Co všechno lze vyčíst ze vzorků uložených ve vrstvě rašeliny po mnoho tisíc let? Hodně. A právě s výsledky několikaletého výzkumu se chtějí odborníci podělit s veřejností prostřednictvím výstavy v Západočeském muzeu v Plzni. Návštěvníci tam například uvidí, jaký byl na území Plzeňska tropický prales před 300 miliony let a jak se měnila příroda a lidská společnost důsledkem zavedení zemědělství v pravěkém neolitu až po současnost.
Z pylů rostlin uložených ve vrstvě rašeliny staré až 9500 let například odborníci dokážou vyčíst složení lesů v průběhu tisíciletí a staletí i důsledky lidské činnosti, řekl kurátor výstavy Jan Bureš z muzejního oddělení paleobiodiverzity.
„Na výstavě prezentujeme rašeliniště, která jsou 300 milionů let stará, a rašeliniště, která jsou od poslední doby ledové, a sledujeme to, co uchovávají. Karbonská rašeliniště uchovávají zbytky živočichů a rostlin buď v sopečném popelu nebo ve zkamenělém bahnu a v uhlí," uvedl Bureš.
Na výstavě tyto nálezy prezentují dokonalé otisky rostlin. V sopečném popelu jsou patrné anatomické struktury, zkamenělé buňky listu, pylová zrna, průduchy na listech. Jedním z exponátů je i loni objevený otisk pavouka.
Zkoumání mladších rašelinišť se zaměřuje na pylová zrna. Zabývá se jimi palynologie, což je paleobotanická metoda moderní archeologie. „A zkoumání pylových zrn je trochu alchymie, protože se vyseparují z rašeliniště, které bývá hluboké kolem dvou až tří metrů. My jsme podchytili všechna tři na Plzeňsku," vysvětluje Bureš.
Nejdřív je nutné najít zcela neporušené rašeliniště pro odběr vzorku. Z vrtu se odebere celý hloubkový profil až na dno rašeliniště. Jednotlivé vrstvy se popíšou a z rašeliny se vyseparují z každého centimetru výškového profilu pylová zrna. „Kolegyně Helena Svobodová-Svitavská z Botanického ústavu Akademie věd pak strávila stovky hodin s mikroskopem. Na základě mravenčí práce vznikne pylový diagram, což je to nejcennější. Popisuje, jak se vegetace v dané lokalitě vyvíjela od pravěku do současnosti," pokračuje Bureš. Rozbory makrozbytků radiouhlíkovou metodou určí stáří jednotlivých vrstev s přesností až na 20 let.
Z pylového diagramu se dá poměrně přesně vysledovat, že se zhruba 2000 let před začátkem letopočtu u Merklína poprvé pěstoval ječmen či pšenice. Pyly v rašelině zaznamenaly i velké odlesňování ve středověku při zakládání měst, ohně z válek i ničivý požár, který kdysi zasáhl Merklín. Lze přečíst, že zhruba před 6000 lety rostlo na Plzeňsku mnoho smrků a jedlí i pozdější změny. „Kdo chce mít představu o vývoji lesů na Plzeňsku, může si ji na základě pylových diagramů vytvořit," doplnil Bureš.
Pylové diagramy pomáhají i archeologům. V rašeliništích by se klasické vykopávky dělaly jen velmi obtížně. Díky dochovaným pylům obilovin, které jsou svázané s lidským osídlením, lze určit, kdy a kde je lidé pěstovali, uvedl archeolog Martin Čechura.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
