Před nacisty se skrývala v lesním bunkru. Domov našla v Plzni, kde oslavila stovku

Marta se narodila v Trnavě na Slovensku do židovské rodiny. Její otec působil jako správce lihovaru, maminka se starala o domácnost. Oba pocházeli z početných rodin a každý z nich měl další čtyři sourozence. Už jako malá holka se ale setkávala s nenávistí, kdy na ni ostatní děti křičely, že je špinavá Židovka.

Situace se rapidně zhoršila v roce 1939, kdy vznikla Slovenská republika. Fungovala jako satelit Německa, což dokazuje takzvaná ochranná smlouva, v níž se Bratislava zavázala provádět zahraniční politiku v úzké shodě s Německem. Oddanost Německu se projevila i přijetím protižidovských zákonů.

„Jednoho dne mi řekla kantorka: Marta, je mi líto, ale už k nám nemůžeš chodit do školy. Tak my jsme nesměli chodit do školy, do parku, do kina, na koupaliště, na žádná veřejná místa. Protože jsme byli špinaví, smradlaví Židé,“ vzpomínala Marta Charvátová pro Paměť národa, kde si můžete přečíst celý její příběh.

Měsíce se skrývali v bunkru

Rodina se nakonec musela přestěhovat a dočasně se usadila v Novém Městě nad Váhom, kde otec získal práci jako správce lihovaru. Zároveň se spřátelil s majitelem podniku a přesvědčil ho, aby v lesích u vesnice Kálnice vybudoval bunkr, kam by se v případě ohrožení mohli uchýlit. Ta chvíle přišla, když Němci začali potlačovat Slovenské národní povstání. V úkrytu našla útočiště celá Marty rodina. Celkem tam strávili asi dva měsíce.

Nakonec byli prozrazeni a deportováni do koncentračního tábora Ravensbrück. Právě holokaust připravil Martu o dvanáct jejích blízkých, včetně bratra Osvadla, který zemřel na pochodu smrti z koncentračního tábora Sachsenhausen. Po osvobození americkou armádou se Marta dostala do Plzně, do Měšťanské besedy, která tehdy sloužila jako shromaždiště pro navrátilce z koncentračních táborů. Její kroky pak vedly zpět na Slovensko, kde se seznámila se svým budoucím manželem, který tam byl na vojně. Osud tomu ale chtěl, že společně nakonec zakotvili opět v západočeské metrpoli.

„Žila na Borech, v Boettingerově ulici, a mnozí si ji dodnes možná pamatují jako milou a usměvavou vedoucí drogerie na Slovanech u náměstí Milady Horákové. Dnes už jí zdraví neslouží jako dřív, ale setkání s touto milou a sympatickou dámou bylo velmi příjemné. A jak sama říkala – v životě měla i velké štěstí,“ prozradila mluvčí centrálního obvodu Michaela Adámková. Právě zástupci radnice přišli paní Martě poblahopřát k jubileu.