Kůrovcová kalamita v roce 2009 byla zdviženým prstem, musíme se poučit z minulosti, říká Ivana Stráská

Jak často jezdíte na Šumavu a kam nejčastěji?
Několikrát ročně to určitě bude. Musím přiznat, že nejraději jezdím na Chalupskou slať.

Právě na Šumavě odumřelo podle dostupných čísel více než milion metrů krychlových dřeva při kůrovcové gradaci v bezzásahových oblastech. Jak velkým problémem pro Šumavu je kůrovec?
Kůrovec trápí nejen Jihočeský kraj. U nás začal být velkým problémem po orkánu Kyrill, kdy se z rozhodnutí ministra Martina Bursíka nechalo na Šumavě ležet popadané dříví a následně došlo k obrovské kůrovcové kalamitě. V letech 2009 až 2011 umíralo ročně skutečně až milion stromů.

Nebyla to ale jediná kůrovcová kalamita na jihu Čech. Pamatují historici něco podobného z minulosti?
Je to tak. Těch kůrovcových kalamit bylo víc, v letech 1860, 1890, ale také v roce 1990. Zajímavé je, že to mělo souvislost zpravidla s následnými  povodněmi. Organismus přírody je tedy možná složitější, než si dokážeme představit.
Za zmínku stojí i to, že před vznikem Národního parku Šumava se těžilo přes šest tisíc kubíků dřeva napadeného kůrovcem. Jinak se už tehdy významně netěžilo, protože šlo o zachování unikátních lesů. V letech 1991 až 2008 to bylo už ročně zhruba 56 tisíc kubíků kůrovcového dřeva.

Co je důvodem těch velkých rozdílů?
Můžeme se ptát, jaké zájmy zde hrají roli. Jestli tím důvodem byl cílený pokles ceny dřeva, nebo něco jiného. Pravdou je, že po Kyrillu zůstalo 270 tisíc kubíků dřeva v lesích na Šumavě a poté nastala kůrovcová kalamita,  s jejímiž důsledky se potýkáme dodnes. Policejní vyšetřování tehdy odhadlo škodu na 33 miliard korun.

V médiích se koncem minulého měsíce začala objevovat informace o novém členění území šumavského národního parku do zón. S návrhem krajská rada nesouhlasí, proč?
Velmi intenzivně jsme se novým členěním zonace zabývali. Rada už na podzim navštívila Národní park a viděli jsme, jak to v tehdejší první zóně vypadá.

Musíme si zrekapitulovat čísla. Když vznikal Národní park Šumava, tak první, bezzásahová zóna, měla 13 procent. Pod panem Bursíkem a kroky managementu se zvětšila na dnešních 27 procent. K tomu má teď přibýt nejméně  na dobu patnácti let zhruba jednou tolik.

Průšvih je, že pokud by tento návrh skutečně prošel a v průběhu patnácti let bychom přišli na to, že je spíš ke škodě lesa, nemohli bychom ho už operativně měnit. Myslíme si, že  má-li dojít k takovému rozšíření bezzásahových zón, tak by měla být zpracována riziková analýza. Ta by ukazovala, která místa jsou převážně smrková a ohrožená kůrovcem. Pak by se také měl zpracovat plán zásad péče, zásadní dokument, který teď není. To je pro nás jediná garance, že se bude zasahovat. Zásady péče by měly garantovat, že se minimálně těch patnáct let bude zasahovat v souladu s lesním zákonem.

Bylo by tedy na místě počkat s podobným rozhodnutím ještě pár měsíců?
Určitě. Nikdo neví, jaké léto bude a jak moc se bude kůrovci dařit. Nikdo neví, jak a kde se bude rozšiřovat. To riziko je tak obrovské, že bychom měli rozhodovat až na konci léta.

Jaká je situace v Bavorském lese za hranicemi. Potýká se s něčím podobným také německá strana?
V takové míře opravdu ne. Oni zasahují, my ne. V novém návrhu zonace je pětisetmetrový pás podél hranice, kde by se mělo zasahovat, abychom ochránili naše sousedy před nálety kůrovce. Do vnitrozemí ne. I to o něčem vypovídá. Každý ať si udělá obrázek sám.

Co si vlastně představit pod pojmem „bezzásahová zóna“?
Takto pojmenováváme území, kde garantujeme, že se tam nebude zasahovat proti kůrovci a dalším škůdcům a ani se nebude nic vysazovat. Vše se nechá přírodním procesům.

