čtvrtek 26. května 2022 Filip

Kott a Kutílek: První sérioví vrazi polistopadové éry dokázali během 26 hodin usmrtit čtyři lidi

Dva recidivisté z Plzeňska v květnu roku 1990 chladnokrevně zavraždili čtyři lidi a jednoho vážně zranili výstřelem do hlavy. V době, kdy uklízeli mrtvá těla dvou mladých stopařek, zrušil prezident Václav Havel trest smrti, který by si dvojice za své krvavé řádění vyslechla. U soudu házeli vinu jeden na druhého. Nakonec odešli s doživotními tresty. O šestnáct let později vystoupil Michael Kutílek s tím, že jednal ve jménu Satana. Svobodu mu přinesla až smrt ve vězeňské nemocnici v roce 2017. Josef Kott je ve vězení dodnes a právě teď žádá o obnovení procesu.

Potkali se ve vězení

Dvaatřicetiletý Josef Kott a jeho o sedm let starší parťák Michael Kutílek se poznali ve věznici v Minkovicích v roce 1988. Kott dříve stál na straně zákona, sloužil v armádě a později pracoval jako příslušník Veřejné bezpečnosti (VB). Jenže kradl a přišel o hodnosti i o svobodu. Kutílek měl naopak problémy s pravidly už od dětství a v jeho trestním rejstříku byl první záznam z doby, kdy mu bylo teprve 16 let. Ve vězení se spolu domluvili, že se po propuštění sejdou a začnou “pracovat“ spolu. Kutílek se na svobodu dostal 6. ledna 1990 díky prezidentské amnestii, která mu zkrátila trest. Na svého parťáka musel počkat do března téhož roku.

Na svobodě se dvojice opět sešla a přišla s plánem, jak zařídit, aby oběti do poslední chvíle nic netušily. Kott měl ve své skříni ještě stejnokroj z doby, kdy pracoval u Sboru národní bezpečnosti (SNB). Uniforma ale neměla žádné označení hodnosti, a tak šli Kott s Kutílkem drze na oddělní VB. Tam se vytasili s historkou, že jsou vedoucí letního tábora a potřebovali by nějaké ty hvězdičky jako odměnu pro malé dobrodruhy. Plán jim vyšel. V noci z 1. na 2. května 1990 si rozdělili role. Jeden byl policista v uniformě, druhý kriminalista v civilu. Chyběla jim však zbraň.

První oběť – nic netušící vrátný

První cesta falešných policistů vedla do stavebního podniku v Nýřanech. Na místo dorazili v jednu hodinu ráno. Strážný byl na kontroly zvyklý, a tak mu nic nepřišlo podezřelé. Domnělým policistům předal zbraň, aby ji zkontrolovali. Zpět ji nedostal. Místo toho mu jeden z vrahů namířil na hlavu a vystřelil. Tělo vrátného našel ráno jeho kolega, který ho přišel vystřídat.

Druhá a třetí oběť – sedmnáctileté stopařky

Nýřanská vražda byla jen předehrou krvavého řádění Kotta s Kutílkem. O pár hodin později zastavila dvojice v Tatře 613 dvěma mladým stopařkám. Sedmnáctiletou Ditu a Sylvu muži svázali a zajeli s nimi do lesa nedaleko Zbirohu. Jednu z dívek odtáhli do lesa a ubodali ji. O chvilku později stejným způsobem vyhasl život i druhé dívky. Dohromady uštědřili dívkám desítky bodných ran. Podle znalců útočili oba pachatelé. Těla vrazi zakryli a odjeli směrem na Prahu. V té době po sobě dvojice zanechala již tři mrtvé, policisté ale věděli jen o vrátném.  To se psal 2. květen 1990 a téhož dne podepsal prezident Václav Havel zákon, který zrušil trest smrti.

Článek vznikl ve spolupráci s Ladislavem Silovským a nakladatelstvím Starý most. Další informace z historie západočeské metropole se můžete dočíst v knize „Kriminální případy a aféry z Plzně a okolí od roku 1377“.

