K focení ji přivedla fascinace bouřkami, dnes pořizuje úchvatné snímky blesků

Povídání s Pavlou Kalistovou jsme přinesli už v článku, v němž snímala tajemný život sov. Původně ale začala fotit z fascinace bouřkami a ta jí vydržela dodnes. „Kvůli bleskům jsem si koupila první lepší foťák. To bylo někdy v roce 2017,“ vzpomíná. 

Zatímco se leckdo bouřek bojí, ona s nadšením vyráží na osvědčené místo. „Za těch x let jsem potkala dvě bouřky, před kterými jsem raději utekla. To bylo třeba nad Nýrskem. Je třeba zdůraznit, že s kamarádkou Ivou, která také fotí, opravdu dbáme na bezpečnost. Fotíme z míst, kde jsme schopné se ihned schovat, případně rychle sednout do auta a jet pryč. Je naprosto nezbytné taková místa mít, protože někdy se ta bouřka opravdu rychle přiřítí a máte jen pár minut,“ upozorňuje.

Žádná bouřka není stejná a nikdy nevyfotíte dva stejné blesky. A v tom je to úžasné.Pavla Kalistová — fotografka

Její nejlepší snímky vznikají, když je bouřka ve vzdálenosti zhruba do deseti kilometrů před objektivem. Když je bouřka přímo nad nimi, je už světla až moc. Fotky jsou hodně přesvícené a nepoužitelné, případně je nutné je výrazně upravovat. Pavla obecně fotky moc neupravuje. „Jen stáhnu trochu blesk nebo maximálně prosvítím krajinu. Jinak to neupravuji. Obecně mám ráda fotky, které zachycují daný okamžik, jak ho v tu chvíli vidím já. Je to pro mě i určitá forma vzpomínky a památky,“ popisuje. 

K focení ji přivedla fascinace bouřkami, dnes pořizuje úchvatné snímky blesků 11 fotek

+6

Otevřít fotogalerii →

Pěkné a kudrnaté blesky naopak fotí, když je bouřka už za nimi, odhadem od tří kilometrů dál. Jako vhodné místo se jí osvědčila vyhlídka na Český les kousek za Chudenínem. Oblíbeného favorita mezi úlovky nemá. „Hodně se mi líbí jeden blesk z nedávné bouřky, kde je vidět ta její síla. Povedené mi přijdou i výboje, které prochází skrz mraky. Nejraději ale mám, když jsou vidět i ty nejtenčí čárečky,“ svěřuje se.

Jarní a letní bouřka se liší

V Pavly fotoalbech je možné vidět snímky z květnových bouřek i těch srpnových. Liší se nějak? Překvapivě ano. „Rozdíl vidím v barvě blesku. Na jaře jsou více do modra. V průběhu léta až k podzimu jsou spíše do oranžova,“ popisuje. 

Při lovu bouřek musí zároveň sledovat počasí. Nejvíce se jí osvědčila aplikace in-počasí a jejich radary. „Každých pět minut data aktualizují a jsou tam vidět i ty blesky. Potom mám ještě Blitzortung,“ proradila. 

„Co jsem se naučila? Že jsem v úplně nejblbější lokalitě.“

Se svým typickým humorem hovoří také o tom, že hranice Domažlicka a Klatovska není pro focení bouček zrovna ideální. „Cokoli jde od západu, tak narazí na vrch Ostrý, který to v podstatě roztrhne a jedna část odejde na Domažlice a druhá na jih, kdy já tady ostrouhám a jen koukám,“ popisuje se smíchem. „Vím, že musí projít přes Norimberg, aby se stočila tak, jak potřebuju, ale stejně ještě o tom rozhodne Ostrý. Je to vždycky stejný,“ podotkla.

Někdy se ale zadaří a na nebi nastane naprostý koncert. Jako třeba nedávno, kdy se nad Čerchov dostaly tři lokální buňky. „Blejskalo se neskutečně. Bylo to nějakých 80 záblesků za minutu, což je naprosto neskutečný. Bylo jak ve dne,“ dodala.