Touha pomoci lidem bez domova stála za vznikem spolku K Srdci. Jedná se o dobrovolné neziskové sdružení občanů, jehož cílem je podpora a doprovázení lidí v těžkostech sociálního, vztahového nebo existenciálního rázu. U počátku jeho založení stojí ředitelka spolku Lucie Vavrušková. Cílem spolku je, aby lidé na ulici znovu objevili svou důstojnost a dostali šanci k návratu do běžného života. Bezdomovcům nabízí příležitost v podobě úklidů a za zemřelé konají bohoslužby. Ročně zemře na ulici až 12 lidí.
„Pracovala jsem v nemocnici jako pastorační asistentka pro nemocné, to už je asi dvanáct let zpátky a chodila jsem pěšky do nemocnice na Bory, cestou jsem často potkávala lidi, kteří žijí na ulici. Některé jsem znala i od nás z kostela a postupně jsem se s nimi skamarádila. Byli hodně vřelí a vstřícní, pozvali mě na kafe k nim do garáže, a tak jsem se jednoduše začala zajímat, proč jsou na ulici, jak je jim možné pomoci,“ začíná Lucie Vavrušková své povídání.
Těmto lidem chtěla pomoci a rozhodla se založit společenství Od srdce k srdci. Z něj pak vznikl spolek K Srdci. „Bylo to kolem roku 2015, scházeli jsme se jako parta mladých lidí každou neděli. Společně jsme se pomodlili nad evangeliem a hledali odpověď, jak lidem bez domova pomoci a začali jsme dělat bohoslužbu. Scházeli jsme se v kostele u Ježíška a tam také začaly každoměsíční bohoslužby, po kterých bylo pro potřebné připravené jídlo. Bohoslužba byla sloužena za zemřelé lidi na ulici, vnímali jsme, že je to palčivé téma, protože jsou opomíjení,“ podotýká Lucie.
Od té doby se hodně posunuli. Dnes se věnují úklidům a společně řeší i projekt pro lidi bez domova ve Škodalandu. „Od založení spolku je to již sedm let a mám pocit, že jsme z té mateřské školky postupně došly do školy, pořád se ale učíme. Zpočátku nám Naslouchárnu několikrát vykradli a když se to stalo počtvrté, už jsme neměli energii se neustále snažit a pak jen uklízet spoušť. Když jsme si řekli, že končíme, přišel k nám Standa s Henriettou, kteří do té doby přebývali ve stanu a řekli, že nám budou prostory hlídat. Nastěhovali se, začali tam žít a tím se nám najednou rozšířil provoz. Za to, že mohou v těchto prostorách být, se nabídli, že se o ně budou starat, uklízet a podobně. Zároveň začali sloužit ostatním lidem každý den. Překvapilo nás to, že začali otvírat dveře, vydávat kafe, zalévat polévku z pytlíku, prát a sušit prádlo a vydávat ho,“ vyzdvihuje snahu klientů spolku.
Středa, 17. dubna 2024, 08:40
Dva páry bezdomovců našly útočiště v dřevěných domcích na území třetího městského obvodu. Josef a Danuše mohou obývat jednu z nevyužívaných chatek bývalého kempu. Tonda a Stáňa si naopak svůj domek postavili sami v rámci projektu Safety First....
Lidi bez domova se snaží zapojit i do prospěšných prací, jako je třeba pomoc s úklidem. Za to mají i drobné odměny, třeba stravenky. Jedním z těch, co jim takto pomáhají je i Roman. „Roman k nám přišel v roce 2023 jako člověk s prožitou zkušeností, vrátil se do Plzně, ze které odcházel s tím, že byl bezdomovec a pil alkohol. Šel do Dobřan na detox, a z detoxu do křesťanské komunity, kde byl dva roky a ze závislosti se dostal. Poté bydlel u Františkánů, kteří ho odkázali na nás. Přišel s tím, že chce něco dělat, například úklidy a chopil se toho s plnou vervou a nasazením, a tak se úklidy rozjely do netušených rozměrů,“ prozradila Lucie Vavrušková.
Na úklidu spolupracují s městskými obvody, přičemž Roman je nyní koordinátorem těchto akcí. Do terénu vyráží jednou až dvakrát do týdne. Někdy likvidují černé skládky, jindy zkrátka hodně velký nepořádek. „Ten je u našich lidí hodně oblíbený, protože hodně nepořádku znamená hodně práce a také obrovský výsledek a velkou radost z něj. A pak jsou menší úklidy, kam patří sbírání papírků po delší trase nebo náročným terénem. To nemůžou absolvovat všichni, jen ti zdatnější jedinci a také je to tak nebaví, ten efekt není tak viditelný,“ říká Lucie.
