Rotvajleři jsou nejlepší parťáci a za pána by položili život. Jejich výchova se nesmí podcenit, říká chovatelka

Před osmi lety vznikl v Oseku u Rokycan spolek RTW - naše láska, jejich naděje, který se zaměřuje na rotvajlery a jejich křížence. V Česku takových zařízení moc nenajdete. „Za ty roky odhaduji, že mi pod rukama prošlo kolem 250 psů. Není jich tolik jako v případě malých plemen, kde je velký zájem o adopce. Měla jsme u sebe psy z Ostravy, Karviné, ze Znojma. Ze všech koutů republiky,“ říká úvodem zakladatelka spolku Hana Doubková.

Jejím prvním psem byla desetiletá fenka a rotvíci, jak jim s oblibou říká, si ji získali hlavně svou povahou. „Je obrovskou chybou si myslet, že je to pes, který se uváže na řetěz a hlídá dům. U rotvajlerů je opravdu potřeba, aby vyrůstali se svou rodinou, byli všeho součástí a měli hodně kontaktu. Je třeba klást velký důraz na socializaci a na výchovu. Nesmí se na ně jít silou a hrubě. To, jak se k nim člověk chová, odrážejí do okolí,“ přibližuje Doubková povahu těchto mnohdy nepochopených psů.

Psi, kteří pokousali holčičku, dostali druhou šanci

Rotvajleři jsou velmi inteligentní psi a od počátku byli šlechtění pro spolupráci s člověkem. Jakmile nemají kontakt se svým pánem a jen „hlídají“, začnou se rychle nudit. To byl ostatně i případ dvojice psů, kteří 17. května letošního utekli z prostor bývalých kasáren v Holýšově. Zvířata podhrabala plot a utekla. Na psa a fenu narazila skupina ukrajinských dětí. Desetiletá dívenka Sofie si psa hladila, pak zvedla ruku s telefonem a chtěla si je vyfotit. V ten okamžik ji psi ošklivě pokousali. Dívka musela podstoupit několik operací. Psi skončili u paní Doubkové.

„V případě Holýšova jsme nevěděli pro co jedeme. Ve finále to byl pes, který neměl dostatek kontaktu a pozornosti, po které hrozně toužil. Nebyl zvyklý na hlazení a na drbání, navíc se neuměl chovat.  Jak měl pak té pozornosti moc, začal být nervózní a došlo k pokousání. Když jsme tam přijeli, tak kolem nás běhal a vítal nás. Pak začal být nervóznější a nervóznější a nakonec mě držel za lýtko. Nebyla to agrese, ale jen držel a koukal. Co jsme ho odvezli k nám, tak už nic takového neudělal,“ popisuje chování čtyřletého psa Nana.

Postupně psa učila na doteky, nakonec si začal hrát i s hračkami, což do té doby neuměl. Podle Doubkové je Nano jeden z nejzlatějších psů, jaké kdy v péči měla. „I známá ho měla venku a byla z něj úplně nadšená. Je připravený jít do nového domova. Už se umí chovat. Ale budu chtít, aby zájemce přijel vícekrát, abych viděla jeho přístup. Nechci, aby ho někdo zase zkazil. Potřebuje vést s klidem, kopíruje člověka a pokud nový pán bude slušný, bude i on,“ shrnula zkušená chovatelka.

Spolu s Nanem přijela z Holýšova i dvouletá Zoe. Ta už svou novou rodinu našla. „Nebyl důvod ji u nás déle držet, je to odrostlé štěně. Má k dispozici dům i zahradu, páníčky, co se do ní hned zamilovali a užívá si pozornost a mazlení. Je to prý moc chytrá holka. Hlídá páníčky v noci u postele,“ pochlubila se Doubková.

Jsou to nejlepší parťáci

Rotvajleři si srdce paní Doubkové získali hlavně svou povahou. I proto se v její psí „polepšovně“ zaměřuje hlavně na socializaci. „Sleduji jejich povahu, psychiku a chci je poznat. Lidem poté vysvětluji, jaký ten pes je a jak s ním mají zacházet. V mém případě jde spíše o výchovu než o výcvik,“ přibližuje. „Je to o motivaci. Je třeba je mazlit a naučit na chod domácnosti, jinak vznikne problém. Každý rotvajler je jiný. Některý se chová jak labrador, jiní jsou ostražití a neodejdou s každým. Když se k nim člověk hezky chová a navážou se na vás, tak jsou to nejlepší parťáci a položili by za vás život,“ zdůrazňuje.

Některý pes může jet domů po první návštěvě zájemce, jiný se potřebuje seznamovat postupně. „Je to případ od případu. Někdy pes, co byl celý život na řetězu, je ve finále úplný zlatíčko, a naopak je horší pořízení se psem, který žil v bytě a měl všechno. Tamti chudáci jsou vděční za každé pohlazení a více si toho kontaktu váží a paradoxně s nimi problém není,“ popisuje Doubková.

Skoro celý život strávil na řetězu například sedmiletý César. Šest let byl uvázaný, často bez jídla a vody. V péči paní Doubkové je rok. „Vynalézavý Césárek potřebuje akutně domov. Fenky má rád, je mazlivý, vděčný, hravý, zlatý pes, jen ho žití na řetězu poznamenalo,“ podotkla.

„Poslední rok je obecně problém s umístěním větších psů. Lidé mají zájem o malá plemena nebo chtějí vyloženě feny. Dříve byla úspěšnost adopcí poměrně slušná. Stalo se, že nám tady některý pejsek dožil, ale většina pejsků šla domů,“ uvedla Doubková.

Aktuálně má v péči deset psů a zkraje týdne přijede nový svěřenec. Zájemci mohou chod zařízení podpořit nákupem krmiva, virtuální adopcí nebo příspěvkem na transparentní účet. Novinky je nejlepší sledovat přímo na facebookovém profilu RTW - naše láska, jejich naděje.