Národopisné muzeum Plzeňska, které sídlí ve dvou historických domech, prošlo výraznou proměnou. Kromě nově zpřístupněných částí se mohou návštěvníci těšit na dva okruhy. Jeden odvypráví příběh člověka, jenž se v 19. století narodil na venkově a zemřel jako měšťan. S čím se mohl setkat a co zažíval? To odvypráví právě nová expozice. Druhý okruh se zaměřuje na odívání a řemesla. Více než dvouletá rekonstrukce vyšla na 129 milionů korun, většinu pokryla evropská dotace. Zájemci se dovnitř budou moci podívat už 30. dubna, kdy se tam bude stavět májka.

Počasí koncem léta roku 1890 bylo značně deštivé. Po několika dnech nepřetržitých lijáků byla půda natolik nasycená, že nedokázala pohltit další srážky. Začátkem září se do západočeské metropole donesly informace, že se hladina řeky Radbuzy bude zvyšovat. V pozoru tak okamžitě byla policejní stráž i hasičský sbor. Voda stále stoupala a proud nabýval na síle. Během několika hodin už nájemníky z ohrožených lokalit odvážely loďky.

Náročná rekonstrukce Národopisného muzea Plzeňska zdárně spěje ke svému konci. Zbývá ještě dodělat podlahy, zprovoznit topení a především dokončit nové expozice, které budou ve všech podlažích. Lidé se například podívají do podkroví Gerlachovkého domu, které bylo dosud nepřístupné. Novinkou je také otevřená kuchyně na nádvoří, sklep nebo odpadní jímka napojená na plzeňské podzemí. Jeden ze dvou prohlídkových okruhů bude díky nově vybudovanému výtahu také bezbariérový.

Advent tu máme už za pár měsíců a každoročně ho doprovází slavností rozsvícení stromečku na náměstí Republiky. Loni se mohli Plzeňané kochat nádhernou jedlí obrovskou, kterou věnovali manželé z obce Zahrádka na Karlovarsku. Letos by ale město bylo raději, kdyby vzrostlý jehličnan pocházel z Plzně nebo blízkého okolí.

Zhruba před rokem začala rozsáhlá a mnohamilionová rekonstrukce dvou objektů Národopisného muzea v srdci Plzně. Jeho úkolem je uchovávat i prezentovat, jak Plzeňané kdysi žili. Právě proto se tam rozhodli představit veřejnosti historickou studnu na nádvoří Chotěšovského domu. Tento krok má i ryze praktický účel – odvětrávaní plzeňského podzemí.

Mírumilovné zvyky jako je pouštění skořápek či krájení jablíčka všichni známe. Při pohledu do minulosti možná budete jen nechápavě kroutit hlavou. V okolí Plzně chodily Lucky s krvavými noži a v Druztové zase vyhazovali čtyřnohé společníky z oken. Najdou se však i hravé a neškodné tradice jako je třesení bezem nebo klepání na chlívek.

Naši předci se několikrát setkali s těžkým obdobím, kdy pro ně bylo velmi důležité najít své sebeurčení. V reakci na události první světové války a odloučení od pařížské módy, dochází k podpoře lokálních výrobců a k zesilování národního uvědomování. Vzniká tak československý svéráz a tím také nový styl, který pronikl do světa módy i do uměleckoprůmyslové výroby. V Plzni pak byla řada výrobků k zakoupení v obchodě na dnešní Klatovské třídě.

K životu na venkově neodmyslitelně patřili pastýři. Jejich funkce ovšem zdaleka neobnášela jen hnát dobytek na pastvu a starat se o něj. Trávili mnoho času v přírodě, a tak se rychle stali zdatnými bylinkáři, léčiteli a lidé dokonce věřili, že mají moc ovládnout počasí a odehnat blížící se přírodní katastrofy. K tomu jim sloužila i řada artefaktů, jako byla trouba na mračna nebo hromový kámen.

Masopustní úterý, velká slavnost a ve své době i jeden z nejbláznivějších dnů v roce. Přípravy na masopustní průvod se konaly dlouhé týdny dopředu. Celé období spojovala dlouhá řada tradic. Od zajištění dobré úrody až po plodnost žen. Nutno dodat, že koledníci schovaní za maskou byli často pěkně škodolibí.

Představte si, že žijete v roce 1835. Během chladné noci 6. února se nad Plzeň přiženou velká temná mračna. Blesk rozčísne oblohu a ozve se hlasité zahřmění. V tu chvíli se na věži kostela svatého Bartoloměje objevuje první malý plamínek. Nikdo neví, co má dělat a davy lidí jen bezmocně přihlížejí, jak plameny pomalu pohlcují dominantu plzeňského náměstí.