Kniha plzeňské autorky Jany Poncarové popisuje život židovské dívky Věry Kohnové
O životě dvanáctileté plzeňské židovské dívky Věry Kohnové, která si za druhé světové války psala deník, vypráví nová kniha plzeňské autorky Jany Poncarové a historika Jiřího Sankota nazvaná Deník Věrky Kohnové. Kniha obsahuje vyprávění o životě rodiny Kohnových před válkou a před transportem, přepis deníku i osudy rodiny po odjezdu do koncentračního tábora v Terezíně v lednu 1942, řekla Poncarová. Téma se jí osobně dotýká, ukrytý deník přechovávala přes válku její prateta.
„S myšlenkou o Věrce znovu napsat jsem přišla krátce po odhalení pamětní desky loni v březnu. Říkala jsem si, že by si její příběh zasloužil zase trochu víc dát na světlo," řekla spisovatelka. Deník, který si dívka psala necelý půlrok před transportem rodiny do Terezína, byl publikován v roce 2006. „Říkala jsem si, že by bylo fajn říci i ten příběh předtím - jak Kohnovi žili, že to byla úplně běžná rodina. Převyprávět, jak Věrka chodila do školy, jak se učila, jak si hrála, ukázat na tu rodinu a pak mluvit o změně, která přišla, když začal nastupovat nacismus, když přišla okupace. A pak vyprávět ten příběh až do konce - to znamená o transportu, o Terezíně a o koncentračních táborech v Polsku, kde rodina Kohnova zahynula," popsala Poncarová.
Se zasazením příběhu do kontextu doby pomohl historik Jiří Sankot, který se osudu Kohnových věnoval posledních deset let. Autoři zahrnuli do knihy i dobové materiály, fotografie, dokumenty či ukázky z tisku. „Deník Věrky Kohnové není román, jde o kombinaci více žánrů. Chtěli jsme podat ucelený obraz krátkého života židovské dívenky,“ uvedla Poncarová.
Příběh zavede čtenáře do konce 30. let 20. století, do doby protektorátu a války. Věra, její sestra Hana a jejich rodiče žili běžným životem - otec byl úředník, matka byla v domácnosti. „Věrka měla své sny, byla společenská, plná radosti. Pak ale musela začít nosit žlutou hvězdu, svět se postupně hroutil. Očima jedenáctiletého dvanáctiletého děvčátka popisuje každodennost, která se měnila, jak se zpřísňovaly restrikce vůči Židům. Čtenáři se přes příběh obyčejné rodiny seznámí s velkými dějinami, které vedly k tolika lidským katastrofám," uvedla autorka. I v kontextu dnešní doby považuje za důležité, aby se mluvilo o zbytečné smrti dvanáctiletého dítěte.
Věra Kohnová, přezdívaná česká Anne Franková, si deník psala od srpna 1941 do ledna 1942. „U nás je pořád smutno. Musíme všichni balit.... Nezažila jsem sice ten půl rok mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala,“ napsala jako poslední zápis 15. ledna 1942 dvanáctiletá Věra. Z Terezína její rodina putovala do tábora v Izbici v Polsku, po skončení války se nikdo z nich domů nevrátil. Originál deníku je uložený v pražském Židovském muzeu.
