Sobota 20. 6. 2026 | Svátek má Květa
Dnes, 06:50
Zapomeňte na prokletý šumavský statek Pohádka i s oběťmi sériového vraha Ivana Roubala, kde měla být v minulosti také ukamenována čarodějnice. Zapomeňte i na desítky horalů, kteří zahynuli na Šumavě během třeskuté zimy roku 1851 na Kozích Hřbetech. Nejděsivější šumavský horor se měl odehrát v Jungově mlýně nedaleko Hartmanic. Jeden z jeho spolumajitelů Hugo Schenk zde prý vraždil a na zahradě pohřbíval mladé ženy. Jeho život skončil na šibenici.
Z bývalého Jungova mlýna, který byl původně papírnou, zbyly dnes už jen trosky zarůstající vegetací. Na zdivo popadaly na mnoha místech vyvrácené a trouchnivějící stromy. Jde o velmi temné, strašidelné a ponuré místo. Zřícenina absolutně utopená v zeleni by okamžitě mohla sloužit jako filmové kulisy k hororu. A pokud máte v hlavě historky o zavražděných a pohřbených ženách, nebudete se zde rozhodně cítit dobře.
Jungův mlýn ležící na samotě v lese u Radešovského potoka jsem navštívil, prozkoumal a atmosféru tohoto děsivého místa zažil na vlastní kůži. Poměrně rozsáhlý areál mlýna najdete mezi obcemi Vatětice a Mirkov. Vede k němu neznačená cesta. Místo je vyznačeno v Mapy.cz a má GPS souřadnice 49° 9' 20,3'' severní šířky a 13° 29' 23,8'' východní délky.
Procházím troskami mlýna a velmi pečlivě zvažuji každý krok. Místy je totiž zdivo propadlé, jsou v něm velké otvory a hrozí pád do přízemí nebo do sklepení. A to bych rozhodně nechtěl zažít. Přímo uvnitř zříceniny rostou děsivě pokroucené stromy. Všude je bujná vegetace a rozpadlé zdi pokrývá silná vrstva mechu. Na mnoha místech padlé kmeny doslova rozštíply zdivo, kterým projely jako nůž máslem. Raději proto opouštím nestabilní interiér a sestupuji po pravé straně k jeho spodní části. Obcházím trosky, přelézám padlé stromy a nakonec vstupuji i do sklepení s nádherně zachovalou klenbou. Cvaknu pár fotek, natočím krátké video a pak rychle pryč. Atmosféra tohoto místa, které si příroda už desítky let bere zpět, je naprosto fantastická. V noci bych se mu ale obloukem vyhnul.
V roce 1793 zakoupil pozemky u potoka pro stavbu papírny Josef Ossendorf. Následně vybudovaná papírna pak vystřídala celou řadu majitelů. Ještě před rokem 1880 koupil objekt Václav Jung a přeměnil jej na mlýn. Posledním mlynářem byl Wenzel Jung. V roce 1946 byl jako Němec odsunut i s celou rodinou. Několik týdnů poté ve mlýně bydleli rumunští reemigranti. Na místě ale dlouho nevydrželi. Opuštěný mlýn byl následně vyrabován a od té doby si ho příroda postupně bere zpět.
V jednu dobu byl údajně spolumajitelem mlýna masový vrah žen Hugo Schenk. Ve mlýně pobýval s mladším bratrem Karlem a dalším kumpánem Karlem Schlossarkem. Členové gangu si pod falešnými záminkami zvali ženy z Vídně na Moravu, kde je následně různými způsoby zavraždili. Vraždit měli údajně i na Šumavě ve sklepeních mlýna na břehu Radešovského potoka. Oběti pak prý pohřbívali mezi růžemi na zahradě vedle mlýna.
Policie případy zmizelých žen vyšetřovala a stopy rakousko-uherské kriminalisty dovedly až k Schenkovi. Ten se pod tíhou důkazů přiznal k vraždám. A zde dostává náš příběh trhliny. Policie pak měla na zahradě u šumavského mlýna exhumovat celou řadu těl zavražděných žen. Některé oběti údajně zůstaly neobjevené ve svých hrobech. Jejich duše nedošly pokoje a podle pověstí dodnes po nocích bloudí tímto místem. Vrah Schenk skutečně dostal u soudu ve Vídni trest smrti a byl popraven na šibenici v roce 1884. Stejně dopadli i jeho kumpáni. Kriminální muzeum ve Vídni dodnes uchovává Schenkovu hlavu.
A teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. I když se o tom na mnoha místech píše, nepodařilo se prokázat, že by Hugo Schenk se svými kumpány vraždil a pohřbíval své oběti právě v Jungově mlýně na Šumavě. V dobovém tisku totiž neexistují žádné věrohodné informace o exhumaci zavražděných žen u mlýna. A ani v soudních spisech se o údajném řádění gangu na Šumavě nic neobjevuje. To ale nemění nic na tom, že je Jungův mlýn mimořádně strašidelným místem, kterému by se slabší povahy měly raději vyhnout.
Pokud zabloudíte k Jungovu mlýnu, můžete jen opodál navštívit také impozantní trosky Sloního mlýna. Ten se nachází asi 450 metrů od Jungova mlýna. Vede k němu jen sotva znatelná pěšinka podél Radešovského potoka. Přesnou polohu mlýna opět najdete v Mapy.cz. Počítejte ale s tím, že v letním období je místo silně zarostlé a jen velmi obtížně přístupné.
První zmínka o tomto mlýnu pochází už z roku 1694. V provozu byl ještě v první polovině 20. století a patřil rodině Prinzových. Po konci druhé světové války a odsunu posledních majitelů zchátral i tento mlýn. Zbyly z něj dvě rozpadlé budovy, chlév a mlýnice s obytnou roubenou částí.
Když sestoupíte po pěšině k mlýnu, narazíte nejprve na působivé trosky starého obytného přívěsu i s jeho vnitřním zařízením a celou řadou věcí denní potřeby včetně oblečení. Ještě před několika lety přívěs na opuštěném místě obýval muž, který měl být majitelem zdevastovaného mlýna. Měl v plánu obnovu tohoto místa. Svědčí o tom různý navezený stavební materiál uskladněný ve zničených budovách. Nechybí ani různé nářadí a míchačka. Všemu pak vévodí zrezivělý červený bagr utopený v husté vegetaci. Nakonec však majitel z místa odešel, mlýn neopravil a karavan se postupně zbortil.
Na místě lze nalézt také celou řadu pozůstatků původního vybavení mlýna. Nechybějí různě velká ozubená kola, hřídele, spousta dalších kovových součástek, nádob, nástrojů ani kamenných koryt. Z historických technologických památek se dochovaly transmise, řemenice, převody a mlecí pískovcový kámen. To vše dnes zarůstá vegetace. Příroda si toto zapomenuté místo vzala zpět.
Při prozkoumávání pozůstatků mlýna se z houští nečekaně vynoří dvě postavy, muž a žena. O moment leknutí v tomto případě nebyla nouze. Stejně jako já jsou i oni zapálenými turisty a velkými milovníky Šumavy. Okamžitě se uprostřed trosek dáváme do řeči a ochutnávám výtečný perník, který mi mladá paní nabídla. „Když jsem tady byl před lety, ještě tady v přívěsu bydlel ten pán, který to chtěl opravit. Pak odešel a zřejmě už zemřel,“ říká mladý muž.
Řeč se po chvíli stáčí i na nedaleký Jungův mlýn s jeho pohnutou minulostí. „Vy jste tam byl uvnitř? Cítil jste tu negativní energii? Dovolil jste se předtím těch ztracených duší, že tam chcete vstoupit a narušit jejich klid?“ zeptala se mě mladá paní. „Já bych dovnitř vstoupit nemohla. Cítím tam tu temnotu a zlo. Když jdu kolem, vždycky žádám o prominutí, že ruším jejich klid. A u křížků pak pro ty duše zapaluji svíčku,“ dodává mladá žena.
Trochu jsem znejistěl. A po odchodu od Sloního mlýna se raději ještě vracím zpět před Jungův mlýn. Pro jistotu jsem všechny duchy požádal o prominutí za neohlášené narušení jejich klidu. Ze sklepení se v ten okamžik ozvalo bouchnutí a krátký šelestivý zvuk. Hlavou mi bleskne, že se určitě jednalo o nějaké zvíře, které žije v útrobách zříceniny. Někoho se mi tedy podařilo vyrušit. Raději jsem pak strašidelný mlýn rychle opustil.
Sobota, 2. března 2024, 07:02
Hrůzostrašná tragédie s desítkami mrtvých horalů se stala na staré Šumavě během třeskuté zimy v roce 1851 v malých horských osadách s názvy Velký a Malý Kozí Hřbet. Za námět k opravdu temnému a děsivému hororu by posloužilo to, co tehdy zažili...
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
Byl jsem tam rovněž a žádná klíšťata mne nepokousala. Pouze jsem se popral s kostlivci
