Zprávy

Srpen 1968: Po okupaci bránili stateční Plzeňané vlastními těly vysílání rozhlasu

Richard Beneš5 minut čtení21. 8. 2026, 11:02

Srpen 1968: Po okupaci bránili stateční Plzeňané vlastními těly vysílání rozhlasu — Násilný vpád do tehdejšího Československa připomíná na plzeňském náměstí Republiky bronzová deska s motivem stopy tankového pásu · Foto: Martin Pecuch

Černý den si dnes připomíná Česká republika. Před 58 lety napadla vojska Varšavské smlouvy Československo. Tanky s okupanty se 21. srpna 1968 objevily před Plzní ráno v 5:20 na linii Třemošná, Kozolupy a Zbůch, kde se zastavily. První obrněnci do města vjely okolo půl osmé a do poledne byly obsazeny všechny klíčové instituce.

Klíčovou roli v prvních dnech okupace sehráli stateční občané Plzně, zaměstnanci plzeňského rozhlasového studia a také televizní vysílač Krašov na severním Plzeňsku. Odtud se totiž v prvních dnech okupace šířily do celé republiky důležité, ale hlavně také svobodné informace. Statečný vzdor Plzeňanů trval týden. I díky nim měli lidé v celé republice informace o tom, co se vlastně děje.

Do obrany rozhlasu se zapojilo 1500 lidí

Plzeňské studio tehdejšího Československého rozhlasu totiž sehrálo důležitou roli při informování občanů o událostech poté, co přestala vysílat Československá televize a svobodné vysílání rozhlasu z Prahy. Technikům se podařilo zprovoznit a poměrně dlouhou dobu udržet rozhlasovou štafetu mezi jednotlivými regionálními studii.

Plzeňský rozhlas byl napojen i na krátkovlnné vysílače, takže měl dobrou slyšitelnost i v zahraničí. Jeho nezávislost bránila tehdy „živá“ barikáda lidí, především studentů, kteří před budovou několik dní přebývali a byli odhodláni ji hájit proti okupantům. Zaměstnanci tehdejšího Československého rozhlasu v Plzni se nezalekli sovětských tanků a vysílali pravdivé zprávy o okupaci. Na hlídkách se tam vystřídalo zhruba 1500 lidí.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla do Československa vojska pěti států Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Invaze měla zastavit reformní proces známý jako Pražské jaro a zabránit demokratizaci společnosti. Do země postupně vstoupilo kolem půl milionu vojáků a tisíce tanků a dalších obrněných vozidel. Českoslovenští politici vyzvali obyvatele k nenásilnému odporu. Při střetech během prvních dnů a v důsledku okupace zemřelo do konce roku 1968 na 137 Čechů a Slováků. Sovětská okupace trvala až do roku 1991 a výrazně ovlivnila život v Československu na více než dvě desetiletí. Následovalo období normalizace, které znamenalo návrat cenzury, politických represí a omezení občanských svobod. Během celého pobytu okupačních vojsk na území Československa zahynulo více než 400 lidí.

Stranou dění nezůstali ani novináři tehdejší plzeňské Pravdy, kteří dokázali před okupanty ukrýt místa, kde se tiskly noviny. Několik dalších dní tak mohla v nákladu až 200 tisíc výtisků vycházet Pravda, ve které se tehdy pravda opravdu psala. Pro naprostou většinu občanů Československa takzvané pražské jaro přineslo naději na svobodnější život a lepší budoucnost. Agrese 21. srpna byla pro ně proto šokem a velkou ranou do jejich životů.

O okupaci Československé socialistické republiky armádami Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Bulharska se většina obyvatel města Plzně dozvěděla 21. srpna z ranního vysílání Československého rozhlasu.

Před Plzní se sovětské jednotky objevily v 5:20 hodin na linii Třemošná, Kozolupy a Zbůch, kde se zastavily. První obrněnci do města vjely okolo půl osmé a do poledne byly obsazeny všechny klíčové instituce včetně sídel Komunistické strany Československa. Přestože situace v Plzni nebyla ani zdaleka tak vyhrocená jako v Praze a dalších městech, vyhlásil sovětský vojenský velitel Plzně zákaz vycházení po 21. hodině.

Útok na vysílač Krašov

A boj o možnost šířit svobodné informace probíhal v prvních dnech okupace také u klíčového vysílače Krašov na severním Plzeňsku. Ten se v noci z 25. na 26. srpna 1968 pokusili zničit pomocí tanku sovětští okupanti. Zaměstnanci vysílače tehdy stejně jako plzeňští rozhlasáci odmítli akceptovat výzvu k ukončení vysílání. V prostorách vysílače vzniklo improvizované televizní studio. V osudnou noc do objektu vysílače najel konvoj okupantů. Tank v jeho čele prorazil bránu a za ním následovalo několik transportérů.

Zaměstnance vysílače i studia nahnali nejprve vojáci s odjištěnými samopaly v rukou do suterénu. V ten okamžik se vážně obávali o své životy. Zvláště, když nad sebou zaslechli střelbu. Rusové jim několikrát vyhrožovali, že je všechny postřílí. Nakonec ale okupanti všechny zaměstnance vysílače i ilegálního studia propustili.

Tank u katedrály sv. Bartoloměje v srpnu 1968, zdroj: Archiv města Plzně / Encyklopedie Plzně

Následně Rusové zdemolovali vnitřní vybavení vysílače a pomocí trhaviny se pokusili odstřelit i stožár s anténou. To se jim ale naštěstí nepodařilo. Rozhlasový provoz vysílače se podařilo obnovit za dva dny. Po deseti dnech už fungovalo i televizní vysílání.

Okupaci připomíná v Plzni otisk tankového pásu

Násilný vpád do tehdejšího Československa připomíná na plzeňském náměstí Republiky bronzová deska s motivem stopy tankového pásu. Osazena je v úrovni dlažby přesně na místě, kam vjela před třiapadesáti lety těžká technika okupantů. Symbolicky se ale jedná také o místo, kde se po invazi podepisovaly petice proti okupaci, mladí lidé tam na protest drželi hladovku. A stejně tak to bylo i místo s největší koncentrací protiokupačních letáků a plakátů.

Autorem návrhu pamětní desky je plzeňský výtvarník a signatář Charty 77 Vladimír Líbal. „Tehdy mně bylo 14 let, ale i přesto jsem vnímal, jakým směrem se společnost začala ubírat. Nadechla se, začala si užívat svobody. Byl to malinký nádech, ale stálo to za to. Velmi jsem těch několik měsíců před srpnem 1968 prožíval. Nezapomenu na noc na 21. srpna, kdy nad námi létala s burácením letadla, jak rachotily přijíždějící tanky. Bylo to hrozné probuzení. V pěti hodin mě vzbudila sestra se slovy: „Vstávej, bude válka!“ Ten pocit byl hrozný,“ vzpomínal na osudný den.