Spolek zdokumentoval 28 000 židovských náhrobků po celém Česku, hřbitovy lákají stále více turistů

V Čechách a na Moravě je podle Chvátala kolem 350 židovských hřbitovů, zhruba polovina proti Slovensku. Hřbitovy suplují matriky, které zejména v západních Čechách chybějí. „Zodpovídáme i badatelské dotazy ze všech kontinentů kromě Antarktidy, třeba z Venezuely, Japonska a Nového Zélandu, vyhledávali jsme jim náhrobky předků," řekl zástupce spolku Václav Fred Chvátal.

V Česku má kořeny spousta lidí po celém světě. „A u židovských rodin je to dobré v tom, že hrob je nezcizitelný a náhrobky jsou dochované. Kdyby to byl křesťanský hřbitov, tak už by byly staré náhrobky pryč a už by tam byl pohřbený někdo jiný," uvedl. Hřbitov, tedy dům věčnosti, je posvátné místo judaismu. Židovská pohřebiště jsou zřizována "jednou provždy", a nesmí být nikdy rušena ani nijak poškozována. Židovské hroby mapuje v ČR víc subjektů, dokumentace není jednotná.

Židovské hřbitovy lákají turisty z celého světa

„Plzeňský kraj je počtem židovských hřbitovů docela silný. V příhraničí, například v Českém lese, jsou malé hřbitůvky relativně blízko od sebe," popsal Chvátal. Židovské obce tam byly zakládány v malých vsích, horská oblast zachytila poslední vlnu migrací ze západní Evropy v 18. století, třeba na Tachovsku ve Studánce, Dlouhém Újezdě a Pořejově.

Na židovské hřbitovy jezdí podle Chvátala v ČR stále více turistů z celého světa. TAMUS je provádí a přednáší jim. „Jezdí sem jak Němci, tak i hodně Američanů. I proto jsme tu označili přístupové cesty a vybudovali alej," prozradil Čestmír Šlajs, starosta Mutěnína na Domažlicku, kde je opravený a udržovaný malý hřbitov se 162 náhrobky, který vlastní Federace židovských obcí. Spolu s kostelem sv. Bartoloměje je to nejvýznamnější lákadlo obce s 200 obyvateli. „Jsme rádi, že se dnes o židovských památkách hodně mluví, že už se o židovství hodně ví," podotkl Chvátal.

V Mutěníně hřbitov zdevastovali nacisté a za komunismu byly vytrhány náhrobky, které byly nahromaděné u vchodu kostela, ale už se nikam neodvezly. Po roce 1990 je dobrovolníci, zejména studenti, opět rozmístili na podstavce. Stély, tedy zdobené ploché náhrobní desky s nápisy a znaky, podle Šlajse sloužily za minulého režimu často jako stavební materiál. V Mutěníně jsou i náhrobky prostřelené pancéřovou pěstí.