Kameny zmizelých připomínají 24 obětí holocaustu, celkem z Plzně odjelo v transportech přes 2 500 mužů, žen a dětí
Otto Eisenschiml, Max Winterstein, rodina Bondyových, Naschauerových nebo Burgových. Většina těchto Plzeňanů zahynula v Osvětimi, Terezíně a Izbici. K celoevropskému projektu uctění obětí holokaustu se Plzeň připojila už počtvrté. Před domy, kde tito lidé žili jsou instalovány takzvané kameny zmizelých. Přímo z Plzně odjelo v transportech 2 613 židovských mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo 209 z nich.
Zde žil Vítězslav Löw, narozen 1985, deportován 1942 do Terezína, zavražděn 1944 v Osvětimi. To je text na jednom z kamenů zmizelých (Stolpersteine), celkem jich můžete po Plzni potkat už 57.
„Letošním položením kamenů jsme si připomněli také osud lékaře Ervína Glasera, jenž byl jako politický Žid odvezen již 7. září 1939 do koncentračního tábora Buchenwald za protinacistické verbální útoky a zastřelen o pět dní později při pokusu o útěk z tábora nebo životní příběh Otty Eisenschimla, který se nejprve snažil přestěhovat do Jižní Ameriky a po neúspěšném pokusu, přijal v pohnutých letech římskokatolickou víru. Nakonec byl deportován do Terezína, a to na udání majitele domu, kde zahynul těsně před koncem války. Celkem v koncentračních táborech zahynulo 49 členů z řad jeho rodiny i příbuzenstva, přežil pouze jeden,“ připomněl osudy plzeňských židů primátor Martin Baxa (ODS).
Letos na chodnících před domy, ve kterých lidé žili před deportací, instalovali 24 kamenů zmizelých. Například na adrese Sedláčkova 19, Goethova 10, Havlíčkova 24 nebo Nerudova 19.
„Odbor kultury Magistrátu města Plzně obdržel pro letošek celkem 24 návrhů od pozůstalých i veřejnosti, a to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí – konkrétně z Velké Británie a Německa,“ vysvětlila náměstkyně primátora pro oblast kultury, památkové péče a sociálních věcí Eliška Bartáková (ANO).
Michael Hermann z Velké Británie, navrhovatel realizace sedmi Stolpersteine v Plzni, v loňském roce o osudu své plzeňské rodiny a českých příbuzných vydal v Anglii knihu pod názvem Eighty years.
„Jeho moudrá babička Hedvika Hermannová, které je též věnován jeden pamětní kámen v Nerudově ulici, poslala v roce 1939 do Anglie svého syna, otec navrhovatele, Kurta a jeho sestru Editu, tzv. Wintonovy děti, aby je zachránila před blížícím se nebezpečím,“ doplnila Bartáková.
Teta navrhovatele Edita Sedláková rozená Hermannové ve 13 letech odjela Wintonovým vlakem do Anglie spolu se svým bratrem. Po dovršení 17 let vstoupila do ženského sboru v Britském královském letectvu a zahynula v říjnu 1945 při nešťastné explozi letadla.
Už pět let kameny zmizelých zajišťuje nadace Stiftung – Spuren – Gunter Demnig. Kameny zhotovuje ručně berlínský sochař Michael Friedrichs-Friedlaender. Do dnešního dne bylo položeno 75 tisíc Stolpersteine ve 26 zemích. Od roku 2008 je projekt realizován i v České republice.
