Prosperující západočeskou metropoli zasáhla v červnu a červenci roku 1507 tragédie, která neměla v českých královských městech obdoby. Série úmyslně založených požárů zničila dvě třetiny města. Oheň poškodil domy uvnitř hradeb, Skvrňanské a celé Pražské předměstí. Zasažena byla také budova radnice. Kdo za celou katastrofou stál není dodnes známo, zřejmě ale šlo o pomstu za popravu loupeživého šlechtice Jana Bavůrka ze Švamberka, kterému sťali hlavu za jeho neustálé porušování pravidel a terorizování místních obyvatel.

Do posledního místa zaplněné plzeňské náměstí přihlíželo 17. května roku 1919 historické události. Západočeskou metropoli poprvé navštívil československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Zdaleka ne všichni se radovali a zástupce německé menšiny byste v rozjásaném davu jen těžko hledali. Němci byli trnem v oku pro mnohé Plzeňany a výjimkou nebyla ani vdova po slavném lékárníkovi Paulina Kalserová. Lidem v davu pak stačila jen drobná záminka, aby téměř šedesátiletou ženu zbili, potupně vláčeli městem a volali po její smrti.

Během první světové války netrpěli jen muži v zákopech, ale strádaly také jejich rodiny. Zoufalá situace a nedostatek potravin vyústil v masivní protesty. Do ulic Plzně vyšli hladoví měšťané už v létě roku 1917. O poklidná shromáždění ale nešlo. Lidé začali rabovat obchody a přepadali i povozy s moukou a chlebem. V tomto roce zemřela kvůli protestům devatenáctiletá dívka. K dalším tragédii došlo o rok později, kdy vojáci zastřelili šest dětí.

Scénu s hostinským Palivcem z legendárního Švejka asi všichni známe. Nebohý výčepní sundal ze zdi obraz císaře, neboť na něj „s*aly mouchy“, za což byl zatčen. Urážka majestátu se zkrátka nepromíjela a také ve skutečném světě padaly mnohdy několikaleté tresty i za prosté prořeknutí v hospodě. Za urážku císaře pykali také novináři nebo politici.

Hasiči z povolání začali v západočeské metropoli oficiálně existovat 1. března roku 1892. Do té doby se o požární ochranu města staral dobrovolný hasičský sbor, který tvořili většinou sokolové a policejní strážníci.

Zásadní moment plzeňské sportovní historie se začal psát 11. února 1950 na bývalém Dobytčím trhu, kde vyrostl otevřený zimní stadion s umělou ledovou plochou. Ten den se uskutečnil také první přátelský hokejový zápas mezi Plzní a Prešovem. O rok později už Západočeši hráli v první lize. Stadion zažil před 30 lety i vypjaté okamžiky, kdy jeden z fanoušků ze samé radosti z postupu Plzeňanů do finále federální ligy podpálil stadion.

Dva recidivisté z Plzeňska v květnu roku 1990 chladnokrevně zavraždili čtyři lidi a jednoho vážně zranili výstřelem do hlavy. V době, kdy uklízeli mrtvá těla dvou mladých stopařek, zrušil prezident Václav Havel trest smrti, který by si dvojice za své krvavé řádění vyslechla. U soudu házeli vinu jeden na druhého. Nakonec odešli s doživotními tresty. O šestnáct let později vystoupil Michael Kutílek s tím, že jednal ve jménu Satana. Svobodu mu přinesla až smrt ve vězeňské nemocnici v roce 2017. Josef Kott je ve vězení dodnes a právě teď žádá o obnovení procesu.

Přesně před 490 lety poprvé vůbec poprvé zaznamenána zpráva o městské vodárně, respektive se jedná o jednu nejstarších dochovaných zpráv. A o čem referovala? O doporučení tehdejšího "růraře," který v Plzni zřídil nový stroj k vedení vody. Vodárna zajišťovala rozvod vody z Mlýnské strouhy do veřejných kašen na náměstí i do jednotlivých domů.

Jedna z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v západočeské metropoli slaví kulaté výročí. Přesně před 120 lety se Měšťanská beseda poprvé otevřela veřejnosti. Už v 19. století se ve zdejší kavárně setkávaly významné osobnosti z vedení města či místní podnikatelé. Dodnes je beseda centem kultury ve městě, kde se pořádají koncerty, divadelní představení či filmové projekce a vzdělávací akce. Pandemie koronaviru však s program významně zamávala.

Mírumilovné zvyky jako je pouštění skořápek či krájení jablíčka všichni známe. Při pohledu do minulosti možná budete jen nechápavě kroutit hlavou. V okolí Plzně chodily Lucky s krvavými noži a v Druztové zase vyhazovali čtyřnohé společníky z oken. Najdou se však i hravé a neškodné tradice jako je třesení bezem nebo klepání na chlívek.