Stovky mužů, žen a dětí odjely v chladných lednových dnech roku 1942 ve třech transportech do ghetta v Terezíně. Nejstarší Židovkou byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu, nejmladším byla osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou naštěstí válku přežila. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo západočeskou metropoli 2 064 obyvatel, svobody se dožilo jen 204 z nich.

Plzeňská synagoga patří mezi největší evropské i světové stavby. V posledních třech letech však byla přístupná jen památkářům a restaurátorům, kteří ji opět vdechli její původní krásu. Slavnostnímu otevření předcházel průvod městem se svitkem Tóry, který vedl od Staré synagogy a účastnily se ho stovky lidí.

Čas nezapomnění, tak se jmenuje nová výstava, kterou si město Plzeň prostřednictvím historických dokumentů a fotografií připomíná 80 let od transportů Židů do Terezína. V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února.

Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve Štruncových sadech. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo své město 2 064 obyvatel, většina z nich navždy.