V pouhých 50 letech zemřel bývalý plzeňský biskup, zanechal mrazivý vzkaz

„Zemřel Filip Štojdl, emeritní biskup plzeňské diecéze Církve československé husitské a bývalý duchovní CČSH. V čele plzeňské diecéze stál v letech 2012 - 2023. Jako farář působil v náboženských obcích Písek a Mirovice. Prosíme o modlitby za jeho blízké a za věčné odpočinutí jeho duše,“ uvedla stručně Církev československá husitská.

Filip Štojdl zemřel jen pár dní před svými jednapadesátými narozeninami. Vystudoval teologii a v roce 2001 složil kněžské sliby. Jako farář působil také v Písku a Mirovicích. Biskupem plzeňské diecéze se stal v roce 2012, kdy mu bylo 36 let. V roce 2024 se dostal do sporu s vedením diecéze a byl nakonec odvolán z funkce. Téhož roku z církve vystoupil a v dubnu tohoto letošního poslal kolegům omluvný dopis. 

„Nechci se neustále utápět v pocitech viny.“

V posledním období se věnoval duchovnímu doprovázení, psaní a focení. Ve svých textech otevřeně popisoval boj s vlastními démony. Poslední zveřejnil v polovině srpna. „Narazil jsem na limity lidských sil. Když někteří z lidí, kterým jsem nedokázal pomoci, odešli ze světa, a když zemřel můj tatínek, mé síly se vyčerpaly. Prošel jsem rozvodem, protože jsem odmítl žít dvojí život a hrát nedůstojné hry. Následoval tvrdý pád – alkohol, prášky, ztráta paměti i důstojnosti a postupná náročná rekonstrukce vzpomínek, těla i duše,“ rekapituloval.

Se svou situací chtěl něco udělat, nastoupil na léčbu, kterou před dvěma roky dokončil. „Prošel jsem obdobím přespávání v autě, azylem u přátel i pobytem v azylovém domě. Musel jsem čelit tvrdé realitě – exekucím a procesu insolvence, i hledání práce. Nešlo o utíkání, ale o krok za krokem vedený boj o vlastní střízlivost a duši,“ popisoval. 

V posledním vzkazu nehovoří jen o své minulosti, ale také o svých plánech do budoucna. Měl nastoupit do nové práce, chtěl se vrátit k fotografii a především toužil obnovit vztahy s rodinou. „V samém jádru svého srdce toužím po obnově vztahu se svými dětmi – chci jim být reálným tátou, který byl knokautován a padl na dno, ale dokázal vstát a neuhýbá před životem. Nechci budovat pompézní comeback. Toužím po „malé cestě“ – věrné mému vnitřnímu povolání k modlitbě, fotografii, tichu a lidskému doprovázení,“ napsal. Své plány už nestihl naplnit.

V den své smrti napsal na síť X následující: „Za poslední týden jsem naspal tak dvě hodiny týdně. Úzkost je silná a chuť to nějak radikálně vyřešit za pomoci kolejí stále silnější. Asi také patřím k méněcenným.“