Dnes je to přesně 133 let, co se v Rokycanech narodil Jan Mikolášek. Pro studium bylin měl od malička předpoklady, neboť pocházel z rodiny, která ve městě vlastnila zahradnictví a louky. Časem ale proslul jako léčitel a jeho služby vyhledávaly i známé osobnosti, a to umělci i politici. Na motivy jeho života vznikl před dvěma roky i snímek Šarlatán i Ivanem Trojanem v hlavní roli.
Státní okresní archiv v Rokycanech se snažil pátrat po žijících příbuzných Jana Mikoláška na Rokycansku. Je ale zřejmé, že už žádní nejsou. Pokud by přeci nějací byli, museli by to být děti Janovo neteře Anny, která prokazatelně v Rokycanech žila ještě v roce 1939. Jaký byl její další osud se historikům zjistit nepodařilo. Rodinné zahradnictví zaniklo a v jeho místech dnes funguje firma zaměřená na zemědělskou techniku.
Jan Mikolášek se bylinám věnoval celý svůj život, narodil se totiž v rodině zahradníků. U svého otce se v mládí vyučil a poté odešel na zkušenou do Haliče a posléze i do Rakouska. Po roce 1918 se vrátil ke kořenům a začal obchodovat s květinami, přičemž stále rozšiřoval své vědomosti o léčivé síle bylin. Velmi mu pomohla lidová léčitelka a statkářka Josefa Mühlbacherová z Volduch u Rokycan. Byla to právě ona, která mu prozradila, že se řada neduhů pozná z moči pacienta.
Žádné odborné lékařské vzdělání Mikolášek neměl a nejprve pomáhal lidem z rodiny. Brzy se jeho pověst rozkřikla do okolí a později před jeho domem v Třebechovicích pod Orebem, v Hradečně u Kladna a Jenštejně u Prahy na vyšetření neustále čekaly davy lidí. Čekání mnohdy trvalo i několik dní. A nebylo divu. Mikolášek dokázal diagnostikovat a posléze pomocí bylin léčit nemoci, se kterými si tehdejší doktoři nevěděli rady. Pokud ale věděl, že byliny nepomohou, posílal pacienty za studovanými lékaři.
Mezi jeho pacienty patřili Tomáš Garrigue Masaryk, továrnická rodina Ringhofferů, manželka Karla Čapka Olga Scheinpflugová, český malíř Max Švabinský, herec a komik Saša Rašilov, ale například i tajemník Adolfa Hitlera a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP Martin Bormann nebo prezident Antonín Zápotocký. Právě Zápotocký byl přesvědčený, že Mikoláškovi vděčí za záchranu nohy před amputací, kterou navrhovali lékaři. Znalec bylin se tak stal jeho chráněncem. To však skončilo roku 1957, kdy prezident Zápotocký zemřel.
Mezi jeho klientelu patřili například Tomáš Garrigue Masaryk, továrnická rodina Ringhofferů, manželka Karla Čapka Olga Scheinpflugová, český malíř Max Švabinský, hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster, houslový virtuos Jaroslav Kocian, herec Saša Rašilov a mnoho dalších celebrit kulturního českého života, ale také mocní lidé jako tajemník Adolfa Hitlera Martin Bormann
Jeho kroky směřovaly také do Dobrušky, kam přišel na inzerát vdovy Boženy Tomkové, která hledala nového manžela, otce pro své děti a zároveň nového spolumajitele povodní zničeného zahradnictví. „Svůj obor zahradnický ovládám dokonale. Věnoval jsem se svojí matce v zahradnictví a vedu též květinovou síň. Moje matka jest ještě svěží a vede společně zahradnictví s mým mladším bratrem nevlastním. A jak dnes vidím, hodlá mazánkovi zahradu předati... Umínil jsem si při vhodné příležitosti se oženiti a rád se ujmu vší práce. Jsem 40 roků stár, katolík, německé řeči mocný, nekuřák a nemiluji hostinců,“ uvedl Mikolášek v odpovědi na inzerát, který zveřejnily noviny Třebechovické Haló. Následovala svatba. Jak však Mikolášek později uvedl ve svých vzpomínkách: „Nebyl to sňatek z lásky, ale z nerozumné touhy po klidném a plodném životě.“
Mikoláškovo léčitelství však mezi manželi vyvolávalo velké spory. Zatímco žena toužila po klidu, její muž neustále čelil trestnímu stíháni. „Udání stíhalo udání, četníci byli u mne denními hosty, zkrátka lékaři v kraji nebyli ochotni strpět takovou konkurenci a snažili se mně a celou moji léčitelskou činnost znemožnit,“ uvádí Mikolášek ve svých pamětech.
Roku 1935 se Mikolášek (už bez ženy) přestěhoval z Dobrušky do Třebechovic pod Orebem. Místo pobytu změnil kvůli neustálému pronásledování od úřadů, ale i kvůli rozpadajícímu se manželství. Ordinaci si tu zařídil v bývalém hostinci v Třebechovicích pod Orebem – Bědovicích. Vydržel tu dva roky, poté se přestěhoval do pražských Dejvic. Podle svých slov Mikolášek za své vyšetření nebral žádné honoráře, pacienti platili pouze byliny. Zároveň však mohli vyjádřit svůj vděk i dobrovolným příspěvkem do pokladny, kterou měl bylinkář na stole. Přestože díky léčitelství Mikolášek zbohatl, nenechával si peníze pouze pro sebe. Přispíval například Červenému kříži nebo obci.
Po smrti prezidenta Zápotockého, který nad Mikoláškem držel ochrannou ruku, došlo ke zmanipulovanému soudnímu procesu, ve kterém byl léčitel odsouzen k zabavení veškerého majetku a pěti letům vězení. Trest mu byl nakonec o rok zkrácen. Po pěti letech na svobodě Jan Mikolášek opět obnovil svoji léčitelskou činnost, údajně však diagnostikoval pouze korespondenčně na dálku, protože se bál. Po dalších pěti letech, roku 1973, zemřel na následky mozkové mrtvice.
O životě Jana Mikoláška byl v roce 2020 natočen film Šarlatán. Režírovala ho Agnieszka Holland, v hlavní roli se objevil Ivan Trojan. Snímek získal ocenění Nejlepší film na 28. Českých lvech. Agniezska Holland si zároveň odnesla cenu za nejlepší režii a Ivan Trojan za nejlepší hlavní roli.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
