Po zřícení mostu zahynulo v šumavské řece 50 poutníků o Velikonocích před 167 lety

Kamenný most přes řeku Otavu v Sušici měl původně čtyři oblouky. Několikrát ho rozsáhle poškodily povodně. Roku 1784 se zřítila dokonce celá polovina mostu. Vždy po povodních se zbořená část mostu nahradila jen provizorní a nepříliš bezpečnou mostní konstrukcí ze dřeva. A to bylo také příčinou jedné z nejhorších tragédií v historii města Sušice.

Na Velikonoce 24. dubna 1859 pozdě v noci došlo na most procesí poutníků. V procesí mělo jít kolem 1600 osob ze Sušice i z dalekého okolí. Dav lidí se vypravil od kříže na náměstí a směrem ke kapli Anděla Strážce. Na mostě u kapličky se průvod zastavil. Dřevěný most toto značné zatížení nevydržel a zbortil se. V jeho troskách a v ledové řece našlo smrt přes padesát poutníků, kolem stovky dalších utrpělo různá zranění.

Velikonoční tragédii v Sušici popsal v jedné ze svých povídek šumavský spisovatel Karel Klostermann. O nehodě mu vyprávěl jeho otec, lékař Josef Klostermann. Ten tehdy pomáhal zachraňovat a ošetřovat zraněné poutníky. Na základě vyprávění svého otce si zřejmě spisovatel Klostermann událost ve své povídce ještě trochu upravil, aby vypadala více dramaticky.

Zatímco spisovatel nechává poutníky po zřícení mostu utonout v Otavě rozvodněné jarním táním, podle později objevených dokumentů měl ale být v době tragédie v Otavě nízký stav vody. To ale nic nemění na tom, že více než 50 účastníků procesí přišlo v řece o život.

Dřevěný most se i po tragické nehodě dále opravoval jen provizorně až do roku 1882, kdy ho nahradila nová mostní železná konstrukce. Ta sloužila po další úpravě a zesílení až do roku 1958, kdy se zahájila stavba nového dvouobloukového betonového mostu.