V urputných bojích nad kanálem La Manche bojovali i Plzeňáci

Po vítězství nad Francií v roce 1940 se pozornost nacistického Německa obrátila směrem k Británii. V červenci téhož roku zahájila Luftwaffe pod vedením říšského maršála Hermana Göringa první nálety. Sebevědomí je však záhy opustilo.

„Luftwaffe nejdříve útočila na letiště a průmysl. Potom začala bombardovat i samotný Londýn. Tam byla velká výhoda, že Angličani měli radar, který je včas mohl upozornit a mohli se připravit na boj,“ popisuje Michal Krechowski ze spolku Classic Trainers. „Tam bylo důležité, že Němci se rozhodli, že budou demoralizovat ty obyvatele, a to byla ta největší chyba. Trochu se přepočítali,“ dodává jeho kolega Milan Šindler.

O Británii bojovaly desítky našich pilotů

„Bojovalo tam 88 Čechoslováků, sedm jich padlo, jeden z nejvýznamnějších pilotů Plzeňáků, tak byl Stanislav Plzák, který měl tři sestřely během bitvy o Británii, celkem jich měl sedm za celou válku. Sestřelen byl v srpnu 1941,“ říká Krechowski. 

Cesta našich pilotů do řad královského letectva vedla nejčastěji přes Polsko a Francii. Když padla země galského kohouta, přesunuli se do Anglie, kde nejdříve vznikla 310. československá stíhací peruť. „Poté 311. a 312., která  ještě stihla zasáhnout do bitvy o Británii. V roce 1941 pak vznikla ještě 313. squadrona,“ dodává historik spolku.

V řadách R.A.F bojovalo kolem stovky pilotů ze Západočeského auroklubu. „Spousta jich dosáhla i vysokých postů, ať už to byl kapitán Pošta, Roman Irving, který létal na liberátorech nebo Václav Šlouf, který velel na konci války 312. letce,“ připomíná Krechowski.

Neslavný návrat

Na odvážné letce se po únorovém převratu v roce 1948 už nepohlíželo jako na chrabré vojáky, naopak. Za účast v bojích na západní frontě řadu z nich čekalo propuštění z armády. Ušetřeni nebyli ani rodinní příslušníci, kteří přicházeli o práci i o střechu nad hlavou. Koho nečekalo vězení a výslechy, ti byli posláni vykonávat podřadnou práci. Proto se několik z nich rozhodlo emigrovat zpět do Anglie.

„Někteří už to cítili už okolo toho roku 1945, že to není dobrý a už se nevraceli. Řada z těch, kteří se vrátili, tak naopak po roce 1948 emigrovala zpátky do Anglie. Celá řada dalších pak nadále sloužila dál v R.A.F, kde se účastnili dalších bojů třeba v Malajsii a mnozí z nich sloužili až do 70. let,“ dodal závěrem Šindler.