Západočeské muzeum v Plzni získalo do svých sbírek významnou kulturní památku. Jde o přes metr vysokou a bohatě zdobenou dřevěnou křtitelnici s víkem. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout v církevní sekci uměleckoprůmyslového oddělení muzea. Vzácný kus z 18. století má ale pohnutou historii. Z kostela, kde původně křtitelnice byla, ji totiž někdo ukradl.

Tradiční Velký plzeňský betlém čítá už tisícovku figurek nejrůznějších druhů i velikostí. Loni se dokonce dočkal zápisu do České knihy rekordů za betlém s nejvíce autory, kteří ztvárnili sami sebe. Obdivovat ho můžete v mázhauzu plzeňské radnice, kam si už také můžete chodit pro ježíškovské razítko. Milovníci historie se tam navíc mohou přijít pokochat i fotografiemi ze skleněných negativů ze sbírek Západočeského muzea v Plzni (ZČM).

Souborem osmi vzácných listin z období středověku a raného novověku se může chlubit archiv v Rokycanech. Všechny dokumenty se týkají italského rodu Collantů a období před jejich příchodem na Moravu. Sedm písemností nyní mohou obdivovat návštěvníci Muzea Dr. Bohuslava Horáka, kde dokonce uvidí originál pergamenu starého více než tisíc let. Dokumenty i celá výstava vypráví příběh italského rodu i to, jak se dokumenty dostaly až na Rokycansko.

Unikátní technická památka prošla celkovou rekonstrukcí a postupně se tam vrací také zrestaurované exponáty. Tím posledním je měch, který se dříve například používal v armádních nebo vesnických kovárnách při podkování koní. Vodní hamr v Dobřívě je funkční a obdobné zařízení se nikde jinde ve střední Evropě nedochovalo v provozu a nezměněné podobě od 19. století.

Co všechno lze vyčíst ze vzorků uložených ve vrstvě rašeliny po mnoho tisíc let? Hodně. A právě s výsledky několikaletého výzkumu se chtějí odborníci podělit s veřejností prostřednictvím výstavy v Západočeském muzeu v Plzni. Návštěvníci tam například uvidí, jaký byl na území Plzeňska tropický prales před 300 miliony let a jak se měnila příroda a lidská společnost důsledkem zavedení zemědělství v pravěkém neolitu až po současnost.

Masopustní úterý, velká slavnost a ve své době i jeden z nejbláznivějších dnů v roce. Přípravy na masopustní průvod se konaly dlouhé týdny dopředu. Celé období spojovala dlouhá řada tradic. Od zajištění dobré úrody až po plodnost žen. Nutno dodat, že koledníci schovaní za maskou byli často pěkně škodolibí.

Do domácností se dostaly betlémy díky císaři Josefu II., ačkoli to možná panovník ani nezamýšlel. Jeho nařízením musely z kostelů všechny jesličky, připomínající příchod Páně. Církvi se totiž zdálo, že je to nedůstojná lidová zábava a v kostele nemá co dělat. Lidé se jich však nechtěli vzdát, a tak je začali vyrábět doma. Z papíru, chlebového těsta nebo ze dřeva.