Slavný generál a jeden z velitelů Pražského povstání má konečně důstojný pomník

„Jsme rádi, že můžeme připomenout velmi zajímavý příběh tak významné osobnosti, kterou generál Eret bezesporu byl. Návrh památníku jsme konzultovali s rodinou pana generála. Původně jsme uvažovali o pamětní desce, která by byla umístěna na jeho rodný dům. Bohužel v okolí domu není dostatečně velký prostor, aby se tady lidé mohli zastavit a dozvědět se o jeho osudu více,“ říká starosta čtvrtého plzeňského obvodu Tomáš Soukup (ANO).

Autorem památníku je architekt Luděk Míšek z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. „Památník se skládá ze dvou kvádrů, které jsou protnuty nerezovými tyčemi. Některé tyto tyče jsou přerušené. Tato přerušení symbolizují odtržení pana generála od rodné země a jeho vynucený exil,“ nastiňuje architekt Luděk Míšek.

Kdo byl Josef Eret?

Josef Eret se narodil 30. října 1892 v Červeném Hrádku. Po absolvování reálného gymnázia vystudoval tehdejší Učitelský ústav v Plzni. Po roční vojně krátce učil. Po vypuknutí první světové války byl ale mobilizován. Sloužil v rakousko-uherské armádě, během bojů padl do srbského zajetí. V roce 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. O dva roky později studoval na Vysoké škole válečné a začala jeho velmi úspěšná vojenská kariéra.

Později působil Josef Eret na mnoha pozicích jako vysoký štábní důstojník. V roce 1935 přesídlil na Pražský hrad, kde zastával místo ve Vojenské kanceláři prezidenta T. G. Masaryka a následně začala spolupráce s druhým prezidentem Edvardem Benešem. V roce 1937 odchází k pěšímu pluku 29 v Jindřichově Hradci a připravuje ve svěřeném úseku opevnění proti vpádu Německa. Mnichovská dohoda přípravy ukončí a Josef Eret zahajuje své působení v protinacistickém odboji.

V roce 1939 navazuje spolupráci s dalším československým prezidentem Emilem Háchou. V roce 1941 musí na základě diktátu Německa stejně jako ostatní bývalí legionáři do výslužby. Stále však pokračoval v odbojové činnosti a od roku 1942 s Františkem Bürgerem připravoval Pražské povstání, Josef Eret se stal v květnu 1945 velitelem pro oblast Praha-západ. V roce 1947 byl povýšen na brigádního generála a stal se přednostou vojenského oddělení vyslanectví Československa ve Vídni.

Komunisté generála degradovali, včas emigroval

V roce 1948 je Josef Eret degradován na vojína a označen za zběha. Na základě varování o chystaném zatčení emigruje s manželkou do Spojených států amerických a krátce na to jej následuje také jeho dcera s rodinou. Generál Eret nakonec zakotvil ve Washingtonu, D.C., zpočátku se živil manuální prací, zapojil se do třetího odboje a byl členem řady exilových a krajanských organizací. Byl členem řady exilových a krajanských organizací. Umírá 15. března 1973, jeho ostatky jsou tajně převezeny do Československa a uloženy v rodinné hrobce v Dýšině u Plzně.

„Jenom řízením osudu a jeho odvaze opustit významný post ve Vídni ho nepotkalo to, co potkalo mnohé generály. Z dochovaných materiálů je možné udělat si obrázek o tom, jaký byl generál Eret člověk, jaké hodnoty vyznával a jaký odkaz zanechal naší společnosti,“ dodává Pavel Eret, prasynovec generála Ereta.

Roku 1991 byla Josefu Eretovi navrácena vojenská hodnost. Jeho jménem byl pojmenován nově založený 44. lehký motorizovaný prapor. Začalo se pátrat po rodině, nakonec se podařilo ze zahraničí získat cenné archivní materiály a mohla být podána žádost o propůjčení čestného názvu. „8. května 2011 dochází na památném Vítkově v Praze k úplnému završení rehabilitace a navrácení cti brigádnímu generálovi Josefu Eretovi,“ upozorňuje kapitán Martin Vaňourek. Prezident Václav Klaus podepsal dekret na propůjčení čestného názvu 44. lehkému motorizovanému praporu 4. brigády rychlého nasazení.