenci. Pavel působil jako právní zástupce vojenského zastupitelství. Ve 30. letech měl v Plzni vlastní advokátní kancelář na dnešním náměstí Republiky č. p. 37. Pracoval tam i jeho nejmladší bratr Karel. „Pavel Stadler zůstal svobodný. Byl aktivním členem Sokola v Plzni. Na počátku války advokátní kancelář v Plzni musel uzavřít a vrátil se k sourozencům do Rokycan. Do transportu do Terezína s nimi nastoupil 26. ledna 1942. Dne 11. března téhož roku byl společně s bratrem Juliem zařazen do transportu z Terezína do Izbice, kde zemřel,“ připomíná jeho tragický osud mluvčí rokycanské radnice Adriana Jarošová.
Autorem projektu Stolpersteine je německý umělec Gunter Demnig, který první kámen umístil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. Kameny ručně zhotovuje berlínský sochař Michael Friedrichs-Friedlaender.
Julius Stadler byl dlouholetým členem rokycanského Sokola, kde zastával řadu funkcí. Také jako jeho bratr zůstal svobodný. Bohumila Stadlerová navštěvovala v Rokycanech obecnou školu dívčí a gymnázium, kde maturovala v roce 1917. V letech 1917 až 1923 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Věnovala se advokacii. Zůstala svobodná. „Do transportu do Terezína nastoupila se svými sourozenci 26. ledna 1942. Dne 17. března téhož roku, tedy týden po svých bratrech, byla i ona zařazena do transportu z Terezína do Izbice, kde zemřela,“ dodala Jarošová. V Rokycanech se jedná o druhé uložení kamenů zmizelých, první umístili u příležitosti prvního výročí úmrtí Zdenky Fantlové.
Jako jediný ze všech sourozenců holocaust přežil nejmladší Karel Stadler. Ten se ještě před válkou v roce 1937 v Rokycanech oženil a o rok později se mu narodil syn Jan. Vzhledem k tomu, že manželka nebyla židovka, do transportu v lednu 1942 nemusela. Karel Stadler se v roce 1945 vrátil z koncentračního tábora a žil pak v Rokycanech. Pracoval v advokátní poradně.
