Slavné šumavské Tři domky vybudoval pražský kavárník, tyto tiny house zbožňují Češi i zahraniční návštěvníci

Každý domek je zcela jiný a každý nabízí svým obyvatelům i jiný zážitek. Právě teď na podzim je ideální čas sledovat z jejich velkých panoramatických oken mlhu v údolí říčky Jelenky pod horu Prenet, svítání nebo západ slunce, který rozzáří barevné listí stromů. Domky jsou zasazeny do svahu, obklopují je ovocné stromy vysazené v 50. letech minulého století. I když všechny tři objekty stojí jen nedaleko od sebe, architekt je kompozičně vyřešil tak, že poskytují potřebné soukromí. Díky tomu má každý dům terasu orientovanou jinak, aby poskytovala klientům nerušený výhled. O Třech domcích jsme si povídali s jejich majitelem a tvůrcem Michalem Mahďákem. 

Jak vlastně vznikla myšlenka vytvořit Tři domky?
Celé to ale vznikalo poměrně dlouho, nějakých šest let od první myšlenky až k samotné realizaci. V té době jsem provozoval poměrně známý podnik Café Sladkovský v pražských Vršovicích, jehož chod byl v době covidu značně omezen. Nechtěl jsem se v Praze pouštět do žádného nového gastropodniku. Už dříve mě napadla myšlenka, že by šlo něco zorganizovat v menším měřítku někde v přírodě. Moje představa se časem rozvíjela a hrozně mě to nadchlo. Bylo to něco reálného a zdálo se, že se mi na to podaří sehnat i dostatek financí. Aby to dávalo ekonomicky smysl a mohlo to nějak fungovat, padlo rozhodnutí vybudovat tři domky, což je takové rozumné množství. Rozhodně jsem neměl v úmyslu postavit penzion s několika stejnými pokoji.

Cílil jste od začátku právě na Šumavu?
Hledal jsem trošku větší pozemek, aby to nebylo pro plánované tři objekty přeplácané. Já osobně pocházím ze Zlína a ležel jsem asi třičtvrtě roku v inzerátech. Ten vysněný pozemek jsem takto nakonec i našel. Původně jsem ale přímo na Šumavu necílil. Nabízený pozemek mě na první pohled zaujal svým širokým výhledem do krajiny a polohou na hranici CHKO Šumava. Byl to ve výsledku krásný bonus, že je to Šumava a mám z toho obrovskou radost. Moc rád na Šumavu jezdím a je tady stále co objevovat. Ale chtělo by to mít více času...

Kdo je je autorem projektu Tří domků a jak se budovaly?
Na začátku jsem oslovil kamaráda architekta Petra Součka z ateliéru Sokoban a s ním jsem od začátku řešil svou první myšlenku. A to ještě před tím, než jsem vůbec sehnal pozemek. Nakonec to byla naše společná práce. On tomu dal hlavní formu, já se zaměřil na interiér. Vznikalo to poměrně volně, ale měl jsem představu o materiálech, které chci použít. Zejména se jednalo o modřínové nehoblované dřevo na vnější obklady a černý matný plech na střechy. Dřevo postupem času přirozeně šedne. Solitérní domky stojí na bytelných základech, jejich kostru tvoří systémem two by four. Výrazným prvkem jsou velká panoramatická okna, která dovnitř přináší dostatečné množství denního světla. O hrubou stavbu konstrukce se střechou se postarala plzeňská stavební firma. Na realizaci vnějšího pláště, interiérů a teras jsem pracoval s pomocí přátel s Lubomírem Holbou a Martinem Plášilem. Na místě jsem pracovali několik měsíců a hodně nás to zocelilo. Byli jsme tam skoro celý rok a celé to bylo trochu punk. Spali jsme ve spacácích. Měli jsme jen malý přímotop a vařič s plynovou bombou. Teď v září oslavily Tři domky své první výročí od dokončení stavby.

