Přesně před 75 lety americké bombardéry zničily plzeňskou Škodu, nálet dodnes budí emoce

Nálet dodnes budí emoce, zejména v době vlády komunismu sloužil k trvalému vyvolání protiamerických nálad, což v podvědomí mnohých přetrvalo dodnes. Pojďme se na událost podívat společně s plzeňským publicistou a badatelem Zdeňkem Roučkou, který je autorem řady knih. Především však té poslední Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu.   

Co se vlastně v plzeňské Škodě až do toho osudného náletu vyrábělo?

„Od počátku r. 1945 až do náletu vyrobila škodovácká zbrojovka 616 protiletadlových děl, 33 samohybných houfnic, 1006 náhradních hlavní. V lednu 1945 se vyrobilo 120 kusů stíhačů tanků Hetzer a v únoru 107. Rekord přinesl březen 1945, škodovka vyexpedovala neuvěřitelných 178 kusů Jagdpanzerů. Omezeně běžela výroba náhradních dílů k tankům a leteckým motorům. Doudlevecký elektrotechnický závod stále produkoval součástky letadel a důležité části zaměřovačů pro děla. Dle plánu se mělo vyrobit od dubna do června 1945 celkem 200 protiletadlových děl. Zajímavé je že posledních šest Hetzerů opustilo závod ještě 3. května 1945, kdy už byla továrna zničena. A v dubnu do náletu to bylo 55 obrněnců. Souběžně s tím stále běžela i podniková zábava pro škodovácké dělníky za dobrou práci. Komunistická propaganda například po válce také tvrdila, že výroba ve Škodovce byla rozvrácena sabotážemi a útěky dělníků. To jsou samozřejmě dobová populistická tvrzení. Čísla produkce hovoří jasně! Dnes se to těžce poslouchá, ale český dělník – „hrdina práce“, zvyklý tehdy na značné výhody, pracoval v českých zbrojovkách až do posledních dnů války. Tady ta produkce šla nahoru. Výroba v protektorátu se vystupňovala právě v závěrečné fázi války. V době, kdy německá zbrojní produkce byla už paralyzována spojeneckými nálety, produkovaly závody u nás zbraně a další vybavení pro armádu stále ve velkém množství. Například stíhač Hetzer potřeboval k výrobě dalších 316 protektorátních subdodavatelů.“

Jaká byla vojenská situace v době před náletem? 

„Je důležité si uvědomit, co se v době kolem 25. dubna 1945 odehrávalo. Tehdy americká 97. pěší divize bojovala tvrdě v Chebu. Za dva dny tam padlo 52 Američanů, 150 jich utrpělo zranění. Na vnitřní straně Českého lesa a v severní části Šumavy operovala německá 7. armáda generála Obstfeldera s obávanou 11. pancéřovou divizí. Velení amerického XII. sboru tehdy vůbec nevědělo, co je čeká v tom složitém terénu. A tehdy vlastně začala naplno bitva o Berlín. Nikdo nevěděl, že válka skončí za 14 dní. Čekalo se, že válka může trvat až do podzimu. Tato fakta dnes spousta lidí slyšet nechce. Dnes víme vše a to ovlivňuje naše myšlení… Počítalo se s tím, že se tady v českém prostoru bude bojovat dál. V Čechách stále byla milionová německá skupina armád Střed, pod velením Ferdinada Schörnera, který hodlal vzdorovat do posledních sil či se alespoň probojovat do amerického zajetí. Nálet na škodováckou zbrojovku v Plzni měl svoji důležitost. Škodovka se nacházela jen 80 kilometrů od západní fronty a stále produkovala zbraně a munici. To mohlo znamenat pro pozemní americké síly velké nebezpečí. Nálet byl proto proveden na žádost velitelství 1. americké armády. Zdůraznilo se, že Škoda je poslední velkou funkční zbrojovkou, kterou měli Němci ve své moci.“

Kdy se objevily americké bombardéry nad Plzní?

„Za svítání 25. dubna vzlétlo z anglických základen k celkově desetihodinovému letu (5+5 hodin) 307 letounů, 276 těchto B-17 doletělo nad Plzeň. Důležitý moment byl ten, že vůbec poprvé za války se v zájmu ušetření životů civilního obyvatelstva celá akce dopředu oznámila po 9. hod. v ranním vysílání rozhlasové stanice BBC. V hlášení se uvedlo, že pravděpodobným cílem náletu by se mohly stát Škodovy závody v Plzni. To bylo naprosto ojedinělé. Lidé ze škodovky se to naštěstí včas dozvěděli a masově továrnu opustili. V šoku však byli z této informace samotní piloti. O tom, že byl nálet dopředu avizován se dozvěděli až letadlech, kdy už byli ve formacích ve vzduchu. Věděli, co je nad Plzní bude čekat. Více času na přípravu měla zákonitě protiletadlová obrana Plzně. 52 obávaných protiletadlových děl rozmístěných kolem města nepotřebuje komentář. Ti kluci věděli, do čeho letí a že na ně čekají. Ve vzduchu bylo 2208 amerických letců. Současně ještě letělo 282 amerických Liberátorů na nálety do Německa na jiná místa.“

V kolik hodin to peklo začalo?

