V Zambii jsme operovali vrtačkou z hobbymarketu, říká plzeňský lékař k jedné z mnoha misí

„Náš tým tvoří většinou kolem pěti nebo šesti členů, už dlouhou dobu jezdíme ve složení tři chirurgové, dvě instrumentářky a jeden anesteziolog. Přípravy na poslední misi v Zambii se řešily narychlo, takže jsme byli lidé z Plzně, Brna a Olomouce, kteří zajišťovali také administrativu,“ říká úvodem Pavel Korpa.

Časem by byl ale rád, aby se vše směřovalo do Plzně a tým byl čistě odtud. „Bylo by to skvělé i proto, že jsme poslední nemocnice, která takový tým ještě nemá. Ministerstvo by pak mohlo říct například: Chceme, aby plzeňský tým z FN Plzeň jel pomáhat do Zambie,“ přeje si Korpa.

Mise trvají dva týdny a konají se dvakrát ročně. Jedno kolo je na jaře a druhé na podzim, aby se vyhnuli období dešťů. Jakmile jedna mise skončí, už se plánuje další. Aktuálně už běží přípravy na výjezd do Pobřeží slonoviny.

„Lékaři musejí mít atestaci, licenci na provozování medicíny na tom kterém místě, a také s sebou musejí mít potřebné vybavení. Instrumentaria, rouškování, rukavice. Vše posíláme dopředu většinou s měsíčním předstihem,“ přibližuje lékař přípravy na misi.

Do zahraničí jezdí pomáhat také Lékaři bez hranic. Rozdíl je ovšem v tom, že oni mají vlastní kontejnerovou nemocnici. Lékaři v programu MEDEVAC operují v těch, které jsou na místě. „Na místních lékařích pak necháváme následnou léčbu poté, co naše mise skončí, a zůstáváme alespoň na dálku v kontaktu. Zpočátku k nám přistupovali skepticky, mysleli si, že provedeme pár operací, vyfotíme se na facebook a už nás neuvidí. Ale přesvědčili jsme je, že to není náš případ,“ uvedl Korpa.

Vrtačka z OBI byla lepší než ta, kterou měli v Zambii

Podmínky při práci na misích jsou mnohdy naprosto nesrovnatelné s těmi českými. „Třeba v Jordánsku jsme operovali v podmínkách, které jsou našim dost podobné, ale západní Zambie byla pravý opak. Tam jsme se pouštěli jen do základních medicínských věcí, protože jsme neměli téměř žádné zázemí. Vděčná historka se týká obyčejné vrtačky. Tu drahou chirurgickou s sebou totiž není možné brát, a proto jsme si pořídili už před cestou nějaké v OBI, vložili jsme je do sterilní fólie a operovali s nimi. Byly ale stále lepší než ta, kterou měli v Zambii,“ konstatoval.

Vrátili mu život i tvář. Strojvedoucí přežil srážku vlaků a už čtvrtým rokem se léčí v plzeňské nemocnici

Pátek, 16. srpna 2024, 06:31ZprávyZdraví

Čelní střet dvou vlaků v Perninku si vyžádal dva lidské životy a 24 zraněných. Jedním z nich byl i strojvedoucí Milan Čapek. Od osudového dne uplynuly už čtyři roky a on se stále potýká s následky těžkých poranění. Měl zraněné nohy, zlomená žebra,...

Každá mise je jiná a každá potřebuje jiné specialisty. V Africe je to gynekologie, oftalmologie a specializované obory jako kardiochirurgie a traumatologie. Nejčastěji pak řeší akutní úrazy a rekonstrukce po špatně zhojených úrazech.

„Místních lékařů většinou moc není, v Zambii byl letos jeden nový a vloni, když jsme tam byli poprvé, tam nebyl vůbec žádný. Pracoval tam všeobecný chirurg pro celou nemocnici, ale specialistu na traumatologii a ortopedii neměli, úrazovou ambulanci zajišťoval střední personál, stejně tak jako anestezii podávaly sestry, protože nemají ani anesteziologa. Náš anesteziolog pro ně tedy byl velká pomoc, často pomáhal na jiných odděleních,“ podotkl Korpa.

Při takových misích získají lékaři mnoho zkušeností. „Člověk se naučí improvizovat, počítat s tím, že věci musí vyřešit i s minimem, a to je asi to nejdůležitější, kvůli čemu bych na MEDEVAC posílal naše mladé kolegy. Je to velká škola. A co se týče konkrétních rozdílů je skvělé, že tam nepíšeme skoro žádné papíry,“ dodává Pavel Korpa závěrem.