Představte nám jednotlivé domky a čím jsou nejzajímavější
V interiérech převládá světlá březová překližka v kombinaci s tmavší dubovou podlahou. Dřevo se v mnoha částech decentně prolíná s černými prvky v kovové konstrukci v koupelnách, osvětlení a v dalších doplňcích. Jednotlivé zóny oddělují sítě, které někde slouží i jako úložný prostor. Koupelny jsou zajímavé ornamentální marockou dlažbou, která má v každém domku jiný vzor. Samotné domky se pak liší tvarem, dispozicí a svou velikostí a každý nabízí jiný zážitek. Z Vyhlídky je nejlepší výhled do krajiny. Díky panoramatickým oknům a prostorné terase připomíná loď, která se vznáší nad krajinou. Součástí interiéru je pohodlná pohovka a krbová kamna s komfortní kuchyní. V blízkosti dalšího domku roste stará hrušeň a odtud pochází jméno Hruška. Jde o největší z trojice staveb, má velké okno s terasou orientovanou na východ. Prostor uvnitř je celý otevřený bez samostatných pokojů. Ložnice v patře je protkána sítěmi a doplněna o další patro na spaní. Ani zde nechybí krb. Trochu stranou od dvojice domků stojí vedle pastviny Ateliér. Jde o domek s pultovou střechou, pásovými okny situovanými k východu i západu. Ani zde nechybí vybavená kuchyně, rozkládací pohovka, krbová kamna, otevřená ložnice v patře a částečně krytá terasa s možností posezení a výhledu do kraje.

Který z domků je nejpopulárnější?
Největší zájem je o Vyhlídku. Možná je to dané i tím názvem, ale je velmi fotogenická, neboť jednu stěnu tvoří velké okno. Je to malý domek pro dva až tři lidi. Nicméně každý domek má trošku jinou atmosféru. Osobně mě baví všechny. Pro více lidí je vhodnější Hruška. Ateliér zase nabízí více soukromí. Nejmenší Vyhlídka je ideálně pro dvě osoby. Hruška je největší a má i takové menší třetí patro na spaní a vejde se tam až šest lidí. Ale komfortnější je tam jet ve čtyřech. Ateliér také pojme až čtyři lidi.

Na Třech domcích už je všechno hotové, nebo ještě chystáte nějaké úpravy? 
V dolní části ještě bychom ještě rádi vybudovali terasu se saunou s výhledem do sadů. Je to obklopené kopci a je taková trošku divočina.

Ve které roční době je to u vás nejkrásnější?
Hodně mě baví babí léto a začátek podzimu. To je pecka. Samozřejmě mám moc rád i příchod jara, kdy tam vybuchne ta zeleň. Domky jsou dělané tak, že i kdyby bylo venku hnusně, tak uvnitř bude vždycky příjemně. Jde o to užít si co nejvíce i ten objekt. I lidé mi říkají, že se jim kolikrát ani ven jít nechce. Snažíme se jim nachystat dřevo na podpal. Nasekat si to na menší kousky a přichystat do kamen už si musí lidé sami. S tím se i počítá.

Odkud k vám nejčastěji Co jezdí vaši klienti?
Říkal jsem si, že budou jezdit nejčastěji Pražáci a možná Plzeňáci, ale mile mne překvapilo, že tam jezdí lidé z celé republiky. Máme ale také celou řadu klientů z Německa a Rakouska, což nás samozřejmě velmi těší.

Co si myslíte o fenoménu „tiny house,“ tyto domky se stávají stále populárnější?
Tento fenomén chápu. Jednou věcí je, že lidé vyhledávají takové ubytování a pak jsou tady klienti, kteří přemýšlí nad tím, že si něco takového sami chtějí postavit. Říkají, že se k nám jezdí podívat, aby si tento trend vyzkoušeli a nechali se inspirovat. Covidová epidemie u mnoha lidí hodně akcelerovala tu touhu pořídit si něco malého, vlastního. Lidé chtějí mít kam utéct a ideálně někam blízko k přírodě. Největší problém je ale najít to vhodné místo.

Ano, problémem je místo, ale i potom i různé inženýrské sítě. Jak to máte u vás?
Na pozemku byla elektřina, ale museli jsme udělat vrt a čističku. Naše domky jsou díky tomu oproti jiným objektům z oblasti tiny house a různých stromových domů opravdu plnohodnotné a funkční domky se vším všudy. Všechno tam krásně funguje. Spousta jiných takových zařízení není napojena na sítě nebo se to řeší nějak alternativně. My měli jasný požadavek, že sháníme stavební pozemek. Hodně malých domků nebo posedů je také jednou z věci, jak se lidé snaží obejít problém s nedostatkem stavebních pozemků. U nás najdou, lidé vše potřebné a díky tomu se do Třech domků rádi vracejí.