Českému hitu Kingdom Come vdechli život i Plzeňáci, navrhovali prostředí a dělali na cutscénách

Pavel byl součástí dvanáctičlenného týmu pod vedením režiséra Petra Pekaře. Společně se podíleli na tvorbě příběhových videosekvencí. „Hráč se dívá na film ve filmu, na scénku, která buď posouvá děj dál nebo odhaluje novou postavu, či přidává nějakou emoci. Je to moment, kde nechceme, aby hráč do příběhu zasahoval. Tyto scénky jsou většinou minutové až tříminutové, některé výjimečně delší, pětiminutové, ale to je maximální délka,“ prozrazuje Pavel Šimek. Celkem natočili zhruba pět hodin cutscén. „Což je opravdu hodně, málokterá hra jich má tolik, je to spíš výjimečné," zdůraznil.

Vše začíná u scénáře, na jehož základě vznikne koncept scény. Pak přijde na řadu motion capure, tedy nahrávání pohybu reálného herce. V Kingdom Come: Deliverance (KCD) se jednalo hlavně o umělce ze zahraničí. „V praxi to vypadá tak, že herce navlečeme do elastických oblečků, které mají na sobě body a kamery toho systému ty body snímají. Vlastně říkají tomu systému, kdy se jaká část těla hýbe, a na základě toho se potom může zpracovat animace. Tomu se říká Body Animation. Zároveň snímáme i animaci pro obličej, to je Face Animation,“ přibližuje Pavel.

Pak musí vybrat nejlepší záběry, které animátoři doladí. „Z toho motion capturingu sice animace vychází relativně hezká, ale ne zcela dokonalá, chybí například některé animace prstů nebo se musí dodělat drobná motorika. Až když to zpracují, pak teprve začínáme dělat v herním enginu, kam importujeme animace, importujeme si tam assety. To znamená, pokud má postava držet například meč v ruce, musíme si ho vyžádat zase od jiného oddělení,“ popisuje.

Vše se také musí zasadit do prostředí, kde se děj odehrává. Na tom zase dělá jiné oddělení. „My takhle postupně skládáme všechny tyto dílky. Ve chvíli, kdy už máme animace, už můžeme stříhat jako normální film. Představte si to, jako když stříháte video z dovolené. Řešíme úhly, kamery, velikost ohniska a když máme finální verzi, musíme to ještě nasvítit,“ dodal.

„Nafasoval jsem řadu humorných částí“

Pavel se v týmu zapsal jako někdo, kdo má smysl pro humor. A vtipných částí je KCD:2 poměrně hodně. Ať už jde o legendární „bábu pod kořenem“ nebo jiné nezapomenutelné okamžiky. „Nejvíc jsem hrdý na scénku s Michalem a Davidem, kde mají písničku. Ve hře jdou tyto vtipné postavy, do sebe zahledění umělci, poděkovat Jindřichovi. Inspiroval jsem se takovým šíleným klipem s Boweem a Jagerem, ve kterém tančí,“ prásknul na sebe.

Vystoupení dvou bardů koluje i na internetu. Třeba herní novinářka Kristýna Sulková sestřihala video tak, aby si lidé udělali představu, jak toto vystoupení zní v šesti různých jazycích. Mimochodem u nás je to duo pod jmény Michal & David, zahraniční hráči je mají přeložené jako George & Michael nebo Udo & Jürgen.

Pavel Šimek se po studiu poprvé s videoherním světem setkal na projektu Mafia III, kde také zastával pozici editora cutscén. Naopak Tomáš Duchek do světa videoher poprvé pronikl u prvního dílu KCD, který vyšel v roce 2018. 

„U Warhorse jsem začínal v roce 2013. U jedničky jsem dělal návrhy prostředí. Začínal jsem vesnicí Samopše, pak jsem dělal i na hradech jako byl Talmberk a vlastně i na Ratajích. Byl na to celý tým lidí, nebyl jsem na to určitě sám. Později jsem se dostal i k návrhům různých ikonek nebo věcem do kodexu pro alchymii. Pak jsem se dostal i k marketingovým materiálům, známý je třeba cover jezdce na koni, za kterým byla hořící Skalice,“ sdělil Duchek.

Zhruba rok před vydáním jedničky už měl s kolegy hotovo a začal pomalu pracovat na pokračování. „Začali jsme navrhovat prostředí a sestavovat mapu. Měli jsme hrubý nástřel toho, že tam budou Trosky a Kutná Hora. Začali jsme dělat rešerši, objíždět lokace a studovat historii. Začali jsme s návrhy, přičemž jsem dělal jednu vesničku, a především jsem se zaměřoval na vojenský tábor Zikmundovy armády. S tím jsem strávil hodně času. Z toho dlouholetého vývoje moje práce zahrnovala zhruba rok,“ počítá ilustrátor.

V týmu měl k dispozici také historičku, se kterou probíral všechny detaily. Další informace si musel načíst z knih, internetových článků a samozřejmostí byly také objížďky lokací.  

Nejvíce času strávil Tomáš Duchek s prací na vojenském táboře, zdroj: Tomáš Duchek

„Součástí práce na Kingdome Come vždy byla co největší historická přesnost. Proto jsme studovali například i floru, abychom věděli, jak tehdy vypadaly louky a lesy. A to se týká i dobytka, krávy kupříkladu nebyly tenkrát tak velké jako dnes,“ podotýká. Veškeré nasbírané informace využívá i ve své další tvorbě.

„Studium středověku pro mě znamenalo to, že když se dneska dívám na obrázky lidí, kteří malují něco podobného jako já, tak mám už ten filtr, kdy si říkám, že tohle vypadá nefunkčně. Už tam zkrátka vidím to, co jsem se naučil při práci na KCD,“ připustil Duchek, který aktuálně pracuje na dokončení své knihy a také vyučuje digitální malbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Mimochodem Sutnarka nabízí také obor Game design.

„Většinou v těch studiích chtějí vidět, co umíte, anebo chtějí vidět portfolio a na základě toho se rozhodnou. Dneska je to mnohem snazší než dřív. Existuje spousta aplikací a programů, ve kterých si i děti mohou vyzkoušet stříhání videí, animaci nebo tvorbu jednoduchých her. Například Blender nebo Unity mají volně dostupné verze. Ale stačí i obyčejný telefon a jednoduché aplikace na střih videí. Důležité je hlavně začít tvořit a nebát se experimentovat,“ dodal Pavel Šimek závěrem.