Čelní střet dvou vlaků v Perninku si vyžádal dva lidské životy a 24 zraněných. Jedním z nich byl i strojvedoucí Milan Čapek. Od osudového dne uplynuly už čtyři roky a on se stále potýká s následky těžkých poranění. Měl zraněné nohy, zlomená žebra, kotníky a tříštivé zlomeniny obličejových kostí. Ve Fakultní nemocnici v Plzni podstoupil rekonstrukci obličeje i operace končetin. Dnes je tatínkem dcery Aničky a plánuje další budoucnost. Vzhledem ke zdravotnímu stavu se ale do kabiny lokomotivy už nikdy neposadí.
K železničnímu neštěstí došlo 7. července 2020 u Perninku. Co se přesně odehrálo si Milan už nepamatuje. „Vzpomínám si jen, jak jsem přebíral motorovou jednotku ve stanici Karlovy Vary, a potom až na nemocnici, když mě začali probírat z umělého spánku,“ popisuje Milan Čapek, který ve FN Plzeň podstoupil kompletní rekonstrukci obličeje, operaci nohou i rukou a řadu dalších lékařských výkonů.
„Měl jsem rozbitý obličej, zlomené oba kotníky, pravé zápěstí a pravou paži, páté a šesté žebro, propíchnuté obě plíce, zpřetrhané vazy v koleni, poraněnou krční tepnu a krvácení do mozku. V nemocnici v Plzni mi zachránili život, byl jsem tam spokojený. Jezdím do Plzně pořád na kontroly nebo za léčbou, většinou s mamkou, sám málokdy. Jsem chodící železářství, kolik mám v sobě různého materiálu,“ říká dnes Milan už se smíchem.
„Levé zápěstí jsem měl zlomené také, ale přišlo se na to až časem. Ruka měla sníženou pohyblivost, bolela a pak se vytvořil pakloub. Po propuštění z plzeňské nemocnice následoval třítýdenní pobyt v rehabilitační nemocnici v Berouně,“ uvedl. Celá motorová jednotka, kterou řídil, couvla po nárazu o několik metrů zpět. „Podle informací od dobrovolných hasičů jsem zůstal sedět na sedadle strojvedoucího, což mi asi zachránilo život, i když náraz prorazil přepážku mezi kabinou strojvedoucího a prostorem pro cestující. V záznamu rychloměru je zapsáno, že jsem zatáhl páku rychlobrzdy a zašlápl pedál houkačky,“ dodává.
Na těžké chvíle vzpomíná i jeho tehdejší přítelkyně a nynější manželka Alice. První informace dostala od známého, který ji řekl, že Milan žije. Byl ale natolik poraněný, že si nebyl jistý, zda je to skutečně on. „Okamžitě jsem začala obvolávat Milanovy kolegy, zda o něm něco nevědí. Nevěděli, pouze řekli, že tuto směnu opravdu měl. Nasedla jsem do auta a zkusila zajet do karlovarské nemocnice, tam ještě nebyl žádný zraněný. Následně jsem tedy vyrazila na místo nehody do Perninku. Až kolem 19. hodiny mi na místě koroner sdělil, že byl pravděpodobně transportován do Plzně. Když jsem i s rodiči dorazila do Fakultní nemocnice Plzeň, ještě jej operovali,“ popisuje nelehké okamžiky Alice Čapková.
Za tři dny operovali ruce a nohy. Obličej až o pár dní později, když splaskly otoky. Podle přednosty Stomatologické kliniky Lukáše Hauera utrpěl Milan tříštivé zlomeniny obličejových kostí, včetně vícečetné fraktury dolní čelisti s postižením obou kloubních výběžků. Cílem operací bylo rekonstruovat obličej do původní podoby srovnáním úlomků kostí a jejich zafixováním pomocí dlah a šroubů.
Vyšetřování odhalilo, že strojvedoucí osobního vlaku neohlásil dispečerovi odjezd ze stanice a nepočkal, až přijede protijedoucí vlak ze stanice Nové Hamry, jenž řídil právě Milan Čapek. Policie druhého muže obvinila z obecného ohrožená z nedbalosti. Hrozí mu až 10 let vězení.
„Jde nám nejen o estetiku, takže řezy vedeme v dutině ústní, přes oční spojivku nebo z malých přístupů z kožních vrásek, ale důležité je také obnovení funkce. Musíme se samozřejmě vyvarovat poškození řady důležitých struktur v obličeji, například nervů. Snahou je, aby pacient poté mohl normálně hýbat dolní čelistí a měl postavení zubů, ale také očních bulbů jako před úrazem. Jedná se většinou o několikahodinové operace s využitím desítek titanových dlah a šroubů, často s nutností chirurgického zajištění dýchacích cest tracheostomií,“ popisuje Hauer.
„Jezdila jsem za ním každý den, i když byl v umělém spánku. Asi za týden už ho začali probírat a já najednou přišla na pokoj a Milan seděl na posteli a usmíval se od ucha k uchu,“ říká Alice k nezlomné povaze svého partnera.
Zhruba rok po nehodě se vzali a radost jim dělá i dcerka Anička. Milan je v invalidním důchodu a pro práci strojvedoucího už není zdravotně způsobilý. „Jsem vystudovaný elektroenergetik a bývalý projektant silnoproudých rozvodů, a tak začínám s elektroprojektováním. Chtěl bych, aby nás to uživilo,“ poodhaluje Milan své plány. Vrátil se i zpět ke svému koníčku – jízdě na koni. „Koně beru jako hiporehabilitaci, ale jezdím hodně opatrně. Při pěší chůzi se hlavně učím padat, protože operované nohy už neslouží jako dřív,“ uzavřel Milan Čapek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.