S příchodem slunečného počasí se opět „splašily hormony“ u agresivního a velmi obávaného labutího samce, který v Plzni dostal přezdívku trenér. Labuťák pravidelně hnízdící na Radbuze u loděnice se opět vrátil nad jez u Mrakodrapu k Papírenské lávce začal útočit na projíždějící vodáky. Experti proto rozhodli o odchycení a přemístění labutího páru na jinou a klidnější lokalitu.
„Dokud bylo zataženo, tak se to s obrovským labuťákem dalo vydržet. Jakmile však vysvitlo sluníčko, nastoupaly mu opět hormony na takovou hladinu, že projet kolem i na rychlostní kánoi byl docela problém,“ popsal útoky „Trenéra“ šéf plzeňské záchranné stanice živočichů Karel Makoň. O kus dál na řece trénují i dračí lodě a ani těch se obzvláště bojovný samec nebál. „Od prvního dne, co se labutí pár na řece objevil, jsme spolu s odborem životního prostředí plzeňského magistrátu opět řešili, zda by nebylo lepší labutě přesunout na jinou lokalitu dříve, než začnou stavět hnízdo. Navíc loni na řece byl problém i s tím, že se muselo s kolísající vodní hladinou neustále s hnízdem hýbat. Následně tři mláďata, která pár pracně vyseděl, zmizela v prvním týdnu života, pravděpodobně spadla z jezu U Mráčku,“ vysvětlil Makoň.
Zcela mimořádně proto ozkušení odborníci ze záchranné stanice celý labutí pár hned na začátku hnízdní sezóny odchytili a převezli na Horní kokotský rybník na Rokycansku. Tam by teď měly mít labutě více klidu i potravy. K úspěšnému odchytu nahrála i skutečnost, že labutě se vrátily na lokalitu v době, kdy bylo chladno a nezačaly ještě stavět hnízdo. „Navíc šly na rohlík, a tak se Haně a Radkovi podařilo úspěšně odchytit oba dva ptáky,“ zdůraznil Karel Makoň.
V minulých letech obrovský labuťák velice dobře vycítil, kdo se ho bojí a kdo ne. Při ochraně svého teritoria neváhal pronásledovat rychlostní kanoisty z TJ Prazdroj Plzeň trénující na řece Radbuze kolikrát až k papírenské lávce či k jejich nástupnímu molu u loděnice. Za to, jak byl pořádně „ostrej“ si vysloužil přezdívku „Trenér.“
„Přiznávám se, že dokud jsem neviděl video, jak dospělému člověku šlape labuťák za zády po křehounké a vratké rychlostní kánoi, tak jsem tomu nevěřil. Není divu, že některé kanoisty při svém útoku převrátil a že zejména děti se ho bály,“ popisoval útoky Trenéra Makoň. Jediným způsobem, jak se útoku dalo ubránit, bylo vyrazit přímo proti samci v dostatečné vzdálenosti od hnízda. Ve skutečnosti labutí samec opravdu není zlý. Jen si chrání své teritorium a partnerku, o nic víc mu nejde
Zajímavý je celý život obávaného labuťáka. Poprvé se s ním pracovníci záchranné stanice setkali v červnu 2012, kdy mu byly dva roky. „Celého od oleje jsem ho vytáhl z Berounky u norné stěny, kterou tam vytvořili hasiči nedaleko od kostela sv. Jiří. Z bleskem poničené trafostanice unikl do řeky olej. Museli jsme ho na stanici vykoupat, odmastit a vysušit, jelikož olej by si sám z peří neodstranil. V tu dobu to byl nehnízdící mladíček, kterému jsem před vypuštěním zpět na řeku Berounku na nohu nasadil ornitologický kroužek s číslem LB 73,“ dodal Karel Makoň.
Foto DESOP / Karel Makoň + Václav Dubský
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
