Před lety si prošel rakovinou a dnes dětem, které jsou přes svátky v nemocnici, rozdává adventní kalendáře

Do života Plzeňáka Tomáše Bursy vstoupila před lety rakovina žaludku. Prognóza byla nejistá, dostal však druhou šanci a chce ji maximálně využít. Začal například s tvorbou adventních kalendářů, které osobně rozváží dětem hospitalizovaným nejen na onkologických klinikách po celém Česku. Do vzdálenějších koutů je rozesílá poštou.

„Letos se do projektu zapojilo 13 dětských klinik v České republice a tři na Slovensku. Bylo to tentokrát o to náročnější, jelikož jsme se potýkali s problémy ze strany výrobce kalendářů. Nakonec jsme to zvládli,“ prozrazuje Tomáš Bursa.

Bylo to však doslova za pověstných „Za pět minut dvanáct“. Hotové kalendáře doputovaly do Plzně v polovině listopadu. „Některé kliniky jsem okamžitě osobně objel, ostatním jsem poslal adventní kalendáře poštou. A pak přišel druhý zádrhel. Z Liberce mi přišla od vrchní sestry výzva, že je tam rok stará čokoláda. Polil mě horký pot. Na zadní straně kalendáře byl opravdu ten malinkatý černý text s datem spotřeby do 31.12.2022. Průšvih jak Brno!“ pokračuje Tomáš.

Sám si prošel rakovinou, dnes dětem se stejnou diagnózou rozdává naději na uzdravení skrze adventní kalendáře

Sobota, 11. prosince 2021, 07:30Zprávy(Ne)obyčejní

Do života Plzeňáka Tomáše Bursy vstoupila před lety rakovina žaludku. Prognóza byla nejistá a během nejtěžší fáze léčby pobýval na chalupě bez vody, topení a s minimem finančních prostředků. Dostal však druhou šanci a chce ji maximálně využít....

Čokoláda samozřejmě prošlá nebyla. Tomáš okamžitě kontaktoval výrobce, který uznal chybu a poslal e-mailem s vyjádřením a omluvou. „To jsem rozeslal do nemocnic. No a před pár dny jsem zjistil, že jsem odeslal jen loga čokoládovny a omluvná příloha tam nebyla. Podruhé mě polil studený pot. Letos to bylo opravdu něco,“ směje se Bursa.

I přes všechny tyto komplikace dokázal udělat radost stovkám dětí. Díky sponzorům se podařilo vyrobit 1700 kalendářů. V Česku se dostaly ke zhruba sedmi stovkám dětských pacientů. Ostatní byly k prodeji na smluvených místech, třeba v řeznictví v Plzni, Blovicích, Přešticích, Toužimi a v Třemošné.

Po covidu se situace změnila

Za malými pacienty přicházel Bursa rok co rok coby postava pošťáka Toma. „Když tam za nimi přišel člověk, který je pozdravil a řekl, že je vlastně jejich spolupacient a prošel si tou samou nemocí, tak byla tam spousta slz a spousta objetí. To byl ten smysl a to, co lidi podporovalo,“ popisoval naší redakci jedno z mnoha dojemných setkání. To byla ale doba „předcovidová“. Od pandemie se pravidla v nemocnicích změnila a za dětskými pacienty se už moc nedostane. „Není to o tom, že by tam nebyla důvěra. Jde o přijatá opatření,“ podotkl Bursa.

Během letošního léta ale přišel s dalším nápadem. V plzeňské nemocnici a v Brně rozdal malované pohledy a na ty mohly děti napsat, jakou by si přály dostat hračku. Jedinou podmínkou bylo, aby nešlo o elektroniku. „Tyto dárky jsem jim pak osobně předal. To byla vedle kalendářů další akce Nadačního fondu Dobří lidé Česka,“ prozradil.

Příští rok bude pro Tomáše Bursu jubilejní. Půjde o 10. ročník akce spojené s adventními kalendáři. „Říká se, že v nejlepším se má přestat a já si upřímně pohrávám s myšlenkou, že bysme to tím desátým rokem ukončili a více se soustředili zase na jiný projekt, třeba na to předávání hraček,“ uvažuje Tomáš Bursa.