Čtvrtá oběť a pokus o vraždu

O den později zastavil Kott s Kutílkem padesátiletého taxikáře, který je odvezl směrem na Košíře, kde také jeho cesta skončila. Dvojice muže zastřelila. Z auta vzali peněženku a vrátili se ke své Tatře. Opět se převlékli a jako policisté zaklepali na okno odstaveného kamionu s anglickou poznávací značkou. Řidiče střelili zblízka do hlavy. Kolem bezvládného těla se prosmýkli a sebrali z kabiny co se dalo, včetně modelu malého autíčka. S kořistí se vrátil do Tatry a odjeli pryč.

Řidič se zhruba po hodině jako zázrakem probral. Dokázal se dostat z kabiny ven a doplazit se pro pomoc. V nemocnici lékaři zjistili, jak obrovské měl muž štěstí. I přes těžká zranění byl šofér schopný popsat podobu esenbáka i věci, které měl v kabině.

Policisté šli najisto

Mezi podezřelými už u vyšetřovatelů figuroval Kott. Všechno sedělo. Měl bohatý trestný rejstřík i zkušenosti s prací v ozbrojených složkách. Kriminalisté se vydali k jeho bydlišti na severním Plzeňsku, kde spatřili malé dítě, které si hrálo s malým autíčkem. Šlo o hračku, kterou vrazi ukradli z kabiny postřelenému řidiči kamionu.  

Kott tak putoval na výslech, mezitím policisté jeli pro Kutílka. Při jednom z výslechů se dozvěděli o dalších dvou obětech – mladých stopařkách. 5. května 1990 už policisté věděli, kdo stojí za čtyřmi vraždami a jedním pokusem o zabití.

„Bodal jsem do ní ze solidarity.“

Na podzim 1991 Krajský soud v Plzni poslal Kotta na doživotí, Kutílek dostal 25 let. Odvolací soud rozsudky zrušil, aby se oba nedostali na svobodu, uložil jim tresty v délce 4,5 a pět let za méně závažné trestné činy. Vraždami se plzeňští soudci museli později znovu zabývat. Kott u soudu tvrdil, že on nevraždil. „Chtěl jsem jen peníze pro Kutílka, aby měl na splacení dluhů. Násilí se dopouštěl Kutílek,“ tvrdil u soudu. Kutílek mluvil zcela opačně. „Do jedné ze zavražděných stopařek jsem také několikrát bodl, ale jen ze solidarity s Kottem,“ hájil se Kutílek. Před soudy se kál a uvedl, že by chtěl své jednání napravit i tím, že nabídne svoji ledvinu k transplantaci a také kostní dřeň. 

Na základě nových posudků poslal soud oba do vězení na doživotí. Kotta znalci prohlásili za deviantního sadistu, Kutílka za polymorfního psychopata. „Splnili jste všechny podmínky pro udělení trestu smrti. V roce 1990 byl však trest smrti změněn v trest doživotního vězení,“ řekl jim předseda senátu. Oba se pak marně domáhali změny rozsudku. Neuspěli ani s tvrzením, že v době, kdy vraždili, doživotí ještě neexistovalo, takže správně měli dostat 25 let.

„Vraždil jsem ve jménu Satana.“

V roce 2006 předstoupili znovu před plzeňský soud a pokoušeli se o znovuotevření případu. Kutílek přišel s tvrzením, že všechny vraždy jsou jeho dílem, protože je vyznavačem Satana a stopařky zabil podle satanistického rituálu. „První stopařku jsem zabil levou rukou, přesně, jak si to rituál žádá. Potřebovali jsme přivolat Satana, aby nám dodal sílu. Kott sedí ve vězení za něco, co neudělal,“ snažil se vysvětlit Kutílek. V roce 2010 se dal na víru a z vězení posílal peníze také na charitu. Svobody se nedočkal, zemřel 15. března 2017. Josef Kott si stále odpykává svůj doživotní trest. Svou vinu nikdy nepřiznal a žádá o obnovení procesu s tím, že svědčit by měl jeho synovec. Jeho žádostí se bude Krajský soud v Plzni zabývat v únoru.

Hodnocení článku je 86 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto ČTK/Vítek Vladislav

Štítky historie, krimi, historička, 90. léta, devadesátky, Kutílek, Kott, soud, vražda, sérioví vrazi

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Petr Ševčík

Jenom mne mrzí, že mu paní Olga neposílala do krimu těch Marlborek víc. a i pár flašek rumu mohla přibalit. To bychom se takových vraždicích zrůd zbavili.

sobota, 19. února 2022, 10:06

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.