pondělí 29. listopadu 2021 Zina

Bezdomovec Honza opustil po čtyřech měsících schody u katedrály, získal bydlení a šanci změnit život

Nečekané rozuzlení má případ aktuálně nejslavnějšího plzeňského bezdomovce, který čtyři měsíce pobýval na kamenných schodech jednoho bočního vchodu do katedrály sv. Bartoloměje, hned naproti budově magistrátu. Bezdomovec Honza už totiž získal nový domov. Bývalý strojvedoucí teď bydlí ve sdíleném bytě ve Veleslavínově ulici, tedy jen pár desítek metrů od jeho venkovního útočiště u katedrály.  

Řadě mužů a žen už město Plzeň pomohl dostat se z ulice a vrátit se zpět do běžného života. Nejnověji například zajistilo bydlení a podporu pětapadesátiletému panu Honzovi, kterého vídali Plzeňané téměř nepřetržitě sedícího nebo zachumlaného do deky na schodech u katedrály. Během mrazivých nocí mu dokonce nosili strážníci městské policie horké nápoje. Jeho příběh dokládá, že hranice mezi normálním životem a ulicí mohou být neskutečně tenké.

„Po necelém měsíci spolupráce našli sociální pracovníci našeho odboru dostupného bydlení a sociálního začleňování společně s panem Honzou řešení jeho bytové situace. Tento týden, konkrétně v úterý po poledni, mu začal nový život, když se po čtyřech měsících na ulici rozhodl přijmout naši nabídku v právě uvolněném pokoji ve sdíleném bytě. V doprovodu sociálních pracovníků navštívil praktického lékaře a další odborné lékaře, kteří bydlení v tomto bytě schválili,“ přiblížil radní města Plzně pro oblast bytovou, ekonomickou, sociální začleňování a nakládání s majetkem David Šlouf (ODS).

Ve sdíleném bytě má pan Honza plně vybavený pokoj. V jeho novém domově jej také přivítal spolubydlící a vysvětlil mu pravidla společného soužití. Sdílený byt, jenž má od města v nájmu Obytná zóna Sylván za účelem bydlení seniorů a osob se zdravotním postižením, bude obývat se čtyřmi dalšími muži. Jedná se o byt velikosti 120 čtverečních metrů, v němž má každý vlastní pokoj. Kuchyň a sociální zařízení jsou společné.

Na ulici přivedla Honzu jeho nemoc

V minulosti žil pan Honza běžný život, měl rodinu, zaměstnání i bydlení. Porucha autistického spektra bohužel začala zhoršovat jeho stav, postupně přišel ze zdravotních důvodů o práci, ztratil rodinu i byt. Poprvé se na ulici ocitl v roce 2013, a to na 136 dní. Poté mu kamarádka sehnala byt v paneláku.

„Autistická porucha mi způsobuje smyslovou přecitlivělost. Vadí mi hluk, zvuky, světelné vjemy. V tom paneláku jsem se dostal do pasti, byl tam neustálý hluk, zvuky ze sousedních bytů, blikající světla na chodbě,“ přiblížil pan Honza. Vjemy, které zdravému člověku nedělají problém, jeho paralyzovaly, ochromovaly. Nedokázal tak třeba nastoupit do výtahu, cesta na nákup mu trvala i 18 hodin.

„Třeba tady v centru můžete jít rovně, soustředím se na čáru mezi obrubníkem a chodníkem, podaří se mi občas i rozběhnout. V sídlišti máte z jedné strany parkující auta zajetá do chodníku, z druhé přerostlé větve, tam musíte kličkovat, při takových manévrech jsem se často zaseknul. Pokud se objevil nějaký náhlý hluk, například štěkání psa, klapání podpatků, zvuk motorky a podobně, nebyl jsem schopen jít dál i několik desítek minut,“ přiblížil projevy své nemoci.

Po osmi letech Honza z hlučného bytu utekl. „Řekl jsem si, že potřebuji změnu. Skončil jsem tak znovu na ulici,“ přiblížil. Čtyřměsíčního pobytu na ulici nelituje, poznal mnoho nových lidí. „Není to samozřejmě žádná sranda být na ulici, člověku to ale pomůže i ve vnitřním osobním vyzrávání,“ uvedl. Symbolem ukončení jeho bezdomovectví bylo vyhození staré bundy do odpadkového koše.

Ve svém novém pokoji ve Veleslavínově ulici je spokojený. Pomáhá mu i to, že byt má cihlové stěny, tedy kvalitní izolaci, v okolí je ticho a necítí se tam sám. „Chtěl bych se vrátit k aktivnímu způsobu života. Motoricky toho asi moc nezvládnu, ale uvažuji o tom, že bych si pořídil počítač a psal pohádky, nebo i své zážitky z období bezdomovectví,“ dodal pan Honza, jenž pobírá invalidní důchod nejvyššího stupně.

„Podepsáním ubytovací smlouvy s městem jeho cesta nekončí, ale teprve začíná. Sociální pracovníci našeho odboru vedeného Karolínou Vodičkovou mu budou i nadále poskytovat pomoc a podporu, aby mohl i přes svůj zdravotní stav žít plnohodnotný život,“ doplnil radní David Šlouf. Podle jeho slov každý takový příběh dokazuje, že snaha města není zbytečná, a že je možné v oblasti bezdomovectví postupně dělat kroky, které mají pozitivní vliv na osoby bez domova a celou tuto problémovou oblast. 

Na území Plzně žije v současné době asi 330 osob bez domova. Nedávný sociologický průzkum mezi plzeňskými bezdomovci prokázal, že mnoho z nich má zájem o služby poskytované městem. Například 78 procent lidí bez domova by využívalo nízkoprahové denní centrum, tedy místo, kam si mohou přes den zajít, kde si mohou odpočinout, ohřát jídlo, posedět, vyprat si a osprchovat se. O vývařovnu s jídlem zdarma by mělo v zimě zájem 63 procent dotázaných, 85 procent lidí projevilo zájem o veřejné sprchy, tedy místo, kam by se mohli přijít umýt a nemuseli by se hlásit předem.

Hodnocení článku je 92 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Plzen.eu

Štítky bezdomovec, katedrála sv. Bartoloměje, sdílený byt, sociální pracovníci, bezdomovectví

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.