Do centra Plzně dorazili američtí vojáci 16. obrněné divize 6. května 1945 ráno v 8.15 hodin. I když byl v tu dobu ve městě klid, zdaleka ještě nebylo dobojováno. Německá armáda se nehodlala jen tak lehce vzdát. Plzeň zažila po příjezdu Američanů v ulicích poměrně dlouhé pouliční boje, umírali povstalci i okupanti. Američtí vojáci čistili město i od fanatických střelců, kteří pálili po lidech z oken. Němci podepsali kapitulaci až ve 14.15 hodin.
Také v Plzni vypuklo povstání, ale situace byla úplně jiná než v Praze. Povstalcům se podařilo v Plzni získat nevelké množství zbraní na různých pozicích, panovalo však jen nejasné příměří. Opakovaně se vyjednávalo s Němci a natahoval se čas. V noci na 6. května ale začal ve středu města Wehrmacht posilovat pozice. V kasárnách 35. pěšího pluku se nacházelo více než 5 000 vojáků wehrmachtu! A ne všichni chtěli trčet uvnitř se složenýma rukama. Jejich hlídky procházely městem, němečtí vojáci obsadili prostor před hlavní poštou a stříleli také do oken. Generál Georg von Majewski se rozhodně nechtěl vzdát povstalcům. Ta situace byla nejasná a především napjatá. Někteří povstalci to nevydrželi psychicky a z původně obsazené radnice se raději vytratili.
Ráno zaslechli Plzeňané nezvyklé dunění a lidé netušili, co se to vlastně děje. „Najednou přijeli Američané od Skvrňan, Husovou ulicí k divadlu, odbočili dolů a pod synagogou do Prešovské, potom pokračovali až na náměstí před radnici. Město se rychle naplnilo technikou během půl hodiny. V ulicích a hlavně na náměstí, nastalo to neuvěřitelné nadšené vítání. Povstalci tam seznamovali Američany se situací, kde všude jsou Němci,“ popsal první kontakt s americkými vojáky v Plzni plzeňský publicista, badatel a autor řady knih, Zdeněk Roučka.
Najednou kolem desáté hodiny se začalo střílet z věže chrámu sv. Bartoloměje. Střílelo se i na dalších místech i z dalších věží. Například z budovy gestapa, ale i z celé řady domů, k oken, ze střech. Byla tady stále spousta Němců, kteří měli zbraně, např. příslušníci SA i fanatičtí civilisté. Na náměstí mokrém od deště okamžitě vznikl chaos, lidé utíkali pryč, zůstaly tam po nich tašky, deštníky, klobouky, boty. Lidé se schovávali, kde se dalo, vráželi do vchodů domů. Německé bojůvky ale neměly šanci. Američané měli tanky, těžké kulomety.
Ohniska odporu začali Američané postupně likvidovat. „Čištění města bylo složité a poslední výstřely padly nad plzeňským Pivovarem až po čtvrté hodině odpoledne. Na některých místech to nebyly žádné malé boje. Pokud by Američané do Plzně nepřijeli, proběhlo by tady velké krveprolití. Plzeň byla v povstání, a to neurčité příměří by se nedalo udržet! Němci by stříleli po lidech, bojovalo by se a byla by spousta obětí. Ti ozbrojenci byli domluveni, že začnou střílet najednou v deset hodin z mnoha různých míst. Byla to připravená a plánovaná akce proti povstalcům. Ani to, že přijeli Američani, mnohé šílence neodradilo. Tak to prostě bylo,“ uvedl Roučka.
„Jako první nevjel do Plzně tank Sherman, jak se mnohdy mylně uvádí. V poslední době jsem četl spousty nesmyslů… Na čele jely jeepy, za nimi pak M-8 kolové transportéry, následované lehkými tanky M-24 Chaffee. Ten první tank v Plzni byl DONNA MARIA, měl to napsané na věži. Vjel přímo před radnici. Víte, z mnoha fotografií, které vlastním, vyčtete mnoho faktů,“ zdůraznil publicista Roučka.
Bojovalo se od rána, kapitulace se v Plzni podepsala ve 14.15 hodin. Kvůli těm bojům ve městě se Američané dříve nemohli dostal do štábu německého velení. U kapitulace pak byl podplukovník Percy Perkins jr. a s ním sgt. Charlie Peet. Do angličtiny tlumočil jeden z přítomných německých důstojníků. Georg von Majewski čekal ve své kanceláři na Klatovské třídě se svým štábem, byl nemile překvapen situací, která nastala a arogantně se Američanů zeptal co chtějí. Prohlásil, že bude kapitulovat pouze před velícím americkým generálem.
To podplukovník Perkins tvrdě odmítl. Řekl, že kapitulaci převezme on. Ve 14.15 podepsal Majewski kapitulační listinu narychlo sepsanou Perkinsem na kus papíru přímo v místnosti. Sepsání byla podmínka Majewského! Krátce po podpisu se německý generál nečekaně zastřelil před zraky všech přítomných. Jeho pobočníci mu v tom chtěli zabránit, ale marně. Prostřelil si hlavu. Američtí parlamentáři zůstali naprosto chladní. Zdrcená generálova manželka se snažila zabalit jeho hlavu do ručníku a utřít ji od krve.
Američané měli na své straně šest zraněných, jeden americký voják potom padl poblíž Kozolup při ranním střetu s oddílem flaků u kulometného hnízda. Během povstání zahynulo v Plzni 18 občanů, povstalců. O počtech mrtvých na německé straně neexistují žádné záznamy.
Na záběrech mnoha plzeňských fotografů ale i filmových záběrů je vidět, jak jsou tanky Američanů i další jejich technika doslova obsypané šeříky. „Po roce 1990 jsem z toho byl dost v šoku, když jsem se dostal k těm do té doby neznámým nebo utajovaným fotografiím. Znali jsme jen ty záběry s šeříky s rudoarmějci z Prahy, jak s nimi lidé vítali Rudou armádu. A tady v Plzni to bylo ještě mnohem silnější, to je historická pravda. Šeřík za osvobození byl americký symbol vítání,“ dodal Zdeněk Roučka.
Foto Zdeněk Roučka + soukromý archiv Zdeňka Roučky
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
