Stovky mužů, žen a dětí odjely v chladných lednových dnech roku 1942 ve třech transportech do ghetta v Terezíně. Nejstarší Židovkou byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu, nejmladším byla osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou naštěstí válku přežila. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo západočeskou metropoli 2 064 obyvatel, svobody se dožilo jen 204 z nich.

O životě dvanáctileté plzeňské židovské dívky Věry Kohnové, která si za druhé světové války psala deník, vypráví nová kniha plzeňské autorky Jany Poncarové a historika Jiřího Sankota nazvaná Deník Věrky Kohnové. Kniha obsahuje vyprávění o životě rodiny Kohnových před válkou a před transportem, přepis deníku i osudy rodiny po odjezdu do koncentračního tábora v Terezíně v lednu 1942, řekla Poncarová. Téma se jí osobně dotýká, ukrytý deník přechovávala přes válku její prateta.

Dvanáctiletou židovskou dívku Věru Kohnovou, která se za druhé světové války stala jednou z plzeňských obětí holokaustu, připomíná pamětní deska na jejím rodném domě v Koperníkově ulici pamětní deska. Dívčina podoba se nedochovala, zůstal po ní jen deník, který si psala půl roku před nuceným odjezdem do Terezína. Na devadesáti stránkách v něm dětskýma očima zachytila poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně před transportem do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Díky deníku je Věra Kohnová přirovnávána ke známější židovské autorce deníku Anně Frankové.

V jednom z prvních transportů do koncentračních táborů, které před 80 lety vyjely z Plzně, seděla i dvanáctiletá dívka Věra Kohnová se svou rodinou. Zanechala za sebou deník, autentické svědectví doby, který bývá přirovnáván k celosvětově známému deníku Anny Frankové. Spolek W21, jenž sdružuje autory, pořádá besedy a podporuje literární život v Plzni, nyní inicioval vznik pamětní desky pro Věru Kohnovou.

Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve Štruncových sadech. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo své město 2 064 obyvatel, většina z nich navždy.

Už počtvrté se dnes město Plzeň připojuje k celoevropskému projektu k uctění obětí holocaustu instalací dalších 24 takzvaných kamenů zmizelých (Stolpersteine) na deseti místech ve městě. V současné době tak již bude v Plzni na chodnících před domy, v nichž lidé žili před deportací do koncentračních nebo vyhlazovacích táborů, umístěno celkem 57 pamětních kamenů.