Dlouholetý učitel Václav Kohout oslavil stovku. Člověk by se měl pořád zlepšovat, říká

Václav Kohout pochází ze zemědělské rodiny. „Naši měli asi šest hektarů polí a čtyři krávy. Měl jsem staršího bratra a mladší sestru. Chodil jsem do dvoutřídní školy ve Skašově a potom do měšťanky v Nepomuku. To bylo asi jedenáct kilometrů, takže jsme tam s kamarády jezdili na kole,“ popisujeo otec dvou dcer, dědeček dvou vnoučat a pradědeček tří pravnoučat.

Rodiče jej podle něj vedli ke skromnosti. „Byli jsme z obyčejné rodiny a nebyli jsme nijak bohatí. Rodiče nás vedli hlavně k pracovitosti a šetrnosti. Člověk si musel vážit toho, co měl,“ zavzpomínal.

Jako dvacetiletý prožil osvobození americkými vojáky. „To jsme jednou jsme jeli na kole do Nepomuku a u silnice stála americká auta. Byli tam vojáci, ale my jsme se jich nebáli, viděli jsme je rádi. Dokonce jsme si i podali ruce. Anglicky jsme neuměli, takže jsme se domlouvali rukama nohama. (smích) Pamatuju si, že nám dali i nějaké sladkosti,“ popsal.

Vyučil se krejčím, protože chtěl navázat na řemeslo svého strýčka. Tehdy se přestěhoval do Plzně. Poté jej ale čekalo další stěhování, tentokrát do Prostějova, kde vystudoval tamní průmyslovku. Nakonec se ale stal učitelem. „K tomu mě vedl strýček. Říkal mi, že když budu mít vzdělání, můžu jednou učit a budu se mít dobře. A tak jsem si po maturitě doplnil další kurzy a udělal potřebné zkoušky. Nakonec jsem učil odborné předměty – hlavně krejčovinu, pánské oděvy,“ řekl.

Učitelské řemeslo ho zavedlo nejprve do Cvikova, pak učil ve Stodu a nakonec v Plzni. „Ve Cvikově, který je v severních Čechách, nedaleko Varnsdorfa, u hranic, jsem dělal mistra. Když se bratr a sestra dozvěděli, kam jdu, tak se zhrozili. Ale já jsem tam šel rád.“

Koncem roku oslavil stovku a tak může srovnat, co se za celou tu dobu změnilo. „Hlavně možnosti vzdělání. Dnes mají lidé mnohem víc příležitostí studovat a získat vzdělání. Protože to byl luxus. A rodiče, kteří měli peníze, posílali své děti do školy,“ myslí si.

Uznání si podle něj zaslouží i mládež, která se snaží vyniknout a získat vzdělání, protože to je důležité. „A stát to umožňuje, můžeme studovat zadarmo. Člověk by se měl pořád učit a zlepšovat,“ doplnil.

Na závěr také přidal svůj recept na dlouhověkost. „Skromnost a slušnost. Celý život jsem taky chodil do Sokola, vycházel jsem dobře s kamarády a náboženství mě vedlo ke slušnému chování. Já jsem zkrátka rád živ a zdráv,“ uzavřel.