Muž poslal obětem ničivé bouře 50 tisíc korun našetřených na speciální protézu

„Je to tragédie. Nemyslím si, že je to něco, co se zvládne znovu postavit za několik měsíců. Je tam práce na roky. Musím říct, že se mi líbilo, že tam bylo mnoho dobrovolníků, hasičů a všichni pracovali a pomáhali, jak nejlépe dovedli. Je však cítit, že jsou lidé stále v šoku. Když mi místní paní vyprávěla, jak se všechno odehrálo, tak se u toho rozplakala. Sám si nedovedu představit, že by se nám něco takového stalo,“ tak popisuje Vladimír Wűrtherle situaci v obci Stebno, kde řádila ničivá bouře, která nemá v naší zemi obdoby.

Ani s Vladimírem se však osud nemazlil. Jako mladík si vyslechl vážnou diagnózu, která vyústila v amputaci levé nohy. Nic ale nevzdal a dál aktivně fungoval. Hodně mu v tom pomáhala špičková protéza, která majiteli poskytuje bezpečí díky mikroprocesorem řízeným kloubem. Jenže o tu před dvěma lety přišel.

„Málokdy někoho žádám o pomoc, ale teď bohužel doslova volám POMOC. Jsem totálně vyřízený a nevím co dělat. Jsem bez auta, bez protézy a absolutně nepohyblivý. Do práce nemůžu. V neděli jsem měl jet do Tater na dovolenou, chtěl jsem šlapat a mrknout na krásu hor a všechno v …,“ psal tehdy na sociální sítě zoufalý Vladimír. Auto ani svou protézu v hodnotě přes 600 tisíc už neviděl. Teď žije v Tymákově nedaleko Plzně. Na novou protézu, respektive na doplatek pro pojišťovnu, měl našetřeno. Jenže pak uviděl v televizi záběry ze zdevastované Moravy a obce Stebno na Lounsku. Rozhodl se tak přehodnotit své plány a pomoci těm, kteří to podle jeho slov potřebují víc.

„Byl jsem tam minulé úterý a rovnou jsem rodině předal peněžní dar 50 tisíc. Byla to rodina, která to podle mého schytala opravdu nejvíc. Lidé by si měli pomáhat. Navíc, když tam umírají i malé děti a lidé nemají střechu nad hlavou. Raději i s tou nohou počkám. Oni potřebují peníze víc,“ konstatoval.

Je to složitější než si udělat řidičák

Protézu, o kterou před lety přišel, vyčíslil Vladimír na zhruba 660 tisíc. Od té doby se podle jeho slov ceny zvedly. Přesnou částku ale bude znát, až se definitivně rozhodne ji zakoupit, což ostatně není tak jednoduché, jak se může zdát.

„Jsou to výrobky z Německa a musí se to složitěji objednávat. Stát po mě chce nesmyslně potvrzení od psychologa, jestli můžu mít tu protézu, což je věc, kterou opravdu nechápu. Abych dostal řidičák, tak papír od psychologa nepotřebuji a na protézu ano? Pak stát chce potvrzení od ortopeda, že jsem způsobilý mít tuto protézu a pak ještě potvrzení od lékaře, kam chodím na rehabilitace. Je to složité a moc to nechápu. Navíc ještě musím doplatit zhruba 50 tisíc, ale tato částka se odvíjí od celkové ceny protézy, kterou teď z hlavy nevím. Našetřeno jsem měl ale těch 50 tisíc,“ popisuje Vladimír své peripetie s úřady. A zároveň doplňuje další bizardní bod. „Ještě jsou tam stanovy, že defacto bych měl ještě přijít o ruku, abych mohl tuhle protézu využívat,“ doplnil.

Protéza sama je plná vychytávek. Je elektrická a dobíjí se podobně jako mobilní telefon. Navíc má v sobě zabudované čipy, které dokážou reagovat na nerovnosti a zajistit uživateli komfort a hlavně bezpečí.

„Nemusím myslet na to, že šlápnu špatně. Ona sama vyhodnotí situaci a zabrzdí, abych nespadl. Jsou tak také různé módy, že se může přepnout pro jízdu na kolo, kdy se uvolní kloub a lze bez problémů jezdit na kole. I díky těmto vychytávkám je tak drahá. Nicméně myslím, že jsem relativně mladý a chci zkrátka fungovat,“ dodal s tím, že za rok se mu snad podaří opět našetřit a bude moci opět naplno žít.