První polistopadový prezident, dramatik a disident Václav Havel by dnes oslavil 88. narozeniny. Jeho památku si připomínají také v Plzni. Květiny a svíčky nosí k ikonické lavičce v Šafaříkových sadech. Pietní akty se uskutečnily také u Věznice Bory, kde Havel mezi roky 1981 - 1983 nedobrovolně pobýval. Věznici pak opět navštívil už coby prezident v květnu 1990, kdy přijel na první porevoluční oslavy osvobození Plzně americkou armádou.

Justiční vraždu armádního generála Heliodora Píky si ve středu připomíná město Plzeň. Už v lednu 1949 byl Píka ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech. Teprve v roce 1968 byl generál Píka zproštěn viny.

První polistopadový prezident, dramatik a disident Václav Havel by dnes oslavil 86. narozeniny. Zatímco loni při půlkulatém výročí přišly do Šafaříkových sadů v Plzni desítky lidí z řad politiků i veřejnosti, dnes položil květiny k lavičce Václava Havla pouze končící primátor Pavel Šindelář (ODS).

Hrdinství vojáků československé exilové armády Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše připomíná nová výstava v mázhauzu plzeňské radnice. Oba byli v době nacistické okupace na území tehdejšího Československa ústřední dvojicí úspěšné vojenské operace, jejímž cílem byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od této události letos uplyne 80 let. Operace Anthropoid byl krycí název parašutistického výsadku a stejné jméno nese i nová výstava, jež zároveň připomíná hrdinství plzeňských občanů, kteří Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi pomáhali.

Hluboce mě dnes zasáhla zpráva o úmrtí legendárního automobilového závodníka Karla Lopraise, kterého jsem si osobně nesmírně vážil. Šestinásobného vítěze dakarské rallye jsem měl možnost poznat hodně zblízka. Jako reportér jsem byl v roce 1998 součástí tatrováckého týmu na Rallye Paříž Dakar, kde Karel Loprais dosáhl svého čtvrtého vítězství mezi kamiony. Mluvilo se o tom, že to byl vůbec nejtěžší ročník slavné rallye. Pár týdnů po návratu z Dakaru mně Karel Loprais zahajoval v Plzni autorskou výstavu fotografií. A proto tato malá vzpomínka na velkého muže.

Veřejným čteným s podtitulem A nebuďte smutnej, Vaňku! si dnes v Plzeňané připomínají deset let od úmrtí prvního českého prezidenta Václava Havla. Akce se v kulturním prostoru Moving Station účastní 85 čtenářů všech věkových kategorií. Myšlenkám dramatika a významného českého a světového politika přišly naslouchat desítky lidí a další postupně přichází a střídají se. Program se souběžně vysílá také online. S Plzní se pojí kus Havlova života, kdy zde dokonce nějakou dobu pobýval. Jednalo se však o nedobrovolnou návštěvu borské věznice.

Narozeniny prvního polistopadového prezidenta, dramatika a disidenta Václava Havla si dnes připomněli politici i veřejnost v Plzni u Havlovy lavičky v Šafaříkových sadech. Na místě zazněly úryvky z Havlových děl, účastníci vzpomínkové akce pokládali květiny a zapalovali svíčky. Plzeň byla osmým městem na světě, kde byla lavička instalována. Tím prvním byl Washington, kde lavička stojí v univerzitním areálu. Plzeňská Havlova lavička má kruhový stolek, kterým prorůstá lípa. Autorem díla je architekt Bořek Šípek. V Plzni Havel také jeden čas pobýval, ale jen jako vězeň totalitního režimu na Borech.

Byl to nejstrašlivější teroristický útok, s jakým se lidstvo setkalo. 11. září 2001 navždy změnilo dějiny a stačilo k tomu jen pár hodin. Obrovskou tragédii, při které zahynuly téměř tři tisíce lidí, sledovaly miliony diváků v přímém přenosu po celém světě. Mezi nimi i Češi a Plzeňáci, kteří ještě ten samý den začali spontánně nosit květiny k pomníku Díky, Ameriko!

Komorní, ale opět plný emocí a slov díků za osvobození Plzeňanů americkou armádou před 76 lety, takový byl letošní vzpomínkový akt u pomníku Díky, Ameriko! Plzeň jej kvůli přetrvávajícím protiepidemickým opatřením uspořádala bez účasti veřejnosti, akci však přenášela on-line. Sledovat ji tak mohli lidé nejen v Plzni a České republice, ale i ve svých zemích nejvzácnější hosté slavností – američtí a belgičtí veteráni.

Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve Štruncových sadech. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo své město 2 064 obyvatel, většina z nich navždy.