Za teplem do Afriky už nikdy neodletí nejslavnější česká čápice Kryštofa, nečekaně uhynula na následky zranění

Čapí samice Kryštofa, původně vydávaná za samce Kryštofa, loni odlétla na zimoviště do Senegalu. S jarem 2021 se zase vrátila zpět, překonala vzdálenost 5570 kilometrů a 13. dubna přiletěla až na hnízdo do Polžic na Domažlicku. Jde o vůbec prvního čápa s vysílačkou, který se ve zdraví vrátil ze zimoviště v Africe! Se svým čapím partnerem obsadila v Polžicích hnízdo na lampě veřejného osvětlení a společně vyvedli své potomky.

Na konci srpna pracovníky plzeňské záchranné stanice informoval muž bydlící na dohled od hnízda, že jeden z čápů má pravděpodobně zlomenou nohu. Následovala dramatická noční záchranná akce ve tmě na hnízdě ve vysoké výšce a úspěšný odchyt zraněného čápa. Původně se záchranáři domnívali, že si nohu poranilo jedno z mláďat. Až na světle zjistili, že zraněným čápem je Kryštofa.   

„Měla přeražený stoják pravděpodobně od zemědělské sekačky či nárazu na dráty zhruba 10 cm nad prsty pravé nohy. Zranění bylo staršího data, nekrotický pahýl visel pouze na šlaše, amputace spodní části byla nevyhnutelná. Samice Kryštofa se vrátila do voliéry, kterou dobře znala z předešlého roku, když se tam před cestou do Afriky zotavovala z jiného zranění,“ uvedl šéf záchranné stanice Karel Makoň.

Čápice byla před amputací ve velice dobrém výživném stavu, nohu bohužel zachránit nešlo. Z rány čouhající úlomky kostí a zbytky nekrotických tkání veterinář odstranil, ránu ošetřena a pahýl zafixoval tak tak, aby se mohl hojit. „My na pahýl fixujeme provizorní lehounkou duralovou náhražkou, tak aby se čápice o ni mohla alespoň opřít a trochu chodit. Plán byl takový, že okamžitě v pondělí zavolám našemu kamarádovi a kolegovi Tomáši Tykalovi z Protetiky Plzeň, se kterým jsme již několikrát podobné případy funkčních protéz pro ptačí pacienty v minulosti řešili,“ řekl Makoň.

V sobotu po zákroku ale Kryštofa nepřijímala potravu a z předložených lahůdek v podobě myší, jednodenních kuřátek či peruánských červů si nic nevzala. To samé se bohužel opakovalo i druhý den v neděli. „Když jsme pak v pondělí ráno našli Kryštofu ve voliéře ležící bez známek života, nevěřili jsme tomu, že by boj o život tak rychle vzdala. Odvezl jsem tedy uhynulou čápici na pitvu a s napětím jsme všichni čekali, jaká přijde zpráva. Druhý den mi pak telefonoval patolog Oto Huml s tím, že čáp uhynul na rozsáhlá vnitřní poranění, měl natržená játra a hematom na hrudi, způsobený patrně pádem z velké výšky, nárazem na překážku či po střetu s automobilem. Zajímavé na tom bylo, že poranění nohy bylo jednoznačně staršího data než vnitřní poranění, v jejichž důsledku čápice uhynula,“ konstatoval smutně Karel Makoň.

A tady příběh čapí samice Kryštofy bohužel definitivně končí. To, co se opravdu stalo, se pravděpodobně už nikdy nedozvíme, i tento případ je jen dalším smutným důkazem toho, že soužití volně žijících zvířat v blízkosti lidí a lidských sídel nemusí být vždy výhodou a pozitivem.