Přesně před 75 lety osvobodili Američané Plzeň, na jihozápadě Čech bojovali i umírali

Co vlastně předcházelo příjezdu americké armády do Plzně? Absolvovali tady Američané nějaké bojové akce?

„Samozřejmě se bojovalo a tíhu těch největších bojů v Českém lese a na severu Šumavy nesla slavná 90. pěší divize. Byla v Pattonově armádě v podstatě už od vylodění dne 6. června 1944 na pláži Utah. Prošla tvrdými boji ve Francií, probojovala se celým Německem a 18. dubna překročili její vojáci v Ašském výběžku původní české hranice z roku 1938. Byli to také paradoxně poslední vojáci, kteří tady u nás na západě Čech umírali.“ 

Určitě je třeba zmínit do nedávna téměř neznámou tragickou akci v dnes již zaniklé obci Zhůří nedaleko od Železné Rudy. Co se tam tehdy vlastně stalo?

„Fakta jsou taková že vojáci 90. pěší divize dělali podrobný průzkum podél české hranice, což nebylo vůbec jednoduché. Denně se pohybovali v těžkém terénu s mnoha zátarasy asi 20 km. Už 4. května měla v tom prostoru kolem Zhůří problémy 2. jízdní průzkumná eskadrona. To byl elitní průzkum 12. sboru, pohybovali se na kolových transportérech M 8, měli i rychlé tanky M-24. Mezi Hůrkou a Zhůřím došlo o k tomu, že se ti zkušení vojáci dostali do střetu s Hitlerjugend. V té době už totiž bojovali v této oblasti hlavně mladí fanatičtí mladíci a důstojničtí kadeti. Armáda už byla v troskách. Členové Hitlerjugend tam Američnay napadli. Ti museli ustoupit a přišli o dva transportéry M-8 a o čtyři jeepy. Měli i několik raněných na své straně.

To ale nebyl ten hlavní incident u Zhůří?

„To hlavní se tam odehrálo až druhý den. Byla tam zřejmě nějaká chyba v komunikaci. Je možné, že k tomu přispěla i kapitulace německé 11. pancéřové divize ve Všerubech 4.5. Američané brali do zajetí 9050 vojáků včetně techniky a to možná odvedlo jejich pozornost. Podstatné je, že když 5. května šli Američani do další akce, zřejmě o tom incidentu neměli poznatky, nebo tu situaci podcenili. Obyvatelé německé obce Zhůří utekli 2. a 3. května pryč a skrývali se v lesích na Kochánově. Vesnice byla prázdná a domy byly ověšeny bílými prapory. Američané tam tehdy došli za hustého deště od Starého Brunstu, měli za úkol prověřit vesnici i lesy v okolí. Ti vojáci z 357. pluku, kteří šli na čele, si všimli, že na návsi a na kraji vesnice stojí dva transportéry M-8 a jeepy. Šlo o ty dva stroje, které ukořistili o den dříve Němci jízdní kavalérii. Teprve na poslední chvíli si vojáci všimli toho, že na čele jedné M-8 je křídou provokativně namalovaný hákový kříž. Pak už to šlo rychle. Začala střelba z kulometu onoho ukořistěného M-8. Američané zalehli do mělkého příkopu u silnice. Hned první dávkou bylo zabito sedm Američanů. Následně padli ještě další tři, bylo tam pak ještě dalších deset zraněných. Za dané situace by se Američané stáhli a objednali by si podporu dělostřelectva. Bylo to však obrovský šok a roztrpčení. Oni se během chvilky zformovali a zahájili protiútok pomocí kulometů a minometů. Ve vesnici se regulérně bojovalo několik hodin. Ten boj, který mohl začít někdy kolem deváté dopoledne, měl výsledek 24 padlých mladíků z Hitlerjugend a těch kadetů.  70 dalších padlo do zajetí. Jeden z nich pak prohlásil při výslechu, že chtěli bojovat a zabíjet Američany, čekali tam na ně. Sedm domů bylo zničeno, řada dalších byla poškozena, měla vymlácená okna. Ti zkušení američtí vojáci, kteří prošli celým Německem tady padli v důsledku fanatismu několika mladých kluků. Místo aby se vzdali, tak tady došlo k takovému krveprolití.“

Ve Zhůří je pomník, který připomíná tu tragickou operaci. Bez vaší iniciativy by asi nevznikl?

