Wehrmacht napochodoval do ulic Plzně 15. března roku 1939 krátce po šesté hodině ráno. Trýznivou atmosféru podtrhla sněhová bouře a silný vichr. Motorizované oddíly nejprve dorazily do Chotíkova a Litic. Němečtí obyvatelé západočeské metropole vojáky vítali a vyvěšovali výzdobu. Ještě toho samého dne se začalo jezdit po silnici vpravo. Naši vojáci i četníci mohli jen přihlížet, proti okupantům totiž měli zakázáno používat zbraně.
Příjezd německých vojáků zažila například Jiřina Fořtová, pro Paměť národa takto vzpomínala: „To ráno jsme šli s tatínkem, on do úřadu, já do školy, a od Chotíkova přišli Němci. Můj otec uměl perfektně německy a na křižovatce se zastavil s důstojníkem a ptal se ho, co tu děláte? A ten důstojník mu řekl, to slyším jako dneska: ‘Přišli jsme vás zachránit’.“
Informaci o chystaném obsazení obdržela zpravodajská služba na Policejním ředitelství v Plzni 15. března 1939 v půl čtvrté ráno, zdroj: Archiv města Plzně.Říkali tomu „nastolení ochrany“. Okupace Plzně se účastnily 46. pěší divize a 2. lehká divize, která městem projela a pokračovala na Příbram. Letectvo o den později převzalo kontrolu nad letištěm v Borku u Zbirohu.
Díky strategické poloze Plzně zde Němci umístili vojenskou posádku. Kromě nich zde byly i například oddíly SS nebo Gestapo. V budově v Husově ulici, kterou dnes využívá Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, bylo přímo stranické sídlo Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) v Plzni. Ve velitelství okupačních jednotek se proměnil hotel Continental. Místní velitelství zase obsadilo kanceláře na radnici. Civilní okupační síly se soustředily v budově v Kovářské ulici.
Lidé ze strachu o to, co bude dál, začali ve velkém skupovat potraviny. Obrovský zmatek nastal také na silnicích. Wehrmacht totiž dodržoval říšské zákony a jezdil vpravo, zatímco u nás se tehdy jezdilo vlevo. Nastalý chaos přiměl policejní ředitelství, aby ještě ten samý den vydalo vyhlášku, která nařídila s okamžitou platností jízdu vpravo.
Další nově nastolená pravidla zakazovala například veškerá veřejná shromáždění. Restaurace musely zavírat ve 20 hodin, lidé povinně odevzdávali veškeré zbraně, munici nebo radiopřijímače. A to byl jen začátek. Ještě v roce 1939 vstoupily v platnost Norimberské zákony, které postihly zejména židovské obyvatelstvo. Židé nesměli do veřejných lázní, do biografu a odepřeno jim bylo i obyčejné posezení v parku na lavičce. Postupně přišli o majetek a na kabát si museli našít Davidovu hvězdu. 18. ledna 1942 odjel první transport do koncentračních táborů. Z celkového počtu více než 2604 mužů, žen a dětí se konce války dožilo jen 209 z nich.
Plzeň byla pro nacisty velmi cenná i pro strojní průmysl, který zásoboval německou armádu. I proto se Škodovka stala terčem spojeneckých náletů. Mezi roky 1942 a 1945 shodili spojenci na Plzeň bomby dvanáctkrát. Američtí vojáci 16. obrněné divize dorazili do Plzně 6. května 1945. Bylo ráno 8.15 hodin. A zdaleka tady ještě nebylo dobojováno. Poslední akce amerických vojáků, zajímavé a mnohdy i zapomenuté momenty osvobození západu Čech a zejména pak Plzně, přiblížil v rozhovoru pro Plzeňskou Drbnu publicista, badatel a autor řady knih, Zdeněk Roučka.
Foto Západočeské muzeum v Plzni | Zdroj archiv města Plzně, Paměť národa
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
