Gramofonové jehly vyvážené do celého světa pod značkou SEM začala v roce 1927 vyrábět továrna talentovaného plzeňského podnikatele Oskara Semlera. Jeho otcem byl vážený průmyslník a ocelář Simon Semler. A v rodinné tradici pokračoval i další továrník Hugo, syn Simona Semlera. Dodnes jsou gramofonové jehly SEM v nádherných krabičkách vyhledávaným a velmi ceněným sběratelským artiklem. Semlerova rodina se ovšem nesmazatelně vepsala i do dějin architektury, zejména díky jejich plzeňské vile, jejíž interiéry jsou dílem světově proslulého architekta Adolfa Loose.

Po dlouhých staletích se vrátil do barokních prostor klatovské jezuitské koleje kříž, který vytvořila slavná sklářská výtvarnice Vladimíra Tesařová. Tímto počinem je dokončena výzdoba barokního sálu, kde se dnes požádají výstavy či přednášky. Refektář, neboli společná jídelna, je součástí rozsáhlého komplexu ze 17. století, jenž procházel po dvě dekády rozsáhlou rekonstrukcí.

Před 80 lety vyhlásil Sovětský svaz amnestii pro Čechoslováky vězněné na sovětském území. K tomuto výročí zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spolu s Fakultou aplikovaných věd Západočeské univerzity (ZČU) vyšetřovací spisy o krajanech držených v gulagu za 2. světové války. Postupně zpřístupní veřejnosti až milion dokumentů.

Chodskými městy a vesnicemi by měly letos koncem února po loňské pauze opět projít masopustní průvody. V plánu jsou i posezení v místních hospodách, bály zřejmě nebudou. Na Domažlicku se konají průvody s maskami zhruba ve 30 místech. Občanská sdružení, hasiči, Sokol tyto akce chtějí, obce se k nim staví zdrženlivě, protože se obávají dalších zpřísnění protiepidemických opatření. Zatím se vše připravuje v plné parádě, akce je v plánu městyse na 26. února, řekl zastupitel Klenčí Jiří Anderle z občanského sdružení Výbor pro rozvoj Klenčí a okolí.

Výstavu s názvem Posláni na Sever, zachycující osudy Čechů, kteří museli za druhé světové války odejít jako totálního nasazení do Norska, představuje od úterý plzeňská Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje (SVKPK). Většinu z nich Němci poslali za polární kruh, kde stavěli opevnění, silnice a železnice. Historici po jejich osudech stále pátrají a vyzývají případné příbuzné mužů z Plzeňska, aby se jim ozvali. Expozice bude k vidění od úterý 11. ledna do konce února.

Přesně před 490 lety poprvé vůbec poprvé zaznamenána zpráva o městské vodárně, respektive se jedná o jednu nejstarších dochovaných zpráv. A o čem referovala? O doporučení tehdejšího "růraře," který v Plzni zřídil nový stroj k vedení vody. Vodárna zajišťovala rozvod vody z Mlýnské strouhy do veřejných kašen na náměstí i do jednotlivých domů.

Čas nezapomnění, tak se jmenuje nová výstava, kterou si město Plzeň prostřednictvím historických dokumentů a fotografií připomíná 80 let od transportů Židů do Terezína. V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února.

Výpůjčky domácí i zahraniční vojenské techniky a vojenského vybavení z druhé světové války na plzeňské Slavnosti svobody se staly základním pilířem spolupráce mezi městem a Vojenským historickým ústavem Praha (VHÚ). Spolupráce při pořádání největších oslav konce války ve střední Evropě bude pokračovat i v následujících letech. Dohodlo se na tom město Plzeň s VHÚ.

Víkendové demonstrace se zúčastnilo zhruba tři tisíce odpůrců vládních opatření. Někteří se na pražskou Letnou vydali s transparenty, jiní si zase připnuli na oblečení žlutou židovskou hvězdu. Právě podobné placky s tímto symbolem doplněným o nápis „Ne očkovaný“ nechal vyrobit známý plzeňský neonacista vystupující pod jménem Arnošt Hibler.

Adolf Loos v západočeské metropoli působil mezi lety 1907 až 1932 a vytvořil nejméně 13 interiérů. Do dnešních dnů se jich dochovalo osm a část z nich je i přístupná veřejnosti. Zájemcům je naposledy otevřená také speciální prohlídková trasa, která je zavede do nezrekonstruovaných prostor, a to do bytu rodiny Huga Semlera a apartmánu Richarda Hirsche