Po 37 letech odhalujeme tragédii na Šumavě. Mladí Němci umrzli u železné opony nedaleko od Poledníku

„Věděl jsem o tom případu základní informace. V rámci své badatelské činnosti jsem se o to začal hlouběji zabývat. Dostal jsem se k důležitým materiálům a v německých pramenech jsem narazil na další detaily. Teď se to konečně podařilo rozklíčovat. Ani většina občanů z Prášil přesně nevěděla, co se tam tehdy stalo,“ začal své vyprávění Zdeněk Roučka. Jeho snahou teď je, aby ve spolupráci s obcí Prášily někde na turistické trase vznikl pomníček s informační tabulí, připomínající tuto tragédii.

Chtěli do svobodné země

Tehdy pětadvacetiletý Frank Labuschin ze saského Zwenkau se živil jako montér televizních antén a přípojek. Jako každý běžný východní Němec vlastnil vůz značky Trabant a také tři motorky. V lipském tanečním baru Carola potkal v létě 1987 dvaadvacetiletou zdravotní sestru Heike Bischovou, do které se okamžitě zamiloval. Frank vydělával slušné peníze a v únoru 1988 koupil jeho milé červenou Ladu 2101. Už o rok dříve se mladý Němec svěřil svému kamarádovi, že by se chtěl vystěhovat do západního Německa. Tam se ale mohl dostat pouze ilegálním přechodem přes železnou oponu.

„Labuschin se dostal do hledáčku německé tajné policie Stasi poté, co jeho bývalá přítelkyně prozradila, že zřejmě plánuje útěk z NDR. Východoněmecká tajná policie se ve stejné době zajímala i o Heike Bischofovou. Ta upoutala pozornost Stasi v červenci 1986. Během dovolené v Československu se seznámila s mladým mužem ze západního Německa a následně si spolu dopisovali. Stasi pojala podezření, že Heike Bischofová plánuje rovněž neoprávněně opustit NDR,“ popsal Zdeněk Roučka situaci předcházející útěku.

Podcenili sněžení a mráz

Za těchto okolností se mladá dvojice rozhodla pro velmi riskantní plán útěku do západního Německa z území tehdejšího Československa. Pár německých turistů dorazil 12. března 1988 nejprve do Českého Krumlova. Tam dvojice přespala v hotelu. Následující den cizinci odjeli na Srní, kde se ubytovali v hotelu Šumava. Odtud se zřejmě druhý den vydali na riskantní pochod směrem k železné oponě, přes kterou chtěli proniknout do Bavorska. S sebou měli cestovní pasy, finanční hotovost a jeden kompas. Chtěli využít dramatického zhoršení počasí. Na Šumavu se totiž vrátila zima, ale udeřila celou svojí silou.

„Zoufalý pár toužil po svobodě, ale bohužel vsadil na špatnou kartu. Pustili se do opravdu divokých lesů. Od místa, kde pak zahynuli, to měli ke skutečné hranici ještě asi čtyři kilometry. V těchto obtížně přístupných místech se přes hranici neutíkalo. Většinou se všichni snažili utíkat například v oblasti Folmavy, která byla přístupnější. Bylo to blízko rekreační oblasti Babylon, dalo se tam dojet veřejnou dopravou, byly tam výrazné orientační body, otevřené údolí,“ říká Zdeněk Roučka.

V osudných dnech leželo v okolí Prášil přes metr sněhu. Nebyly ani vidět ploty u domů, foukal silný a ledový vichr. „Kdyby nebyl sníh, tak by pohraničníci dvojici zcela jistě velmi rychle odhalili a zadrželi. Signální plot na železné oponě byl ale deaktivován kvůli sněhovým závějím. Stopy uprchlíků ve sněhu okamžitě zavály další přívaly sněhu. Přes signální plot se dvojice ještě dostala. Dál už ale neměli sílu jít v hlubokém sněhu. Padli vysílením a umrzli nedaleko od sebe. Frank se zřejmě ještě chvíli snažil svoji bezvládnou přítelkyni táhnout nebo nést. Ale také mu došly síly,“ popsal Roučka poslední okamžiky života mladých Němců.