Ředitel parku Pavel Hubený v jednom z rozhovorů řekl, že "Šumavské lesy opravdu nikdy nebyly, nejsou a troufám si tvrdit, že ani nebudou v ohrožení. Tento trend nezmění ani navrhovaná nová zonace." Souhlasíte s jeho vyjádřením?
Co dodat? Musím se zeptat, jestli tomu skutečně sám věří…

Zatímco někteří politici ve sněmovně brojili proti rozšiřování bezzásahových zón na Šumavě s odůvodněním, že přírodní území chráněná před lidskými zásahy jsou důvodem vzniku kůrovcové kalamity, tak hnutí Duha tvrdí opak a navrhuje co nejdříve zvýšit podíl chráněného území šumavského národního parku na 53 procent. Takže nesouhlasíte ani s argumenty ekologického hnutí?
Při vší úctě k hnutí Duha si myslím, že se člověk má poučit ze zkušeností. Proto nedovedu pochopit, že tady bylo nějaké rozhodnutí, jehož důsledky nyní sklízíme, a lidé se z toho stále nechtějí poučit. Mám pocit, že řada lidí přemýšlí tak, že když to nejde silou, zkusíme to ještě větší silou. Současná kůrovcová kalamita je zdvižený prst. Celá kalamita neznamená jen to, že přijdeme o miliony stromů, ale také to, že se v těch místech zvedne teplota, bude sucho a posunou se třeba prameny. A to nemluvím o nebezpečí požáru. Stačí jeden blesk. Jsou to extrémy, které si sami přivozujeme.

Před dvěma lety se mluvilo o tom, že vědci budou monitorovat lesy na Šumavě pomocí dronů. Co záběry z dronů ukázaly?
Snímky z poslední doby ukazují, jak se uschlé plochy rozšiřují. Chcete tragédii, kterou na snímcích vidíte, mít na polovině Šumavy? Zajímavé je také to, co tvrdí někteří odborníci, třeba výzkum jisté kanadské univerzity. Stromy totiž fungují jako takové společenství a výrazně si pomáhají. Tím, že jsme nechali umřít velké stromy, se nikdo nestará o malé sirotky, kteří žijí v extrémním prostředí, rostou velmi pomalu a často umírají. Je proto nejasné, zda tyhle shluky malých stromů můžeme brát jako budoucnost Šumavy.

Pokud bude letos suchý a teplý rok srovnatelný s loňským, hrozí v lesích ještě větší kůrovcová kalamita. Co by následovalo z pohledu Jihočeského kraje?
Musíme si říct, co chceme. Já říkám, že chci Šumavu zelenou tak, jak nám ji zanechali předkové. A věřte, že i oni zasahovali do přirozených procesů v lese. První návod vydala už Marie Terezie.

Mluvila jsem s pamětníky, lesníky, kteří vzpomínají na to, že jakmile se objevila kůrovcová očka, šli do lesa a okamžitě začali kácet napadené stromy, které poté oloupali a kůru spálili. Když se tím vytvořila „holina“, zalesňovali. Na Šumavě tak vedle sebe rostly stromy, které měly tisíc let, šest set let, tři sta let i malé stromy. Teď jsme ale docílili toho, že místa, kde byly letité stromy, které jsou v bezzásahové zóně, zůstávají uschlá. Jsou to místa jako Trojmezí, Plešné jezero a další. Snímky z těch míst jsou děsivé a já zastávám názor, že tam, kde člověk může pomoci přírodě, tak to udělat má. Nemají právo do toho mluvit žádné ekonomické ani politické zájmy.

Může celá situace kolem kůrovce ovlivnit turistickou sezonu nebo hoteliéry?
Ano, určitě. I když turisté nemohou do těch nejpřísněji chráněných lokalit, pokud bude mít kůrovec nedostatek potravy, bude se šířit dál. Například na Písecku, Dačicku, což je vnitrozemí, máme s kůrovcem obrovský problém. Situace na Šumavě v roce 2009 nás měla jednoduše varovat. Celou republiku.

Na druhou stranu, počet stromů v šumavském národním parku se za posledních 23 let zvýšil o 1,2 milionu. Data vycházejí z výzkumu, jehož výsledky v březnu park představil. Podle něj každý rok na hektar lesa odumře případně se vytěží sedm stromů a osm nových jich vyroste. Je na tom tedy skutečně Šumava tak špatně?
Ročně zahynul zbytečně až milion starých. Znám Šumavu a vím, že pod každým stromem je mnoho semenáčků. Otázkou je, kolik se jich dožije dospělosti. Pokud se počítají i tyto, tak je tento argument pravdivý. Dokážeme změřit přínos staletého velikána oproti miminku? Mimochodem, na ochranu těch velikánů byl park zřízen.