Přesně před 490 lety poprvé vůbec poprvé zaznamenána zpráva o městské vodárně, respektive se jedná o jednu nejstarších dochovaných zpráv. A o čem referovala? O doporučení tehdejšího "růraře," který v Plzni zřídil nový stroj k vedení vody. Vodárna zajišťovala rozvod vody z Mlýnské strouhy do veřejných kašen na náměstí i do jednotlivých domů.
Jak jistě všichni Plzeňáci víme, naše město založil král Václav II. v roce 1295. Plzeň rychle rostla, bohatla a stala se rychle největším městem v Čechách. Zásobování vodou bylo zpočátku velmi individuální z místních zdrojů. Což nebylo vůbec těžké, neboť tehdy byly řeky ještě čisté a k pitné vodě se využívaly domovní studně, vybudované ve sklepích měšťanských domů. Pokud chceme mluvit o hromadném zásobování vodou, musíme do 16. století.
V roce 1532 na doporučení růraře Jindřicha ze Starého Města pražského nechala Plzeň zbudovat první vodárenské zařízení. Tato vodárna byla postavena v Pražské ulici a zásobovala ji řeka Radbuza, z takzvaného mlýnského náhonu. Skrze dřevěné potrubí proudila voda do jediné kašny v rohu náměstí v dnešní Rooseweltově ulici. Celé zařízení se skládalo z vodního kolo na spodní vodu pohánějící čerpadlo a kamenné vodárenské věže s nádrží, která stojí dodnes. Toto zařízení sloužilo dlouhých 300 let do roku 1830.
Ve 30. letech 19. století nechal královský purkmistr Martin Kopecký postavit na náměstí další tři kašny s napojením na vodárenskou věž. Díky němu byla také přivedena pramenitá vody do kašny v Dominikánské ulici před klášterem.
Jednalo se o zcela moderní vodárnu s parní strojovou s čerpadly, kotelnou, dílnou, usazovacími nádržemi a filtrační stanicí. Už tehdy byla voda měřena vodoměry a placena, aby se vložené prostředky zase vrátily
V době, kdy již měla Plzeň 40 tisíc obyvatel, rapidně stoupla i spotřeba vody. I proto se muselo přikročit k zásadním krokům, a tak se představitelé města rozhodli postavit zcela nový vodárenský komplex. Nutno dodat, že byl na svou dobu velmi velkoryse pojatý. Projekt i stavbu vypracovala firma Emila Škody, v roce 1889 bylo zařízení uvedeno do provozu. Od tohoto data řeka Úhlava zásobuje město pitnou vodou až do dnešních dnů.
Netrvalo dlouho a vodárna nestíhala pokrýt požadavky stále se rozvíjejícího města. Mezi roky 1904 až 1906 zdvojnásobila své kapacity, zrušily se usazovací nádrže, které nahradily filtry. S kvalitou vody už to bylo horší.
Pondělí, 6. prosince 2021, 10:40
Pětadvacet let fungování slaví plzeňská čistírna odpadních vod ČOV II, která čistí od povodní v roce 2002 veškeré odpadní vody z města Plzně. Ale úplně první zděnou stoku, která odváděla odpadní vody z městských jatek do Mlýnské strouhy, postavili...
Netrvalo dlouho a rozvojem průmyslu, který využíval vodu z řeky, se začal projevovat úbytek vody. Kapacita vodárny byla sice dostačující, utrpěla však kvalita vody. Situace dosáhla té míry, že místní lékaři dokonce žádali, aby město opatřilo pramenitou vodu. Na nové filtrační stanice nebyly peníze, a tak se rozhodlo o vybudování takzvaného pitného vodovodu. Zdrojem byla podzemní voda ze studní Měšťanského pivovaru. Plzeň tak jako jedno z mála měst měla pitný i užitkový vodovod. Toto dělení vydrželo až do roku 1970.
Velké modernizace se areál dočkal v letech 1935-1939. Vznikla zde tak elektrická strojovna a čerpací stanice s trafostanicí. Rovněž zde vznikla i moderní laboratoř, kde se kontrolovala jakost vody.
Po 2. světové válce zažila Plzeň další boom a rozšiřovala se o nová sídliště, znovuobnovující se průmysl si žádal větší spotřebu vody. V 60. letech se tak začalo s podstatným rozšířením vodárny. V roce 1986 začala růst stavba, „Rozšíření úpravny vody Plzeň“. Jedná se o stavbu obsahující celý komplex objektů pro úpravnu vody. Ročně vyrobí komplex úpraven vody v Plzni více než 13 miliónů metrů krychlových pitné vody.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
