Do posledního místa zaplněné plzeňské náměstí přihlíželo 17. května roku 1919 historické události. Západočeskou metropoli poprvé navštívil československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Zdaleka ne všichni se radovali a zástupce německé menšiny byste v rozjásaném davu jen těžko hledali. Němci byli trnem v oku pro mnohé Plzeňany a výjimkou nebyla ani vdova po slavném lékárníkovi Paulina Kalserová. Lidem v davu pak stačila jen drobná záminka, aby téměř šedesátiletou ženu zbili, potupně vláčeli městem a volali po její smrti.
Příjezd prezidentova průvodu na nabité náměstí narušila hned zpočátku zdánlivá maličkost. V prvním patře domu čp. 27, kde se nacházela lékárna rodiny Kalserových, někdo s hlasitým prásknutím zavíral okna a stahoval žaluzie. Ačkoli šlo v davovém šílenství tuto maličkost snadno přeslechnout, všímaví Plzeňané si začali rychle mezi sebou šeptat, že viděli v okně drobnou sedmapadesátiletou vdovu Paulinu Kalserivou. Tato Němka ležela řadě lidí v žaludku, protože se údajně během války nechovala k Čechům zrovna přívětivě. „Zase provokuje? A nevykřikuje z okna nenávistná hesla?“ na tyto otázky asi odpověď dnes nenajdeme, před 103 lety šlo však o rychle se šířící fámy.
Drby se rychle donesly až k legionáři Václavu Bludovskému, který měl na starost bezpečnost průvodu. Kalserová ho však odmítla vpustit do domu. Na místo se znovu vrátil v podvečer a situace se začala dramaticky přiostřovat.
„Mluvte česky, vy jste něco křičela, stáhla jste žaluzie, urazila jste celý národ! A je hanba, že jste pro našeho pana prezidenta ani nedala prapory,“ tak zněly výtky, které patřily ještě k těm mírnějším. Z náměstí totiž až do bytu byl slyšet křik davu, který volal po lynči vdovy známého lékárníka. „Hoďte jí dolů, potvoru, oběste ji, dejte ji na lucernu!“ křičeli běsnící Plzeňané. Naštěstí skončilo jen u pokřiků a žádné výhružky se ten den nenaplnily.
„Jenže protikalserovská nálada v rozbouřené Plzni přetrvala i do dalšího dne, hodně lidí toužilo po odplatě. Hned ráno se před lékárnou srotil nespokojený dav, jehož síle nebylo možno čelit. Vstupní dveře do domu nápor nevydržely, dav vtrhl do bytu, který raboval a ničil,“ popsal v knize Kriminální případy a aféry z Plzně a okolí ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček.
Sobota, 2. dubna 2022, 09:00
Scénu s hostinským Palivcem z legendárního Švejka asi všichni známe. Nebohý výčepní sundal ze zdi obraz císaře, neboť na něj „s*aly mouchy“, za což byl zatčen. Urážka majestátu se zkrátka nepromíjela a také ve skutečném světě padaly mnohdy...
U demolice bytu dav neskončil. Nebohou ženu našli v posteli, ztloukli ji, svlékli a jen zabalenou do prostěradla ji hnali na náměstí směrem k radnici, aby se podrobila výslechu. „Nakonec měla štěstí v neštěstí, neboť tam byla alespoň v bezpečí. Internovaná v místnosti zdravotních zřízenců zůstala sice pod trvalým dohledem, ale také pod ochranou,“ pokračuje historik.
Následující den vypovídala žena u krajského soudu. Vinu odmítala, okno zkrátka zavřela kvůli hluku. Ještě toho dne mohla odejít domů. Měla však oprávněný strach, a tak rychle odjela z města do Mariánských Lázní. Z otřesného zážitku se téměř šedesátiletá žena nikdy nevzpamatovala. Do Plzně se vrátila ve špatném fyzickém i psychickém stavu a 25. července zemřela.
„Soud tak již nemusel řešit její jednání, ale musel se zabývat násilím, kterým se na ní provinili ostatní. Městská policie obhajovala svoji nečinnost silou davu a malým počtem strážníků. Přímá souvislost mezi útokem a umrtím prokázána nebyla, takže se po smrti Kalserové soudní jednání zastavilo,“ uzavřel Řeháček.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