„Možná patrně ne. Na jaře roku 2000 se na Zhůří podařilo ve spolupráci s překvapenou americkou ambasádou a okresem Klatovy odhalit ten dnes už kultovní pomník. Inicioval jsem skutečně celý jeho vznik. Je to takové moje dítě. Vydal jsem právě knihu Američané a západní Čechy 1945 a proto jsem měl k dispozici přímo z USA dobová bojová hlášení 90. pěší divize o této krvavé akci, která byla po celou dobu komunistické vlády naprosto neznámá a záměrně se o ní nesmělo mluvit. Dozvěděli jsme se o ní až po pádu komunismu. Do r. 1989 se říkalo, že sem na západ Čech američtí vojáci přijeli v podstatě na výlet, na koláče, na pohoštění, za holkami. Že ten průjezd z Německa byl bez problémů... Má to smutnou symboliku, 90. pěší divize vstoupila jako první na naše území, jako poslední tady bojovala a jako poslední tady měla ztráty. Ještě 6. května pak byl u Dobré Vody zastřelen vojenský policista z 90. pěší divize nějakým zákeřným německým střelcem, ustupujícím vojákem. Ten pomník považuji za splacený dluh vůči té 90. pěší divizi, jsem na to patřičně hrdý! Oni si už potom nemohli užít tu slávu po osvobození ve vnitrozemí, i když za sebou měli ty nejtěžší boje. Do vnitrozemí směrem na Plzeň i do dalších měst pak pokračovala střídající 16. obrněná divize a 2. pěší z V. sboru.“

Příslušníci 16. obrněné divize nebyli tedy ostřílení válečníci zocelení v bojích ve Francii, Belgii či Německu?

„16. obrněná byla úplně nová divize, doplněná na jaře 1945. Začátkem jara se teprve v dubnu dostala na pozice u Norimberka a byla přiřazena ke 3. armádě. Původně měla jet na Plzeň 9. obrněná divize z V. sboru, tedy legendární divize, která prošla všemi bojovými akcemi a obsadila most u Remagenu. Tu chtěl na Plzeň vyslat velitel V. sboru generál Clarence R. Huebner. Generál Patton ale velmi chtěl, aby si 16. obrněná také zabojovala, dal rozkaz a v noci nad ránem 6. května projely její pancéře pozicemi 97. pěší divize ve Stříbře. Na kraj Plzně se dostaly průzkumy před 8. hod. Oddíl Combad Command „B“ plk. Charlese Nobela měl na kraji města zaujmout postavení a vyčkat. V Plni byla nejasná situace, Američanům se dostaly od zástupců povstalců přesné a cenné informace o vojenské situaci v Plzni. Proto se plk. Nobel rychle rozhodl a s více než 2000 muži z průzkumného oddílu vjel do Plzně v 8.15 hodin.“

FOTOGALERIE: Osvobození Plzně a konec 2. světové války

Středa, 6. května 2020, 14:00

Před příjezdem Američanů do Plzně byl ve městě klid?  

„Povstání v Plzni vypuklo, ale ta situace tady byla úplně jiná než v Praze. Tady se podařilo povstalcům získat nevelké množství zbraní na různých pozicích, panovalo však jen nejasné příměří. Opakovaně se vyjednávalo a natahoval se čas.  V noci na 6. května ale začal ve středu města Wehrmacht posilovat pozice. Pozor, v kasárnách 35. pěšího pluku se nacházelo více než 5 000 vojáků wehrmachtu! A ne všichni chtěli trčet uvnitř se složeným rukama. Jejich hlídky procházely městem obsadili prostor před hlavní poštou a stříleli také do oken. Německý generál Georg von Majewski se rozhodně nechtěl vzdát povstalcům. Ta situace byla nejasná a především napjatá. Někteří povstalci to nevydrželi psychicky a z obsazené radnice se raději vytratili.“ 

A do toho ráno přijeli Američané?

