Do projektu na změnu plzeňské unikátní oblasti kolem sv. Jiří se mohou zapojit i občané v rámci vznikající krajinářské studie. Místo je cenné nejen z přírodního hlediska, ale také z historického. Krajinářští architekti by rádi propojili pěšími cestami oblast u sv. Jiří s centrem města a současně s Pecihrádkem.

Každé město má svůj symbol – místo, které v sobě nese historii i identitu. V případě Přeštic je tímto symbolem kostel Nanebevzetí Panny Marie a přilehlé území zvané Pohořko. Toto území, kdysi přirozené centrum duchovního i společenského života města, však v druhé polovině 20. století utrpělo necitlivými zásahy. Dnes stojíme před jedinečnou příležitostí tyto rány zacelit – a proměnit Pohořko v důstojný, živý a funkční prostor.

V 17 letech emigroval Jiří Boudník s matkou a sestrou do USA. V Americe vystudoval školu umění a architekturu. V New Yorku stavěl mrakodrapy. Po útocích na Světové obchodní centrum 11. září 2001 se podílel na záchranářských a odklízecích pracích, svými 3D modely výrazně pomohl hasičům a záchranářům. O svých zkušenostech napsal knihu Věže - příběh 11. záři. Teď vystavuje v Plzni své obrazy zachycující nahé newyorské slečny.

Město Přeštice se připravuje na řadu významných změn a projektů, které posouvají kupředu kvalitu života místních obyvatel i budoucí rozvoj města. V plném proudu jsou již stavební práce na obchvatu Přeštic. Po městě se nově mohou lidé projít s architektem a zjistit, která místa čekají v dohledné době proměny. Obyvatelé se mohou také aktivně zapojit do diskuse o dalších projektech města.

Mnohé školní budovy toho zažily spoustu, doby, kdy děti často místo školy pásly krávy, první světovou válku a nedostatek učitelů, a také nedostatek uhlí, kvůli kterému se v zimě nemohlo topit. Zajímavou historii venkovských zaniklých škol v Plzeňském kraji mapují již tři publikace, nyní se k nim připojila čtvrtá.

Prostor pro pořádání kulturních akcí citelně schází městu Rokycany. Místní sokolovna je totiž kvůli špatnému technickému stavu už více než osm let uzavřená. Nyní nastává velký posun, který povede k její revitalizaci, město vyhlásilo nadlimitní veřejnou zakázku.

Nedávná náročná a rozsáhlá rekonstrukce významné architektonické perly odhalila mnoho nových souvislostí. A to nejen o samotné historii stavby sídla rodiny Semlerových, ale i jejich podnikatelské aktivity a osudy po emigraci do Austrálie. Její zapomenutý příběh nyní představuje publikace Západočeské galerie v Plzni.

Plzeňský kraj koupil za 120 milionů korun firmu TWB Praha vlastnící zchátralé městské lázně. Novým a zatím jediným jednatelem byl zvolen náměstek hejtmana Josef Bernard (STAN), který současně zastává také pozici šéfa rozpočtového výboru ve Sněmovně. Kraj má v plánu nevyužívaný objekt zrekonstruovat a přesunout tam galerii. Vzniknout tam má také multifunkční sál pro stovky lidí i zázemí pro krajské organizace. Odhadované náklady činí 1,2 až 1,5 miliardy korun.

Když Marek před pár lety hledal pro své syny kvalitní zahradní domek, narazil. Nedostatečná nabídka a nízká kvalita dřevěných zahradních přístřešků ho dovedla k založení vlastní firmy. Domky srdcem dnes ročně vyrobí desítky domů s jedinečným designem.

Asi jen málokdo tušil, že zlatý povrch trojice kontroverzních kašen umístěných v rozích plzeňského náměstí Republiky měl být podle původního záměru ozdoben verši předního českého básníka Petra Borkovce. Z projektu sice nakonec sešlo, ale básně zůstaly. Veřejnosti je teď přímo u jednotlivých kašen představí Plzeňský literární festival ve čtvrtek 15. září od 16:00 hodin.