„Jeden kluk bez domova, na otázku co pro něj znamená jít na úklid a jestli je motivací ta stravenka, řekl, že úklidy jsou super a jeho hlavní motivací je to, že jdou někam jako parta, že dělají společnou práci. Že jim to dává obrovský smysl, protože dělají dobrou věc, za kterou jsou ocenění, že mají uznání, že se o nich nemluví špatně,“ uvedla Vavrušková jeden z příkladů.
Spolek úzce spolupracuje s centrálním městským obvodem. Na snímku: Lucie Vavrušková a místostarosta MO Plzeň 3 Ladislav Nový.Stabilní skupinu tvoří zhruba 30 lidí, kteří jsou zodpovědní, přijdou včas a ptají se, kdy zase mohou přijít. „A to jsou podle mě lidi, kteří si ten růst zaslouží, se kterými by se dalo pracovat a víc je zaměstnat. A to je vlastně i naše přání jim umožnit, aby se tato občasná práce přetransformovala do nějaké formy zaměstnání,“ zdůrazňuje ředitelka spolku K Srdci.
„Ta jejich situace je velmi křehká a je potřeba toho člověka po nějakém tom uklouznutí doprovázet dál. Lidé, kteří žili na ulici a měli problém s alkoholem, jsou ohroženi tím, že do toho mohou spadnout znovu. Je tedy potřeba, aby se o ně někdo trochu staral,“ uvedla Lucie.
U některých je ale závislost tak velká, že se už z ní nedostanou. „Farář u nás vedle Naslouchárny zaopatřoval člověka, který byl nemocný a podepsal revers, protože je závislý na alkoholu a v nemocnici to nevydrží. A tito lidé umírají, za rok jich zemře až dvanáct. Jsou závislí, nemají pojištění a vypadávají ze systému, který by jim nějakou péči poskytl,“ podotýká Vavrušková.
Úterý, 21. května 2024, 06:31
Roky žili na ulici a přespávali pod mostem. Před pár měsíci ale využili příležitost a zapojili se do projektu Safety First. V rámci něj dvojice plzeňských bezdomovců pracovala na stavbě malého dřevěného domku, který nově stojí na odstavném...
Přestupní stanice k návratu do „normálního“ života může vést právě skrze spolky, zapojení se do prací jako je úklid prostranství anebo přes provizorní bydlení. Jeden pár bezdomovců se takto zapojil do stavby skromného domečku.
„V Plzni žije na ulici zhruba 400 lidí bez domova, z toho takových 40 žije přímo v centru města a jen s jednotkami z nich jsou nějaké problémy,“ uvedla ředitelka spolku. „Naším úkolem je mapovat terén a hledat cesty tam, kde nejsou. Jinak se věci nikdy neposunou dopředu, i když to trvá dlouho a často to nevyjde, musíme jít dál a zkoušet jiné možnosti. Naším cílem je poskytnou lidem v extrémně složitých životních situacích podmínky znovu objevení své lidské důstojnosti.… a vytvářet šance k návratu do běžného života,“ říká Lucie Vavrušková s tím, že v Plzni by určitě uvítali dům pro nemocné a umírající lidi bez domova.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Nevím jak v Plzni,ale tady v Brně je s těmito lidmi dost potíží.Pracuji v kostele,který je otevřený ve středu Brna každý den den od 9.00 - 17.00 hodin jako průvodkyně a ostraha v jedné osobě už zhruba 3 roky, a mohla bych už psát o těchto lidech knihu.Snažila jsem se některým z nich pomáhat,ale je to sysifovská práce,která nebere konce,protože tito lidé si zvykli nepracovat,protože denním žebráním u všech kostelů ve městě si přijdou na větší fin. částky,než kdyby pracovali.Za největší paradox považuji to,že členové romského etnika dostávají od magistrátu drahé byty přímo ve středu města (včetně plně hrazených nájmů) ,ale smutné okolnosti a životy těchto bezdomovců nikdo nechce řešit.Přitom mnoho z nich se ocitlo na ulici jenom proto,že přišli o práci a Romové,kteří nepracují už více jak 3 generace dostávají od státu nespočet soc. dávek a dalších výhod,přestože pracovat odmítají.Jiná kapitola jsou lidé,kteří jsou už od rána v podnapilém stavu...Jeden takový ztroskotanec nám chodil močit do kostelních lavic a policie se tím nechce zabývat....Dokud tohle nezačne řešit stát,tak nikdo nemá šanci na tom něco radikálně změnit.....