„Začalo to duněním, že lidé netušili, co se děje. Najednou přijeli Američané od Skvrňan, Husovou ulicí k divadlu, odbočili dolů a pod synagogou do Prešovské, potom pokračovali až na náměstí před radnici. Město se rychle naplnilo technikou během půl hodiny. V ulicích a hlavně na náměstí nastalo to neuvěřitelné nadšené vítání. Povstalci tam seznamovali Američany se situací, kde všude jsou Němci. Najednou kolem desáté hodiny se začalo střílet z věže chrámu sv. Bartoloměje. Střílelo se i na dalších místech i z dalších věží. Například z budovy gestapa, ale i z celé řady domů, k oken, ze střech. Byla tady stále spousta Němců, kteří měli zbraně, např. příslušníci SA i fanatičtí civilisté. Na náměstí mokrém od deště okamžitě vznikl chaos, lidé utíkali pryč, zůstaly tam po nich tašky, deštníky, klobouky, boty. Lidé se schovávali, kde se dalo, vráželi do vchodů domů. Ty německé bojůvky ale neměly šanci. Američané měli tanky, těžké kulomety. Ohniska odporu začali Američané postupně likvidovat. Čištění města bylo složité a poslední výstřely padly nad plzeňským Pivovarem až po čtvrté hodině odpoledne. Na některých místech to nebyly žádné malé boje. Pokud by Američané do Plzně nepřijeli, proběhlo by tady velké krveprolití. Plzeň byla v povstání a to neurčité příměří, by se nedalo udržet! Němci by stříleli po lidech, bojovalo by se a byla by spousta obětí. Ti ozbrojenci byli domluveni, že začnou střílet najednou v deset hodin z mnoha různých míst. Byla to připravená a plánovaná akce proti povstalcům. Ani to, že přijeli Američani, mnohé šílence neodradilo. Tak to prostě bylo.“

Jaké byly ztráty?

„Američané měli šest zraněných, jeden americký voják potom padl poblíž Kozolup při ranním střetu s oddílem flaků u kulometného hnízda. Během povstání zahynulo v Plzni 18 lidí povstalců. O počtech těch mrtvých na německé straně se logicky neví."

Kdo vlastně dorazil do centra Plzně jako první?

„Jako první nevjel do Plzně tank Sherman, jak se mnohdy mylně uvádí. V poslední době jsem četl spousty nesmyslů…  Na čele jely jeepy, za nimi pak M-8 kolové transportéry, následované lehkými tanky M-24 Chaffee. Ten první tank v Plzni byl DONNA MARIA, měl to napsané na věži. Vjel přímo před radnici. Víte z mnoha fotografií, které vlastním vyčtete mnoho faktů!.“

V kolik hodin Němci v Plzni kapitulovali?

„Bojovalo se od rána, kapitulace se podepsala ve 14.15 hodin. Kvůli těm bojům ve městě se Američané dříve nemohli dostal do štábu německého velení. U kapitulace pak byl podplukovník Percy Perkins jr. a s ním sgt. Charlie Peet. Do angličtiny tlumočil jeden z přítomných německých důstojníků. Georg von Majewski čekal ve své kanceláři na Klatovské třídě se svým štábem, byl nemile překvapen situací, která nastala a arogantně se Američanů zeptal co chtějí. Prohlásil, že bude kapitulovat pouze před velícím americkým generálem. To podplukovník Perkins tvrdě odmítl. Řekl, že kapitulaci převezme on. Ve 14.15 podepsal Majewski kapitulační listinu narychlo sepsanou Perkinsem na kus papíru přímo v místnosti. Sepsání byla podmínka Majewského! Krátce po podpisu se německý generál nečekaně zastřelil před zraky všech přítomných. Jeho pobočníci mu v tom chtěli zabránit, ale marně. Prostřelil si hlavu do spánku. Američtí parlamentáři zůstali naprosto chladní. Zdrcená generálova manželka se snažila zabalit jeho hlavu do ručníku a utřít ji od krve.“

Potom už mohly propuknout v Plzni ty největší oslavy?

„Na záběrech mnoha plzeňských fotografů ale i filmových záběrů je vidět, jak jsou tanky Američanů i další jejich technika doslova obsypané šeříky. Po roce 1990 jsem z toho byl dost v šoku, když jsem se dostal k těm do té doby neznámým nebo utajovaným fotografiím. Znali jsme jen ty záběry s šeříky s rudoarmějci z Prahy, jak s nimi lidé vítali Rudou armádu. A tady v Plzni to bylo ještě mnohem silnější, to je historická pravda. Šeřík za osvobození byl americký symbol vítání.“