Pátrání po pohřešovaných

Dne 14. dubna 1988 Lydia Labuschinová nahlásila, že se pohřešuje její syn Frank Labuschin. Oznámila na policii, že autem odjel večer 11. března a vypravil se do ČSSR se svou přítelkyní Heike Bischofovou. Od té doby o něm nic neslyšela. Matka Heike Bischofové také nahlásila, že se její dcera se nevrátila domů, jak se očekávalo, 13. března 1988. Nenastoupila do nemocnice na ranní službu.

Německé úřady se nejprve domnívaly, že dvojice uprchla do západního Německa. Tento předpoklad se zřejmě potvrdil, když Ministerstvo vnitra Československé socialistické republiky 15. dubna 1988 informovalo Ministerstvo vnitra NDR, že červená Lada Labuschinové byla nalezena opuštěná při odklízení sněhu na parkovišti nedaleko Sušice na Klatovsku, asi 20 km od hranic. Lipská kriminální policie poté podala na Franka Labuschina a Heike Bischofovou trestní oznámení podle pro podezření z nedovoleného překročení hranice. V té době však již Heike Bischofová a Frank Labuschin nežili.

Hrůzný nález pod Poledníkem

Události ale dostaly další spád 30. května 1988. Co se toho dnes stalo nám přiblížil Libor Pospíšil, současný místostarosta obce Prášily. „Vím to od kolegů lesníků. Já osobně jsem se přistěhoval na Prášily až o rok později. Těla byla objevena při lesnických pracích. V dálce lesní dělníci zahlédli barevnou větrovku, tak jim to bylo divné. Šli se tam podívat a našli tam mužské tělo ve značném stavu rozkladu a okousané od lesní zvěře. Hned zavolali vojáky z roty Pohraniční stráže. Ti tam pak přijeli a našli tam o 200 metrů dál ještě i to druhé tělo,“ uvedl Pospíšil. Podle dokladů se zjistilo, že jde o pohřešované Němce.

„To samotné místo, kde byla těla nalezena se nachází asi necelých pět kilometrů od Prášil. Asi 1,5 kilometru od Prášilského jezera. Pamětníci tomu místu říkají U Němců. Mladí to dnes už neznají. Navíc to místo zarostlo, je tam nový les,“ řekl Pospíšil.

„Pitva obou zemřelých se uskutečnila v Ústavu soudního lékařství Plzeň. Příčinou úmrtí bylo dlouhodobé podchlazení organismu, vyčerpání a nakonec zmrznutí. Lékaři MUDr. Ladislav Malý a MUDr. Otto Slabý určili identitu obou mrtvých bez jakýchkoli pochybností na základě lékařských informací o zubech a krevních skupinách dodaných z NDR,“ uvedl Zdeněk Roučka. Matka Bischofové nejprve vyjádřila domněnku, že oba mladé Němce zastřelili na hranicích pohraničníci při pokusu o útěk. Nic takového se ale nepotvrdilo i s ohledem na pitevní zprávu.

Utajovaná smrt

V okolních vesnicích na Šumavě kolovaly dohady o úmrtí obou Němců. Západní noviny psaly o neúspěšném pokusu o útěk. Deník Mladá fronta proto zveřejnil článek, ve kterém se prezentoval nález mrtvol nedaleko od Prášil jako neúspěšný turistický výlet a důsledek hrubého přecenění vlastních sil. Major František Koranda, vedoucí vyšetřovacího odboru Výboru národní bezpečnosti v Plzni, uvedl, že spekulace o neúspěšném pokusu o útěk nelze ani jednoznačně vyloučit, ani potvrdit. Vyšetřování podle jeho slov odhalilo, že oba občané NDR vyrazili na výlet do Šumavy i přes sněžení jen v lehkém oblečení, což bylo označeno jako naprostý hazard, podceňování terénu a počasí a jako přeceňování vlastních sil.

„Stejně jako Zdeněk Roučka jsem i já zastáncem toho, aby ta tragická událost nebyla zapomenuta. Uvažujeme o tom pomníčku. Musí to být ale samozřejmě po dohodě s vedením NP Šumava. To místo, kde cizinci zemřeli se nachází v klidovém území v I. zóně národního parku. Ten budoucí pomníček by měl být někde na turistické trase na Poledník, aby ho lidé na cestě viděli. Pokud se domluvíme se správou národního parku, rádi bychom pomníček umístili na turistickou trasu,“ dodal na závěr Libor Pospíšil.