Pivovarský povoz v Plzni nepřerušil jízdy v pandemii ani na den, pivo ale nevozí
Koňský povoz, který 32. rokem rozváží celý rok plzeňské pivo po restauracích a hospodách v Plzni, nepřerušil jízdy ani za koronaviru. Každé pondělí a úterý vyráží aspoň na dvě hodiny po hlavních místech v centru. I když na korbě vozu už rok nerozvezl ani sud s pivem, lidem koně v ulicích zlepšují náladu. Vůz kočíruje formanka Jana Šůsová, která převzala otěže po svém otci Janovi v roce 2006.
„Jezdíme dvakrát týdně a myslím si, že je to v dnešní době dost dobrá vzpruha. Spousta lidí má radost. Děti koně hladí. Dospělí říkají, že mají hned lepší náladu,“ řekla Blanka Šůsová. Ještě v březnu bylo centrum prázdné, teď už je to veselejší. "Lidí tu už je opravdu o hodně víc. Jezdili jsme, i když v minulých dnech strašně foukalo. Dala jsem si cihlu do kabátu a pevně se držela opratí," uvedla. Kde je volno, povoz na 20 minut zastaví a pak jede dál. Občas formanka vedle sebe sveze i nějakého dětského pasažéra, který má pak z jízdy obrovský zážitek.
Před pandemií povoz vozil až 25 klasických padesátilitrových sudů, každý den do dvou hospod. Směřoval i do vzdálenějších čtvrtí jako Doubravka a Doudlevce.
„Nedávno se nějaký pán divil, proč nevozíme pivo. Řekla jsme mu, že u nás máme zavřené hospody," uvedla. Šůsová jezdí s koňmi Benem a Barnou, doma má Bajku a ve výcviku mladého Breta. Vyjíždí po 08:00 hodin z okrajové plzeňské městské části Újezd, která je vzdálená pět kilometrů od Prazdroje, pak najede jednotky kilometrů po městě a domů se vrací kolem 14:00. Neví o jiném pivovaru v ČR, který by rozvážel pivo povozem.
Prazdroj vozíval pivo do hospod výhradně na koňských povozech od založení v roce 1842 do roku 1913, kdy koupil první nákladní auta. Na delších vzdálenostech začala koně vytlačovat železnice. Po druhé světové válce do roku 1957 už měl koně pouze v areálu pivovaru. S nápadem obnovit koňský rozvoz piva po Plzni přišel před emigrací do Německa v roce 1981 bývalý sládek Ivan Hlaváček z nejznámější pivovarské rodiny.
Povozy měly jezdit dvakrát týdně do restaurace u Salzmannů, nejstarší v Plzni z roku 1637. „Měl jsem to dohodnuté s panem Šůsem, ale policajti a komunisti mi to zatrhli. Nejdřív chtěli, aby za koněm někdo chodil a sbíral trus a nakonec závodní výbor řekl, že ne, že to je vzpomínka na staré časy,“ řekl Hlaváček, který se po roce 1989 do Plzně vrátil.
Pivo rozvážel po Plzni proslulý kočí Jan Šůs od roku 1990. A neproslavil se jen rozvážením piva. Sehrál totiž životní filmovou roli ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku. Všichni si určitě vybaví dramatickou scénu, kdy zasněženou krajinou uhání saně tažené koňmi. Na kozlíku sedí kočí, který pohání koně k nejvyšší rychosti. Veze Macechu Popelky a její sestru, ujíždí před princem. Kočí však jízdu nezvládne, saně havarují a skončí ve vodě. A kočí Jan Šůs na stromě.
