KOMENTÁŘ: Dáme v prezidentské volbě přednost slušnosti a klidu nebo chceme chaos, nenávist a lži?

Spisovatel Václav Havel se na veřejnost vynořil ze stínu poprvé 21. listopadu 1989, kdy promluvil během první manifestace Občanského fóra před diváky z balkonu Melantrichu. Sledovalo ho asi 200 000 účastníků demonstrace. Až do této chvíle byl pro většinovou společnost téměř neznámý. Kdo neposlouchal vysílání Hlasu Ameriky nebo Svobodné Evropy mohl se z oficiálních zdrojů komunistické propagandy dozvědět o Havlovi maximálně to, že má buržoazní původ, píše divné knihy a ještě divnější divadelní hry a že jde o protirežimního štváče placeného západem. Že ho komunisté za jeho názory pět let věznili a že šlo o spoluzakladatele Charty 77, tak tím se tehdejší vládní garnitura raději nechlubila.

Přesto se téměř neznámý Václav Havel stal více než měsíc po vypuknutí Sametové revoluce prezidentem republiky. Poslanci Federálního shromáždění Havla zvolili prezidentem tehdy ještě socialistické republiky 29. prosince 1989. Ještě krátce předtím se Havla, který řečnil na demonstracích a vyjednával za Občanské fórum převzetí moci, snažili především mimo Prahu zastánci skomírajícího komunistického režimu co nejvíce očernit a vykreslit téměř jako ďábla. V tu dobu už ale Havla znala celá republika a při jeho volbě prezidentem lidé zaplnili všechna nádvoří Pražského hradu a přilehlého okolí. Byla to obrovská euforie, kdesi uprostřed davu tisíců lidí jsem tehdy stál i já.

Blik, máme leden 2023 a stojíme před druhým kolem volby prezidenta. Končí mandát prezidenta Miloše Zemana, který se svým působením rozhodně nezapíše zlatým písmem do dějin této země. Na jeho eskapády i hradní bandu, kterou se dlouhá léta obklopoval se budeme snažit co nejrychleji zapomenout. Hlavu státu už potřetí nevolí poslanci, ale občané této republiky.

Favoritem volby je generál ve výslužbě Petr Pavel. Ani jeho většinová veřejnost ještě před několika málo měsíci téměř neznala. O armádu se lidé skoro nezajímali a nevěděli ani o tom, co se dělo v nejvyšších strukturách NATO. Opět jen málokdo věděl, že předsedou vojenského výboru NATO je bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky Petr Pavel. Voják a hrdina, který v lednu 1993 zachránil společně s dalšími Čechoslováky při válečném konfliktu na území bývalé Jugoslávie během mise UNPROFOR z obklíčení 50 francouzských vojáků.

I když si Petr Pavel začal pomalu připravovat půdu pro kandidaturu na prezidenta už několik let dozadu, česká veřejnost ho začala více poznávat prakticky až od jara loňského roku. Bylo to téměř z nuly na sto. Z neznámého generála ve výslužbě se velmi rychle stal jeden z horkých kandidátů na prezidentský post. Během této doby byl podroben zdrcující kritice za členství v KSČ. Za to, že během studií vojenské akademie absolvoval i zpravodajský kurs, ho mnozí kritici označují komunistickým rozvědčíkem. Svoji komunistickou minulost Petr Pavel vysvětlil, omluvil se za ni. Pochlubit se dále může zářnou kariérou, kdy pracoval pro naši republiku a její bezpečnost.

V posledních týdnech čelil Petr Pavel zdrcující, nechutné a dehonestující kampani, vedené táborem druhého prezidentského kandidáta Andreje Babiše. I když snaha byla veliká, kromě členství v KSČ (které samozřejmě není maličkostí) a zpravodajského kursu, na generála Pavla jeho protivníci nic dalšího nenašli. Do veřejného prostoru proto experti na PR vědomě vypustili celou řadu lží a v mnoha případech překrucovali skutečnost. Petr Pavel, ale všechny tyto útoky dokázal klidným a sympatickým vystupováním odrazit. Postupně se rozrůstal okruh jeho příznivců. V posledních dvou týdnech už voliči Petra Pavla opět dokázali zaplnit náměstí největších českých měst. Získal také podporu od mnoha uznávaných a respektovaných osobností. Lidé vidí, že mají na dosah šanci, mít zase v čele země důstojnou a respektovanou osobnost, která bude hájit zájmy lidí i republiky. Který zahladí příkopy současné rozdělené společnosti.

Zatímco Petra Pavla občané ČR poznávali teprve v posledních měsících, Andreje Babiše jako druhého finalistu prezidentské volby znají už dlouho. Miliardář a oligracha Babiš přišel ke svému pohádkovému bohatství mnohdy velmi neprůhledným a sporným způsobem. Zakladatel koncernu Agrofert a mediální magnát Babiš vstoupil do KSČ už v roce 1980! Podle slovenského Ústavu paměti národa se později stal agentem StB s krycím jménem Bureš. I když to sám přiznal v jedné televizní debatě, dnes tato zjištění označuje za lživá. Tvrdí, že byl ve svazcích StB veden neoprávněně, což se mu ale nepodařilo prokázat. Za členství v KSČ se neomluvil, neprojevil žádnou sebereflexi.

Koncem roku 2011 založil Babiš politické hnutí ANO 2011, které mělo přívlastek protikorupční. V nedávné minulosti působil Andrej Babiš jako vicepremiér a ministr financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Později se stal premiérem ČR a na veřejnost začaly prosakovat mnohé jeho kauzy, jejichž výčet by zabral obrovské množství textu. Zmínit lze například za všechny kauzu Čapí hnízdo, kde stále ještě nepadlo pravomocné rozhodnutí nebo Pandora Papers. Za vinu se dávají také Babišovi tisíce obětí v době koronavirové pandemie, s ohledem na jeho chaotické řešení této výjimečné situace, kdy byl ve funkci premiéra. A snažil se řídit úplně všechno. Ve své prezidentské kampani se až do poslední chvíle snaží nastolit atmosféru strachu, nenávisti, lží a manipulace. Místo aby občany této země spojoval, vytváří příkopy, které neustále prohlubuje.  

Dnes a zítra budou občané rozhodovat o tom, kdo se v sobotu stane na příštích pět let prezidentem naší milované země. Já už mám vybráno dávno a asi není těžké poznat, koho budu volit. Chci, aby v čele České republiky stál opět prezident, za kterého se rozhodně nebudu stydět. Vám všem přeji klidnou volbu, ať už se rozhodne jakkoliv. 

Autor je šéfredaktor webu Plzeňská Drbna