„Letecký poplach byl vyhlášen v 10:11 hodin, o 15 minut později už byla letadla nad městem. První bomby dopadly ještě na Lochotín a Karlovarskou třídu, v 10:45 už byla zasažena zbrojovka. Celkem 198 bombardérů svrhlo na Škodovy závody 526 tun bomb, zbylých 78 strojů shodilo 189 tun pum na Borské letiště. Nad Škodovkou museli ti piloti opravdu prožít hotové peklo, ten nálet ztratil moment překvapení. Letadla nalétávala na cíl opakovaně, aby zasáhly v oblačnosti cíl. Flaky měly práci, 58 létajících pevností bylo silně poškozeno, 122 lehce, 11 letadel bylo ztraceno, to znamená, že se zřítily. Čtyři letouny dopadly v těsné blízkosti Plzně. Těch zbylých sedm spadlo nad Německem. Celá akce skončila v 11,39 hodin.“

Co všechno se v Plzni zničilo?

„Ze 125 továrních budov a hal jich bylo 28 zničeno úplně, 33 bylo poškozeno těžce. Je možná dobré ještě vědět, že toho dne na kolejích k muničce Zieglerův důl u Nýřan stálo 27 vagonů plně naložených dělostřeleckou municí, připravených odjet na frontu. Pokud se někdo domníval, že tady 25. dubna výroba stála a očekával se jen konec války, tak to opravdu nebylo.“

Jaké byly ztráty na životech? 

„V celé Plzni bylo zcela zničeno 339 domů a další více než dvě stovky byly těžce poškozeny. Bohužel při náletu to odnesla dělnická čtvrť Karlov, která byla doslova vklíněna do Škodovky. Tam i jinde zabíjely zbloudilé bomby. Ztráty byly i ve Skvrňanech, které ležely vedle závodu prakticky přes ulici. V Plzni zahynulo kolem sedmi desítek civilistů. Při úplně posledním náletu 8. letecké armády zahynulo 20 amerických letců ze čtyř letadel zřícených u Plzně. Celkem ta tragická mise, která se stala posledním náletem 8. letecké armády měla 42 letců, kteří dostali status nezvěstný v boji.“

Jak se tento nálet na Plzeň hodnotil v dalších letech?

„Po r. 1948 se u nás dehonestovala veškerá činnost americké armády. Propukla studená válka, pravidelně se to objevovalo v tisku, vycházely o tom i štvavé knížky, kde byli Američani zobrazováni jako desperáti, zločinci, kteří se sem přijeli bavit. Hlavní argument byl ten, že Američani přijeli do osvobozené Plzně, která se osvobodila už 5. května. Američané tady prý jen honili holky, váleli se po tancích a šmelili alkohol a cigarety, zatímco Prahu nechali vykrvácet. Pak se to v 60. letech minulého století ještě posunulo dál. Už se nemohlo mlčet o tom, že byla nějaká demarkační linie, že si ruské velení vynutilo na konci dubna, že Američany nepustili za demarkační linii do Prahy. A tehdy se začalo nově tvrdit, že se Američané do Prahy snažili dostat, vetřít se do hry. To, že jim v tom bylo zabráněno, mělo být dobře, protože by se tak snažili ovlivnit poválečný vývoj u nás ke kapitalismu.“

A do toho musel zapadnout i nálet z 25. dubna 1945

„Ano, potřebovali nějaký bič a to téma byl onen nálet. Podávalo se to tak, že jediný záměr amerických vzdušných pirátů a teroristů bylo všechno to tady zničit, zlikvidovat onu perlu československého průmyslu. Udělalo se to jen proto, abychom pak byli závislí na Marshallově plánu, abychom museli přijmout jejich pomoc. Šlo o to zničit československý průmysl, který měl převzít náš pracující lid a měl mu sloužit. Na základě této komunistické propagandy se to dostávalo do podvědomí lidí. O tom, co se vlastně za války vyrábělo ve Škodovce, se samozřejmě mlčelo celá destiletí. To bylo úplné tabu! Nikde se v době komunismu nepsalo o tom, jaké neuvěřitelné množství zbraní, munice, dělostřeleckých granátů a obrněnců pro německou armádu Škodovka chrlila. Ta produkce byla ohromná a šokující. Nikdo to nesměl vědět.“

Vy ale o tom ve vašich knihách otevřeně píšete

„Když jsem v roce 2001 vydal knihu s názvem Plzeň pod hákovým křížem, tak to byl pro mnoho lidí šok a vzbudilo to obrovský rozruch. Nedávno jsem vydal novou přepracovanou knihu Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu. V té popisuji právě tu gigantickou zbrojní výrobu v protektorátu a úlohu českého dělníka. Není to úplně veselé čtení, ale taková byla doba.“