Kdyby Plzní neprošel Martin Stelzer, zcela jistě by vypadala o poznání jinak a kdoví, jestli by ji v zahraničí proslavil pěnivý mok. Právě on stojí za nejstaršími a dodnes fungujícími plzeňskými pivovary, do kterých přivedl sládka Josefa Grolla, jenž stojí za vznikem legendárního plzeňského ležáku. Stelzer postavil Saský most, starou synagogu a mnoho další staveb, okolo kterých denně prochází stovky Plzeňanů. Žádná z budov ale nenese cedulku s jeho jménem a komunisté dokonce nechali odstranit i stavitelův rodinný hrob.
Po kom se jmenuje Martinská ulice? Kdo postavil stovky domů v Plzni, když se začala rozpínat za městské hradby? Kdo to vlastně byl Martin Stelzer? Většina Plzeňanů jen pokrčí rameny. A není divu. O tom, co dokázal věděl jen málokdo, a dokonce i badatelé se chvílemi nestačili ani divit, když procházeli městské archivy. Nakonec se jim podařilo nashromáždit dostatek informací, aby mohla vzniknout nová kniha, která popisuje neuvěřitelný osud rodáka z Dobřan. Publikaci “Martin Stelzer. Stavitel, který vyvedl Plzeň z hradeb“ představil stavitelův prapravnuk Pavel.
„Jako malý kluk jsem chodil s dědečkem po městě a on mi vyprávěl zase o svém dědečkovi. To byl Martin Stelzer. Ukazoval po domech a říkal, že postavil tohle a tamto, ale nikdy jsme neměli ucelený přehled o tom, za čím vším můj prapradědeček stál. Sháněl jsem tedy lidi, kteří by byli schopni a ochotni prozkoumat archivy a najít podklady,“ vysvětluje Pavel Stelzer.
„Knížka je takovou prvotinu, aby lidé věděli, že tu někdo takový žil a že i díky němu začala Plzeň vzkvétat,“ Pavel Stelzer.Na knize se podílelo zkušené autorské duo Jan Drnek a Otta Brachtel. Jejich práce nemá od té detektivní daleko. Sami začínali prakticky od ničeho. K dispozici měli rodinný archiv, zbytek museli najít sami.
„Ani my jsme o něm moc nevěděli. Věděli jsme, že je tu Martinská ulice, a to bylo všechno. Jako první jsme samozřejmě odhalili ty největší stavby jako je Saský most, pivovary, Německé divadlo a tak dále. Uvnitř města domy opravoval a nové stavěl spíše za hradbami. Soustředil se hlavně na jižní část, takže Martinská, Goethova či Resslova ulice jsou jeho bloky, které postavil,“ říká spoluautor knihy Jan Drnek.
Stelzer nejen vdechnul městu jeho tvář, ale hlavně jej pomohl proslavit na celé planetě. Ve čtyřiadvaceti letech získal zakázku na stavbu Měšťanského pivovaru, což byl jeho první velký projekt, díky kterému mohl prorazit.
„Když budoval pivovar, tak vycestoval do zahraničí a sháněl informace, aby ve výsledku všechny nejmodernější technologie složil dohromady a spolu s pískovcovými sklepy a výbornou vodou stvořil plzeňské pivo. Říká se, že se jednou opil se sládkem Josefem Grollem a uzavřeli sázku, že tak dobré pivo nesvede uvařit v Plzni. Jenže to svedl a víme, jak to dopadlo,“ vypráví s úsměvem Pavel Stelzer.
Autoři nové knihy při jejím křtu: Jan Drnek, Pavel Stelzer a Ota Brachtel Záhadou zůstává, kde Martin Stelzer přišel ke všem svým vědomostem. Školy, kde by mohl studovat architekturu a stavitelství, tu nebyly. Autoři knihy se domnívají, že spolupracoval s Františkem Filousem, který byl dvorním stavitelem tehdejšího purkmistra Kopeckého. Důkazy však chybí.
„Nemohl navštěvovat žádnou školu, byl vyučený zedník a jako takový byl schopný spočítat nosníky, trámy a další. Musel vědět také něco o geologii, protože musel zkoumat podloží. Zvládal veškeré statické výpočty, a dokonce i účetnictví si dělal sám. Byl schopný nakreslit projekty, žádat o dotace, zkrátka všechny věci, na které si jiní stavitelé o 30 let později najímali inženýry. Bylo to neuvěřitelné,“ neskrývá údiv Drnek.
Ačkoli nabyl Stelzer nesmírného jmění, rozhodně se nechoval rozhazovačně či okázale. Naopak investoval do dalších projektů „Kolují o něm neuvěřitelné historky. Například, když dostavěl Německé divadlo (dnes na místě stojí objekt banky v Goethově ulici) a pozvali ho tam pak na premiéru, tak přišel rovnou ze stavby. Celý špinavý a měl na sobě boty s uříznutou špičkou, ze kterých mu koukaly palce. Říkal, že nemá čas řešit oblečení a ty boty ho zkrátka tlačily. Tak takový to byl člověk,“ popisuje se smíchem Jan Drnek.
Martin Stelzer zemřel v roce 1894. Na jeho práci navázal syn Ferdinand Stelzer. Postavil například dnešní Divadlo Alfa. Brzy však umřel. Za zmínku stojí také Martinův vnuk Otto Stelzer, jenž byl naopak velký český vlastenec. Překládal knihy Karla Klostermanna a v podstatě je zakladatelem vědecké knihovny. Smutný je však osud hrobky velkého stavitele.
„Hrobka byla u zdi Mikulášského hřbitova. Když tam pak stavěli a rozšiřovali silnici, tak tu celou zeď posunuli o kus dál. Úplně zbytečně. Bylo tam mnoho významných hrobů, které zmizely. Ptal jsem se tehdy, co se stalo, ale nikdo mi nic neřekl. Pídil jsem se po náhrobku, jestli nezůstal někde v depozitáři, ale bohužel. Alespoň na naši hrobku na Ústředním hřbitově jsem nechal udělat cedulku,“ říká zklamaně Pavel Stelzer.
O tehdejším přístupu k otázce Mikulášského hřbitova svědčí arogantní výrok náměstka předsedy městské rady L. Čady, který doslova prohlásil: „S tím hřbitovem žádný s*aní. Tyla odvezeme do Kutné Hory a ten zbytek nahrneme buldozerem do řeky.“ Hrob Martina Stelzera zmizel ze světa v roce 1967. Ostatky buď zůstaly v zemi a zmizel jen náhrobek nebo jsou anonymně v hromadné jámě s dalšími bezejmennými zesnulými.
„Doufáme, že výsledkem knížky bude aspoň nějaká ta pamětní cedulka, protože toho postavil obrovské množství za poměrně krátkou dobu. Vezměte si, že Plzeň měla v té době v historickém jádru 500 domů a on dalších 400 postavil. To je neuvěřitelné,“ dodává závěrem Jan Drnek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
