Před 105. lety se narodil Miroslav Štandera, válečný hrdina a pilot RAF

Miroslav Štandera se narodil 5. října 1918 v Praze a své mládí prožil v Dobrušce. K létání se dostal v roce 1936, kdy vstoupil do Školy leteckého dozoru Prostějov. Ve dvaceti letech nastoupil na letiště v Pardubicích, kam byl v září 1938 povolán při mobilizaci. Jakmile došlo k vyhlášení protektorátu Čechy a Morava, odešel do Polska a poté do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie.

V Bitvě o Francii byl ovšem jeho letoun poškozen a při nouzovém přistání si Štandera poranil páteř. I přesto se dokázal se sádrovým krunýřem dostat na egyptské uhelné lodi do Anglie, kde se po doléčení přidal ke slavné 312. československé stíhací peruti. Jeho leteckou základnou se stal Cosford nad Birminghamem. V roce 1943 přešel do 68. noční stíhací perutě RAF, s níž se 6. června 1944 zúčastnil i invaze do Normandie. Celou válku létal jako stíhací pilot na strojích Hurricane, Spitfire a Mosquito.

„Později zneškodňoval létající pumy a prováděl hlídkové lety nad Severním mořem. Při bojové činnosti nalétal 1320 hodin. Až v červnu 1945 se jeho rodina, po šesti letech války dozvěděla, že Miroslav Štandera přežil,“ uvádí na svých stránkách Aeroklub Letkov, jehož byl Štandera čestným členem.

Ani po válce nebyl Štanderův život jednoduchý

Štandera se domů vrátil v srpnu 1945 v hodnosti poručíka. Krátce sloužil v československém letectvu na letišti Plzeň-Bory a ve slovenském Trenčíně. V roce 1948 byl, jako mnoho dalších válečných hrdinů, propuštěn z letectva.

„Těžko hledal práci, nakonec ji našel v Kovošrotu na Tachovsku. Když pro něho přišli agenti STB, měl štěstí, že nebyl doma a soused a hostinský jej varovali. Hostinský ho ještě před cestou pohostil. Společně usoudili, že agenti se nevrátí tak rychle, aby mu překazili poslední oběd v Čechách. Odešel v noci přes hranici do NSR a dále do Velké Británie, kde vstoupil opět do britského letectva a zde létal až do roku 1955,“ upřesňuje spolek Classic Trainers, který se kromě historických letadel zaměřuje i na osudy plzeňských letců za druhé světové války.

Poté se využil stříbrotepcem a opravoval čajové konvice. V roce 1983 se odstěhoval do Bavorska a až v roce 1994 se vrátil do Plzně. Láska k létání ho nikdy neopustila. I ve vysokém věku usedal do kluzáku i do motorových letadel. Za svou činnost získal Štandera řadu ocenění, včetně dvou Československých válečných křížů, tří Československých medailí Za chrabrost, Řádu T. G. Masaryka či Francouzského válečného kříže. Dostal také čestné občanství města Plzně a vstoupil do Dvorany slávy Plzeňského kraje.