Šumava jsou hory vod a mokřadů, miluji tuhle krajinu, říká oceňovaná odbornice
K vodě to Ivu Bufkovou táhlo od dětství. Hodně ji ovlivnila setkání mladých biologů a pozdější působení v Národním parku Šumava, kde se věnuje obnově mokřadů. Právě za tuto činnost obdržela Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin. Díky jejímu vedení mezinárodního projektu LIFE for MIRES se od roku 2018 podařilo revitalizovat více než 2700 hektarů mokřadní krajiny.
„K vodě mě to táhlo od mládí. Jako dítko školou povinné mě hodně ovlivnila a nasměrovala setkání mladých biologů na staré Rýchorské boudě v Krkonoších v 70. letech, které vedly osobnosti jako Eliška Nováková, František Procházka a bratři Jiránkové. Nesmazatelně se mi do paměti vryly výpravy do krkonošských rašelinišť a údolíček mnoha tamních potoků. Asi mne i do značné míry k vodě připoutaly,“ popisuje Iva Bufková.
Později při působení v Národním parku Šumava se už naplno začala věnovat bažinám i mokřadům. Pro správu parku pracuje už tři dekády. „Vše začalo mapováním šumavských rašelinišť před třiceti lety. Při něm jsme postupně odhalili rozsah poškození, které způsobilo odvodňování krajiny. Tehdy jsme začali tento problém řešit a zahájili Program revitalizace šumavských mokřadů a potoků. V loňském roce jsme spolu s kolegy ukončili jeho třetí etapu, kterou představoval projekt Život pro mokřady. Jen v rámci tohoto projektu jsme obnovili 2182 hektarů mokřadů, 35 kilometrů potoků, 28 pramenišť a zrušili více než 212 kilometrů odvodňovacích kanálů,“ shrnula.
V posledních letech se také snaží upozornit na špatný stav pramenišť, která jsou pro vodní režim v krajině velmi důležitá, ale jsou zcela přehlížena. Většina z nich je odvodněna.
„Vždy mě ohromí, jak příroda dokáže dát věci do pořádku, dáme-li jí šanci. Pochopitelně potok se z trubky nebo z příliš hlubokého rovného kanálu sám jen tak na povrch půdy nevrátí. Pokud mu ale pomůžeme se tam dostat, za dva roky již často vypadá jako přírodní tok. Velmi rychle se do něj vrací ryby i další život. Pstruzi jsou schopni najít revitalizovaný potok hned druhý den poté, co se do něj převede voda,“ říká.
Obnova mokřadů není jen technická práce. Je to především o pochopení fungování celé krajiny, jak proudí voda, jak se váže v půdě, jak jsou spolu propojená prameniště, potok a rašeliniště.
Podobně podle ní reagují i obnovené mokřady. Brzy se v nich rozšíří vlhkomilné druhy rostlin i živočichů. „Na dvou našich revitalizovaných lokalitách dokonce zahnízdili jeřábi,“ pochlubila se.
Poškozené a degradující mokřady a vodní toky nejsou jen problémem Šumavy. Mnohem závažnější situace je ve volné krajině mimo chráněná území. Přitom mokřady a vodní toky jsou důležité pro fungující vodní režim a stabilitu krajiny. „Dokáží také tlumit nepříznivé dopady extrémních výkyvů počasí spojené s klimatickou změnou, jako jsou suchá a horká období nebo bleskové povodně. Bude důležité, alespoň část těchto přírodních vodních struktur do krajiny vrátit a my doufáme, že revitalizační počiny na Šumavě mohou být v tomto ohledu inspirací,“ doufá.
